Novotná: Druhé místo mi nevadí

Pak slavila životní úspěch.

V předolympijské sezoně je to skvělá zpráva. Novotná, 6. z olympiády v Turíně, na stejném místě při evropském šampionátu zazářila ještě výrazněji.

„Mám ohromnou radost. Jela jsem sem s tím, že nějaké medaile bych mohla získat, možná i celkovou. Druhé místo je super,“ jásala 24letá závodnice. A mohlo jí být ještě lépe - nebýt pádu v sobotním závodě na 500 metrů, sahala i po zlatu! Upadla také včera na jednom kilometru. Přesto veze stříbro.

Nebijí se ve vás trochu dojmy? Máte nečekané stříbro, ale chybělo málo a stála jste nejvýš.
„Teoreticky ano, ale já jsem spokojená. Velká medaile mi stačí. Řeknu to takhle: na první místo jsem asi měla, jenže tohle je nevyzpytatelný sport. Může se stát cokoliv. Druhé místo mi nevadí.“ (úsměv)

Pro sebe jste ho urvala skvěle zvládnutým závěrem superfi nále, tedy závodu na tři kilometry. Přímou soupeřku Bouvierovou z Francie jste předstihla dvě kola před cílem a nedala jí šanci reagovat. Byl to hodně drzý plán?
„Takhle se trojka jezdí. Začátek je pomalejší, všichni šetří síly. Já jsem si hlídala hlavně Francouzku, takže i když se deset kol před cílem začalo zrychlovat a každý už si dělal pozici, já jsem zůstávala s ní kolem toho šestého místa. Čekala jsem. Když ona šla dopředu, já jsem šla za ní. Čtyři kola do cíle už jsme byly obě dvě na špici a poslední dvě kola jsem zabrala, podjela jsem ji a pak už jsem věděla, že to nemůžu ztratit. Že vyhraju a celkově budu druhá.“

Na to musí mít člověk pevné nervy a hodně si věřit, aby takhle zrežíroval závěr. Je to tak?
„To asi jo. Já jsem ráda, když můžu jezdit zezadu, když můžu předjíždět. Sice je to riskantnější než jezdit z prvního místa a kontrolovat si špici, ale taky daleko zábavnější. Přesně to, co na tomto sportu má člověk rád. Na konci jsem do toho dala všechno a vyšlo mi to.“

Získala jste tuhle jistotu v pátek, v první den mistrovství, když jste vyhrála 1500 metrů?
„Určitě, to byl velmi dobrý vklad. Body, které jsem za to nabrala, mi pomohly.“

Jenže v sobotu jste upadla na pětistovce a průběžné vedení ztratila. Neztrácela jste optimismus?
„Ani ne, protože jsem se propadla jenom o jedno místo. Byla to velká smůla. V posledním kole jsem chtěla ještě předjíždět, ale škrtla jsem o Bulharku, šlápla jsem na špunt a už jsem letěla. Naštěstí to nakonec tak nevadilo.“

Podle vašich výsledků se zdá, že by se mohlo jezdit pořád v Turíně, co říkáte?
„Určitě, vždycky jsem tady spokojená.“

A jste i pověrčivá? Životní medaili máte s číslem 13 na přilbě.
(smích) „Když jsem ji dostala, pomyslela jsem si, že bych raději měla dvanáctku, protože to je moje šťastné číslo. Ale pak jsem to vzala tak, že jestli to mám v nohou, tak nějaké číslo mě nemůže rozhodit. Ačkoliv...“

Ano?
„Ačkoliv když to vezmu zpátky, tak na helmě třináctka, dva pády, dvě nešťastné jízdy, trochu to možná zafungovalo.“