Rozhovory s rodiči medailistů z Vancouveru
Vychovali olympijské medailisty z Vancouveru a pro páteční Sport Magazín vypíchli historky z jejich dětství a cest za úspěchem. Pyšní rodiče Milan Sáblík, Jiřina Záhrobská a Dalibor Bauer ve třech neobvyklých rozhovorech.
Ani jednomu z rodičů slavných sportovců se do povídání moc nechtělo, raději by zůstali ve stínu ratolestí. Ale nakonec kývli, k otázkám se postavili ochotně a poctivě. Prostě profesionálně. Inu, jako ve svém sportovním světě rychlobruslařka Martina Sáblíková, slalomářka Šárka Záhrobská a běžec na lyžích Lukáš Bauer. O čem tatínkové a maminka také mluvili?
MILAN SÁBLÍK
Jaká byla Martina jako dítě? Neměla víc energie než zajíček Duracell?
„Byla živá, to je samozřejmý. Hodně do sportu. Na co sáhla, to jí šlo. Byla na tom výborně fyzicky. Nic jí nedělalo problém. Jednou jsme šli na houby a ušli jsme 15 kilometrů. Její máma si myslela, že má svalovou horečku. Druhej den jsme sedli na kolo a ujeli jsme další štreku. A když nějakej sport nezvládala technicky, dohnala to fyzičkou.“
Projevovaly se u ní už tehdy vlastnosti, které ji zdobí teď: vůle, výdrž, zaťatost?
„Když se do něčeho dala, tak to chtěla dotáhnout do konce. Když třeba poprvé sedla jako prcek na nové kolo, dali jsme jí sedátko co nejníž, aby dosáhla na zem a nepadala moc často. Doťapkala ke kopci a rozjela se dolů. Zjistila, že to jede rovně, tak jsme jí sedátko zvedli a ona už držela rovnováhu. Sice to trochu šněrovala, ale jezdila hned. V tomhle asi nějaké buňky pro sport měla.“
JIŘINA ZÁHROBSKÁ
Ženy jsou více citlivé. Jak prožívá Šárka, když se stane něco kolegyni?
„Holky si většinou poraní koleno, mají sice po sezoně, ale není to zas taková tragédie. Vždycky jí říkám: Jeď opatrně a pomalu! (směje se) A Šárka odpovídá: Jo, jo. To víš, že jo. Ona ty sjezdy nejede na úplné riziko, nemá odpovídající trénink.“
Na jaké práce je šikovná?
„Na všechny. Když jsem nervózní, že mi něco nejde, tak jí to předám. Třeba rozmotat řetízek. Já bych ho samou netrpělivostí roztrhala, ona ho pěkně trpělivě rozmotá. Všechno si chce dělat sama, teď třeba účetnictví. Má sice účetní, ale všechno jí to připraví. Má ráda přehledy, barevné tužtičky. Strašně ráda chodí do papírnictví. U mě v práci viděla kalkulačku, která tiskne. Tohle jsem si vždycky přála mít, byla nadšená. Taky včelaří. Je schopná i usadit roj.“ 
DALIBOR BAUER
Lukáš chodíval do vaší továrny na brigády. Kolegové z reprezentace si jej dobírali, že u soustruhu pochopil, že musí sportovat naplno, aby u strojů neskončil natrvalo. Jak to bylo?
„Jako kluk jsem byl zvyklý na nějaké povinnosti. A měly je i moje děti. Myslím si, že není špatné, když děti vědí, že je něco za něco. Nedřel jsem je. Ale pro letní prázdniny měli kluci, tedy Lukáš a jeho starší brácha Honza, nařízenou měsíční brigádu. Bylo jedno kde. Měl jsem firmu 12 kilometrů od Ostrova, tak přijeli ráno na kole a pět šest hodin tu něco dělali. Obyčejnou nádenickou práci jako všichni. Lezli jsme třeba spolu po střeše při její opravě. Pak zase sedli na kolo, udělali si ještě nějaké kolečko a spojili práci s tréninkem.“
Lukáš nevyvrací, že mu pomohl k úspěchům určitý druh masochismu, zarputilosti a tvrdohlavosti. Pozoroval jste to na něm už odmalička?
„Myslím, že masochisti jsou všichni běžci a vlastně všichni sportovci. Vždyť si musí odříct tolik věcí, které lidi běžně prožívají! Vede cikánskej život, půl roku je v podstatě v maringotce. Když je člověk sám, ještě to jde. Ale teď už má rodinu a je to znát, schází mu. Na každého to jednou dolehne. Ale chce být nejlepší, a to je dobře. Věci se mají dělat na plný plyn. To dělá.“
Kompletní rozhovory čtěte v pátečním Sport Magazínu
Co ještě ve Sport Magazínu na téma „Rozhovory rodičů“ najdete?
- Svět podle Martina Jakše, bronzového medailisty z Vancouveru
- kvíz: co víte o rodičích slavných sportovců? Čím se proslavil táta hokejového
brankáře Martina Brodeura? Který tenista odkoukal od matky nadávání na kurtu?
