Judista Jaromír Ježek přivezl do Česka první mužskou medaili z mistrovství Evropy od stříbra Josefa Věnseka v roce 1991, ale doufá, že teď bude úspěchů přibývat. Čtyřiadvacetiletý borec bronzem na šampionátu v Istanbulu ukončil první fázi kvalifikace na olympiádu v Londýně.
Jaké to je ukončit čekání několika generací českého juda na medaili?
„Byl jsem si toho vědom už v roce 2008, kdy jsem byl na mistrovství Evropy bohužel pátý. Už tam mi Kása (trenér Zdeněk Kasík – pozn. red.) řekl, že čekáme už docela dlouho, že by to mohl někdo prolomit. V tu dobu jsem tomu byl nejblíž, povedlo se to až teď. Je to hřejivé. Pro Českou republiku a české judo je to cenný kov. Medaili jsme polili šampaňským. Myslím, že by se mohla rozmnožit. Letos je ještě mistrovství světa v Paříži a Evropa je rok co rok.“
Jak jste úspěch oslavili?
„Chvilku jsme poseděli ještě na pokoji v Istanbulu. V neděli jsme už odlétali zpátky, nebylo to tak bouřlivé.“
Jak vás přivítali doma?
„Pro mě je nejlepší, že manželka za mnou vždycky přijede na letiště, i když se vracím s nepořízenou. Člověk se těší domů, i když veze bronz z Evropy. Mladý reagoval, že domů přijel táta. Ale placku ještě neunesl. Jsou mu zatím tři měsíce, takže je stejně dlouhá jako on. Ukážu mu jí, až bude větší.“
Říká se o vás, že k dobrému výkonu potřebujete sluníčko, svítilo v Istanbulu?
„Když jsme přiletěli, tak sice pršelo. Ale když jsem se pral, tak svítilo. Když prší, člověk nemá náladu. Člověk dojde do haly, zbytečně si promáčí tkaničky. Určitě to má na mě vliv. Já rád chodím zápasy ven mimo. Když prší, tak nemůžu. Určitě preferuju sluníčko a teplo.“
Jak vzpomínáte na těsnou čtvrtfinálovou porážku s domácím Turkem Hasanem, hrála vliv atmosféra v hale?
„Bylo to asi opravdu tím, že hala tlačila. Turci jsou výborní fandové. Hasana fanoušci dohnali až k té bronzové medaili. Rozhodčí se podle mě nechali trochu ovlivnit. Dali tři tresty a já jsem prohrál.“
Ceníte si, že jste v opravách porazil vicemistra světa Dexe Elmonta z Nizozemska a Francouze Benjamina Darbeleta, stříbrného z olympiády?
„Elmont byl zklamán, že nejde do semifinále a nechtělo se mu. Ne, že by rezignoval, ale šel tam s plnější hlavou. Já jsem proti němu šel takticky jako vždycky a vyšlo to. Zlomil jsem ho.“
Neupletl jste si tímhle výsledkem na sebe bič?
„Tohle je nadstandardní výkon. Soupeři mě znají a teď mě budou znát víc, což není výhodou. Ale číst soupeře, takticky na něj rozmýšlet a snažit se ho porazit, to k judu patří. Asi jsem si na sebe ušil bič. Kdybych ty medaile vozil pořád, sám na sebe bych se nezlobil.“
Nedávno jste zkoušel soutěžit ve vyšší váze. Návrat do nižší kategorie do 73 kilogramů byl zřejmě správný krok, že?
„Doufám, že se to potvrdilo. Vyšší váhu jsem zkusil dvakrát, ale jsem zpátky v sedmdesáttrojce a do olympiády už to nebudeme měnit. Kvalifikace na olympiádu běží a nějaké body nasbírané máme. Doufám, že v tom budeme pokračovat.“
Před každým závodem výrazně shazujete, kolik dní vám trvá, než se dostanete na požadovanou váhu?
„Na závod shazuju sedm kilo a mám rekord tři dny. Jinak to zvládnu do pěti dnů. V neděli večer se začíná, v sobotu ráno následující víkend ráno mám 73. Mezi vážením a prvním zápasem jsou ale dvě, tři hodiny. Když jdu na první zápas, už mám takových 76, 77.“
Čím kila tak rychle naberete?
„Především vodou. Člověk musí něco pozřít, když toho poslední dva dny moc nesní, ani nevypije. Aby se dostal do správné bojovné nálady, tak si něco zakousne a jde se prát.“
| 24 let 3. na ME 2011, 3. na univerziádě 2009, 3. na ME do 23 let 2008, 3. na MEJ 2005, vítěz závodů Světového poháru v Birminghamu a ve Vídně, 3. v Praze |
| Výprava judistů se mohla z mistrovství Evropy vracet s dvěma medailemi, dvacetiletý talent Lukáš Krpálek však podruhé za sebou zůstal těsně pod stupni vítězů. V Istanbulu ho zastavily porážky s Gruzínci Levanem Žoržolianim v semifinále a s Irakli Cikeridzem v boji o bronz, s nimiž se pral otřesený po ráně do hlavy z předchozího zápasu. „S Němcem Pfeifferem jsem dostal ránu. Bolela mě hlava, bylo mi blbě, špatně jsem viděl, což se mi v poslední době stává často. Byl jsem úplně hotovej,“ vypráví Krpálek. „Do semifinále jsem šel s tím, že chci vyhrát. Věděl jsem, že dobrý lidi jako Holanďan Grol vypadli. Už jsem se trošku viděl ve finále. Ale nevyšlo to. Byl jsem z toho hodně špatnej, že jsem nepostoupil dál.“ Dvojnásobného juniorského mistra světa Krpálka zatím na evropských šampionátech provází smůla. Před dvěma lety na turnaj vůbec nedocestoval, protože si den před odjezdem poranil kotník, vloni vypadl s Němcem Benjaminem Behrlou po chybě těsně před koncem. „Tehdy bylo dvacet vteřin do konce, vedl jsem, ale upadl jsem na záda na čistý ippon. Bylo to pro mě hodně těžký,“ vzpomíná Krpálek. „Chviličku na to jsem šel do oprav a nebyl jsem ochoten se prát. Podle toho výkon vypadal. Letos jsem o třetí místo bojoval víc. Medaile pro mě byla výzva. Chtěl jsem udělat medaili jako Ježour. Bylo by super, kdybychom mohli oslavovat dvě medaile.“ I v boji o bronz však Krpálek těsně prohrál. Vedení výpravy je přesto velmi spokojené. Kromě bronzu Jaromíra Ježka a pátého místa Lukáše Krpálka si cení i sedmé místo Jaromíra Musila. „Je to nejlepší výsledek reprezentace po vzniku samostatné České republiky,“ pochvaluje si předseda svazu Jiří Dolejš. „Výkon Jaromíra Ježka byl vynikající, žádný ze soupeřů na něj nedokázal skórovat. Musíme být spokojení. Před několika lety jsme změnili způsob přípravy, zaměřili se zvýšení péče o talentovanou mládež a v letošním roce nám to přineslo výsledky.“ |
