Sto let od dobytí jižního pólu: Ledový závod o podlahu světa

Před sto lety měl Roald Amundsen spoustu důvodů k úsměvu, když po dvouměsíčním pochodu se psím spřežením a zhruba sedmi stech kilometrů došel jako první člověk na jižní pól.

„Žádný člověk nedosáhl cíle tak vzdáleného jeho přáním jako já. Od dětství mě fascinovala oblast severního pólu. A najednou jsem byl na jižním pólu. Může být něco bláznivějšího?“ vzpomínal Amundsen po letech.

Právě kontroverzní změna plánů je součástí příběhu, který jemu přinesl slávu a jeho britskému rivalovi Robertu Falconu Scottovi hrozné zklamání a smutnou smrt. Zatímco britská expedice se do Antarktidy chystala dlouhodobě, Amundsen cíl své cesty změnil na poslední chvíli poté, co Američané Frederick Cook a Robert Peary prohlásili, že v letech 1908 a 1909 dobyli severní pól.

Amundsen měl ale půjčenou legendární loď Fram od jiného slavného polárníka Fridtjofa Nansena, která byla opravena za peníze norského parlamentu s cílem útoku na severní točnu. Proto své rozhodnutí vydat se do Antarktidy dlouho tajil i před posádkou.

Nejspolehlivější dopravní prostředek – pes! • Miroslav Jakeš„Amundsen se připravoval od mládí, že bude polárníkem. Už jako dítě spal při otevřeném okně. Byl ale egoista, šel tvrdě za svým,“ říká český polární cestovatel Miroslav Jakeš.

U Amundsenovy výpravy na jižní pól to platilo doslova. Nor totiž pro cestu na točnu využíval psí spřežení a s masem tažných psů také počítal jako s potravou pro členy výpravy. Před začátkem poslední etapy cesty každý z polárníků zabil několik psů a stáhl je z kůže.

„Ve vzduchu byly smutek a deprese. Měli jsme k těm psům blízko,“ popisoval Amundsen, který také využil svých předchozích zkušeností z plavby na lodi Belgica, kde posádka trpěla kurdějemi, a dopředu se zásobil tulením masem.

Vhodně zvolil také oblečení. Členové jeho výpravy na sobě měli kůže z vlků a sobů. „Používali přírodní materiály. Byly sice těžší, ale hřály,“ popisuje Jakeš.

Dobytí jižního pólu. • Profimedia

První pokus Amundsenovi přesto nevyšel. Start v září 1910 se ukázal jako příliš brzký, členové expedice v mrazu bojovali o život. Druhá cesta však proběhla bez výrazných komplikací. Na jižním pólu zavlála norská vlajka, která o 34 dní později vítala znavenou britskou pětici pod vedením Roberta Falcona Scotta.

„Stalo se to nejhorší. Všechny sny jsou pryč. Dobrý bože! Tohle je ošklivé místo,“ zapsal si zdrcený Scott do svého deníku.

Brity čekala strastiplná cesta zpět, nikdo z nich se ale nevrátil. Všichni postupně zahynuli, vyhladovělí, zmrzlí a vyčerpaní.