Ministr Chládek: Sport byl děravý kbelík, musíme zalepit díry
SERIÁL SPORTU | Získal pověst ministra, který "konečně" přeje sportu. Marcel Chládek tak prezentuje sám sebe a spolupráci s ním si pochvalují i lidé z vedení sportovních institucí. Nezapomíná připomenout vlastní aktivní kariéru běžce do vrchu i fotbalového rozhodčího. V rozhovoru používá slovo "hoši", běžné ve sportovním žargónu. Když přijde na peníze, je realistický a striktní.
Ze státního rozpočtu jde na sport méně než 0,3 desetiny procenta. Podle doporučení Evropské unie by to mělo být ideálně jedno procento. Jsou tu tři miliardy oproti 11 miliardám kultury. Jak se díváte na tahle čísla?
„Totéž máme i v oblasti vzdělávání, máme ji dlouhodobě podfinancovanou, to se musí někde projevit. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy je na tom v obou oblastech stejně. Ve školství jsme někde pod čtyřmi procenty HDP, průměr v Evropě je 6,1. Ale já nevidím ani u sportu ani u vzdělávání možnost okamžitého naskočení o takhle velkou částku. Ta oblast musí být připravena. Přirovnávám to k děravému kbelíku. Voda, kterou tam lejeme, dírou vyteče ven. Takže prvním naším úkolem je zalepit tyto díry, pak tam můžeme lít víc prostředků. Někteří to samozřejmě nebudou vítat, protože nejsou rádi, když je jim vidět pod prsty. Když ty díry zalepím, vůbec se nebudu bát žádat o další prostředky, máme některé páky, jak to zajistit. Musím mít jasnou garanci sportovního prostředí, že budou vynaloženy efektivně. Jsem pro kontinuální navyšování, ne pro jednorázový skok. Myslím, že by to zvládala i ekonomika České republiky.“
Jenže na konci loňského roku zamítla Poslanecká sněmovna žádost, aby sport dostal pouhou jednu miliardu ze státního rozpočtu navíc, o což jste usiloval...
„Já jsem doporučoval, aby zažádali o tři sta milionů. Ti, kteří s tím přišli a zpracovávali to, říkali: Zkusíme miliardu a ono to spadne na tři sta. Já jsem říkal: Spadne to pod stůl, uvidíte. Nakonec to takto dopadlo. Vůbec s tím návrhem nechci být spojován, byl šitý horkou jehlou. Nemyslím si, že rozpočet je připraven na to, aby se vzala miliarda a dala se do sportu, byť souhlasím, že ten potřebuje peníze navíc. Proti rozpočtu, který byl navrhován z ministerstva financí, jsme získali navíc 800 milionů. Ty se v minulosti vždy lepily až ve sněmovně, teď poprvé to přišlo už z ministerstva. Takže jsme udrželi finanční prostředky na stejné úrovni jako v minulém roce. A jako jsem to udělal už dřív, chci i teď v průběhu roku nějakých dvě stě až tři sta milionů navíc v rámci přesouvání finančních prostředků pro sport.“
Chcete, dobře, ale je to reálné?
„Já to vidím velmi reálně, ale zároveň si kladu několik podmínek. První je, že se sportovní prostředí musí přestat hádat. Pokud tam budou skupiny, které jdou proti sobě, zcela logicky to nevrhá dobré světlo směrem do politiky. Je to velký problém, když sportovní prostředí není jednolité. I proto už jsem začal měnit systém přidělování financí. Nikdy nikdo na ministerstvu do něj nenechal otevřeně nahlížet. Teď to visí na webové stránce a poprvé v historii každý může vidět, na co se finanční prostředky dávají, kdo o ně žádá. Je tu Národní rada pro sport, víc jsme zacílili na mládež, jeden program je i pro tělesně postižené. Měla by tam být masovost, i když samozřejmě chceme podporovat i vrcholový sport.“
Funguje rada a důvěřujete jí?
„Každá politická strana v ní má zástupce a může do toho vidět. V minulosti tady seděl jeden náměstek pro oblast sportu a ten si to rozděloval, mnohdy i bez vědomí ministra. Nedávno jsem se jednoho poslance ptal, co se mu tam nelíbí, a on říkal: Já si nemyslím, že by ty peníze měli dostat tihle tři žadatelé, měly by se jim sebrat a dát někomu jinému. Říkám: Pojďme se na to podívat. Je tam porušení rozpočtové kázně? Odpověď byla, že není. Je to v souladu s pravidly, které byly vyhlášeny? Ano, je to v souladu. Splnili žadatelé všechny podmínky? Ano splnili, mám protokoly z kontrol. Ptám se, na základě čeho jim můžu finanční prostředky odebrat. Prý rozhodnutím ministra. Ale já nechci svévolně rozhodnout jenom kvůli tomu, že se mi Pepa Novák nelíbí. Investice jsou dané podle jasných pravidel a kritérií, dopředu známých. Úřad to prochází, jestli příjemci splňují požadavky, nebo ne. Potom to jde na Národní radu pro sport, ta doporučí, pak to odsouhlasí porada vedení a nakonec ministr řekne: Ano, tyto finanční prostředky můžeme pustit. Samozřejmě se bude kontrolovat, jestli jsou dobře využity.“
Sport ale i v transparentním systému zůstává podfinancován.
„Souhlasím s navyšováním finančních prostředků do sportu, ale mou další podmínkou je zásadní změna i v oblasti reinvestic. Jedná se o 300 milionů korun, které půjdou ve spolupráci s kraji do nejmenších jednot, tedy přímo dolů. Národní radě pro sport chci navrhnout sto milionů z investic čistě jako podprogram pro školní hřiště. Potom chci v letošním roce navýšení finančních prostředků do sportu, ale každá koruna musí být transparentní.“
| Seriál rozhovorů deníku Sport - MOCNÍ českého sportu |
| PONDĚLÍ: Miroslav Pelta, předseda FAČR -VÍCE ZDE>>> |
| ÚTERÝ: Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru - VÍCE ZDE>>> |
| STŘEDA: Miroslav Jansta, předseda České unie sportu - VÍCE ZDE>>> |
| ČTVRTEK: Marcel Chládek, ministr školství mládeže a tělovýchovy |
| PÁTEK: Andrej Babiš, ministr financí |
| SOBOTA: Miroslav Černošek, majitel agentury Česká sportovní |
Zmínil jste se, že překážkou je nejednotnost sportovního prostředí. Máte na mysli spory mezi Českou unií sportu a Českým olympijským výborem?
„To je jeden z těch problémových vztahů. Ty zároveň panují i mezi jednotlivými svazy a mezi odnožemi. Například Autoklub ČR - pod ním jsou ti, co jezdí do vrchu, do zatáčky, s kopce, a podobně. A ti si všichni myslí, že by měli být příjemci nějaké dotace. U vrcholového sportu si málokdo uvědomuje, že řadu prostředků musíme pouštět přes svazy. Mnohdy se stane, že zůstanou viset někde mezi mezičlánky. Jednám s předsedy ČUS a ČOV a říkám jim: Vážení, jestli nepotáhnete za jeden provaz, bude to kontraproduktivní při mém vyjednávání o finančních prostředcích. Protože finanční prostředky, které půjdou prostřednictvím ČUS, budou poté torpédovány z ČOV a obráceně. Říkám: Hoši, jestli půjdete proti sobě, bude to velký problém, musíte si to vyříkat. Myslím, že problém není mezi předsedou Českého olympijského výboru (Jiřím Kejvalem) a předsedou České unie sportu (Miroslavem Janstou), ale že ho vytváří řada lidí kolem nich, protože jim vyhovuje systém z minulosti. To někdo přišel za náměstkem, řekl, že na něco potřebuje peníze, a někdy se ani nikdo nedozvěděl, že tam ty prostředky šly.“
Když říkáte "sporte, přestaň se hádat", jaký stav by vás uspokojil?
„Pojďme to ukázat na příkladu handicapovaných sportovců. Přijde jedna skupina a řekne, že potřebuje peníze na mistrovství světa v sledge hokeji. Já říkám: Ano, nemám s tím problém. Pak přijde druhá skupina a informuje mě o tom, že ti, kteří tady byli předtím, nejsou ti praví. Kolikrát jsem jim řekl: Jestli takhle budete pokračovat, raději vezmu tři miliardy a dám je na platy učitelů. Řada sportů má několik asociací. Já musím respektovat, kdo je autoritou. Pro mě je čitelný fotbal, pro mě je čitelný hokej. Ale u menších sportů si založí dvě, tři asociace a pro nás je velmi těžké rozklíčovat, kdo by pro mě měl být garantem k diskusi o finančních prostředcích a vůbec i o strategii.“
Fotbal je zastupován FAČR, ale jednotní tam nejsou. To vám nevadí?
„V žádné velké organizaci nikdy nebudou všichni hovořit jedním jazykem. Jako zástupce státu říkám směrem ke svazům: Vy máte možnost si zvolit vedení, které vás zastupuje směrem k nám. Jestli se jim nelíbí, jak zastupuje jejich zájmy, a je jedno, jestli je to motosport, hokej, košíková, tak ať si zvolí někoho jiného.“
Kdo je zvolen, ještě nemusí být garantem bezúhonnosti. Fotbalový místopředseda Roman Berbr se ocitl v podezření, že prostředky, které dokáže ovlivnit, vyúčtoval netransparentně. Nevadí vám šedé eminence takového typu?
„Pokud bych měl takovouto informaci, a my na ministerstvu žádnou takovou informaci nemáme, tak ji samozřejmě, musím prověřit. Je jedno, jestli to bude Roman Berbr, Pepa Novák, nebo kdokoli jiný. Měl jsem informaci od jednoho poslance, chtěl nechat prověřit 27 žádostí, tak jsem je nechal prověřit. Já si nemůžu pochybení vymyslet. Pokud tam bude, dotace se sebere komukoli. Musí platit pravidlo padni komu padni.“
Snažíte se ty informace sám získávat? Kdo má peníze, má moc a na svazech to funguje.
„Pokud se to dozvíme, kontrolu uděláme okamžitě. Děláme také namátkové kontroly. Ale musíme si uvědomit i jiný rozměr. Řada zástupců neumí vystoupit z krabičky, myslí si, že jejich sport je klíčový. Pokud tam je nějaký problém, samozřejmě ho řešíme. Ale naší snahou je tomu předcházet. Zájmové svazy a sdružení jsou tady od toho, aby vyvíjely svazovou a zájmovou aktivitu, rozhodně by neměly politikařit. Mám výhodu, dívám se na to trochu z nadhledu, jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy to dokážu. Máme rozpočet 135 miliard a z toho tři jsou na sport. Já mám zodpovědnost za celých 135, takže nemohu věnovat 90 procent svého času těm třem miliardám, je jako jednu část, mám k ní příslušného náměstka.“
Proto padají tyhle otázky -čím míň času, tím líp se dá leccos proúčtovat.
„Možná z jiných peněz, ale ne z těch státních. Řada mých předchůdců sport vůbec neřešila. Logicky mu ani nerozuměli, protože každý je na něco zaměřen. Teď mají sportovci poprvé v historii výhodu i nevýhodu, že mají ministra, který si myslí, že tomu sportu aspoň trochu rozumí. Mám trenérskou licenci, dělal jsem rozhodčího, z různých pohledů jsem do toho nahlédl. My třeba budeme chtít, aby finanční prostředky z loterií šly také prostřednictvím MŠMT, ať má ministerstvo dohled. Zároveň do toho necháme otevřeně nahlédnout kohokoliv. To je ta pravá transparentnost, když se dozvíte, že tři miliony dostali ve Zlámané Lhotě na hřiště. Každý se může podívat, jestli tam hřiště stojí, nebo ne. Kdyby nestálo, peníze musí vrátit.“
Dbáte na transparentnost, ale také jste býval fotbalovým rozhodčím, ti zrovna nemají nejlepší pověst. Už vám někdo tuhle sportovní minulost předhodil?
„Nepředhodil, z jednoho prostého důvodu. Měl jsem vždycky pověst velmi přísného rozhodčího. A vůbec bych neřekl, že když rozhodčí udělá chybu, udělá ji záměrně.“
Ta image tu ale je.
„Ano, politici jsou mezi třemi nejhůře hodnocenými profesemi. Kdyby to mělo být podle image, politika by nemohl dělat nikdo. Ani fotbalového rozhodčího, protože se řekne: Určitě to chce někam ohnout. Ani běžce, protože dopují. Jedna dopingová aféra ale neznamená, že dopují všichni. Číšník vás zase ošidí... Ne, my musíme do těch prostředí vstupovat a osobním příkladem se snažit ukázat, že to jde poctivě. Nikdy mi nikdo nevyčítal rozhodcovskou dráhu nebo běžeckou. Naopak bylo vnímáno pozitivně, že vím, co je ofsajd, a třeba co je dřina. Běhal jsem do vrchu a to je opravdu tvrdá dřina. Tam, když se jednou zastavíte, už to mockrát nerozchodíte. Beru to jako dobrou zkušenost pro politiku.“
Jaký vztah máte právě s Romanem Berbrem, který se dlouhodobě v oboru pohybuje a na fotbalové rozhodčí má přímý vliv?
„Vídávám ho pouze, když přijdu na zápas reprezentace nebo na valnou hromadu fotbalového svazu. Známe se z dřívějška, protože jsem pískával Západočeský kraj, on byl předsedou komise rozhodčích. Takhle znám drtivou většinu rozhodčích, včetně Dáši Damkové.“
Stejný Berbr nechal ve svazovém časopise zveřejnit vaši společnou fotografii už z doby, kdy jste ministrem, aby zdůraznil, že jste si blízcí. Nepřekáží vám to?
„Vůbec, z jednoho prostého důvodu. Pro mě je to ten samý kontakt, jako když my teď sedíme spolu. A kdyby někdo řekl, že jste tady seděli, já s tím nemám problém, protože každý zodpovídá sám na sebe. U mě je rozdělování finančních prostředků padni komu padni. Fotbalisté jako jedni z prvních přistoupili k transparentnímu počítání členské základny. Paradoxně doplácejí na snížení, někteří mají jednoho člena spočítaného dvakrát, třikrát, čtyřikrát. Když budeme chtít finanční prostředky dávat i podle členské základy, musí být jasná. Znám se s předsedou olympijského výboru i předsedou Unie sportu, stýkáme se pravidelně a neznamená to, že by měli mít nějakou výhodu oproti někomu jinému.“
Pánové Kejval a Jansta mají vlastně v popisu práce tlačit na vás, abyste dal jim, a ne jiným.
„Od toho je ministr, nese za to celé odpovědnost. Dřív se školství řešilo na úrovni ministra, sport na úrovni náměstka. Já to teď povýšil, byť máme velmi renomovaného náměstka pro oblast sportu. Snažím se být hodně v obraze. Když se dotkneme třeba vytvoření olympijských center, což byl požadavek olympijského výboru, já proti nim nic nemám. Pro takhle malou zemi je daleko logičtější, když budeme mít sedm center, než když všude bude něco. Rozumím, že pro některé je politicky zajímavé, když tu ucmrndnou něco na hřiště, tam podpoří klub, který je bude volit. Ale tohle má vizi, jasný směr. V těch centrech se bude připravovat vrcholový sportovec, vrcholová mládež. Zároveň chci, aby byla možnost tato centra nabízet i veřejnosti. Eva Samková mi říkala, jak to mají v zahraničí. Reprezentace trénuje, školní děti se dívají. Skončí reprezentace, děti jedou za doprovodu instruktora a dělají to samé. Chtěl bych, aby i Martina Sáblíková měla tu halu, ale v Novém Městě. Aby tam bylo lyžování, rychlobruslení a horská kola. Aby to bylo celý rok vytížené.“
Které další priority, kam dávat peníze, ve sportu vidíte?
„Dáme peníze na trenéry. Největší problém máme na prvním stupni. Tam sport učí jedna učitelka, která musí umět všechno - zpívat, malovat, češtinu, počítat, vlastivědu a tak dále. Logicky bude mít nějakou slabinu a mnohdy je v tělocviku. Kdybychom měli profesionální trenéry, kteří by chodili na první stupeň dělat všeobecnou průpravu zaměřenou na sport, budeme mít víc talentů. Mluvil jsem se Slavoberu mírem Lenerem, a ten říkal: Hoši, jestli s tím nic neuděláme, už žádné medaile vozit nebudeme. Takže jsem se sešel s pěti předsedy velkých kolektivních sportů, to je fotbal, hokej, volejbal, basket, házená. Bavili jsme se o tom, jak je podpořit. My nebudeme mít všude špičky, musíme vybrat sporty, kde jsme dobří, a tam vytvořit podmínky.“
Teď už zase mluvíte o profesionálním sportu.
„Připravujeme kroky k zajištění vrcholových sportovců i mládeže. Chceme 300 milionů rozpustit prostřednictvím krajů. Tíží nás, že se peníze mnohdy nedostanou k těm posledním jednotám. U profesionálů chci čtyři skupiny. První budou ti, kteří mají šanci na olympijskou medaili, druhá skupina, kteří mají šanci do šestého nebo osmého místa. Další dvě skupiny, a na těch lpím, jsou olympijské naděje a handicapovaní. Ve světě je řada paralympiků profesionálů, u nás se k nim chováme jako k amatérům. Takže vytipovat nadějné sportovce, možné medailisty, a ze strany státu to nějakým způsobem zafinancovat. Pak jsme tam u další debaty, to jsou národní resortní centra, vnitro, školství, obrana. Říct, jestli to necháme v této podobě, nebo jestli uděláme jednu repre.“
Váš názor?
„V tuhle chvíli bude změna velmi složitá. Vezměte si, co má armáda všechno za prostředky, Julisku a tak dále. Já bych chtěl, aby ty areály byly zachovány, protože takové už nikdy nepostavíte. Ale do budoucna, čím víc se to systematizuje, tím lépe. Ať jsou klidně tři, ale ať všichni vrcholoví sportovci jsou tam. Dukla Praha ve fotbale, Dukla Jihlava v hokeji, ti byli úspěšní z toho důvodu, že z vojny jim tam šli největší talenti. Možná to bylo špatně pro klubismus, ale určitě to bylo dobře pro reprezentaci a evropské poháry.“
Jak se díváte na financování velkých mezinárodních akcí?
„Tenhle rok po nás chtějí peníze mistrovství světa v cyklokrosu, mistrovství světa v hokeji, mistrovství Evropy jednadvacítek, mistrovství Evropy v kanoistice, halová atletika, k tomu Světové poháry. To nejsme schopni utáhnout. Máme jeden balík a uvidíme, jestli zbude na všechny. Přednost budou mít MS a ME. Světové poháry budou podle významu sportu. Stát samozřejmě na reprezentaci přispívá, je to obrovská reklama. Ale pak přijde Grand Prix Brno, chtějí nějaké peníze na vyloženě komerční záležitost. Já se divím, že si to na sebe nevydělá. Jenže když chceme udělat notifikaci, nikdo nám nechce ukázat čísla. Notifikace znamená svléknutí do naha. To znamená, že jasně řeknou Evropské komisi, kam prostředky jdou, a jak jsou využity.“
