Vytvoříme novou sportovní komunitu, říká šéf Gigathlonu
Chce Česku nabídnout novou dimenzi sportování. Jan Plachý je hlavním organizátorem akce jménem Gigathlon. Pět sportů – silniční a horské kolo, plavání, běh, in-line bruslení. To vše během víkendu na originální trati. Samostatně, v páru, nebo ve štafetě. Podnik s kořeny ve Švýcarsku si mohou vyzkoušet zájemci už v sobotu 8. srpna od 10 hodin u přehrady v Jablonci nad Nisou.
Gigathlon spojuje sporty i lidi. Takový dopad má netradiční závod složený z tradičních disciplín v zemi původu – ve Švýcarsku. Skvěle trénovaní vytrvalci v soutěži jednotlivců, ale i dvojice a štafety poskládané z mužů a žen, často úplní amatéři. Propagátor myšlenky Jan Plachý věří, že se stejná věc podaří i v Česku. První velký závod bude až v září 2016 na Lipně, ale testovací akce probíhají už nyní. V sobotu bude v Jablonci na trati i dálkový běžec na lyžích Stanislav Řezáč.
V Česku jsou populární triatlony, ale Gigathlon může na leckoho působit zvláštně. Co z myšlenky, která vznikla ve Švýcarsku, chcete přenést do Česka?
„Uvědomuju si, že to nebude jednoduché. Rádi bychom položili dobrý základ. Ve Švýcarsku má Gigathlon patnáctiletou tradici a deset let byl pod národním olympijským výborem. My bychom chtěli dát českým sportovním akcím nový impulz. Přinést to dobré v maximální míře a zdravě tím lidi nakazit. I proto jsme si dali před prvním velkým závodem na Lipně (2-4. září 2016) rok času na přípravu a děláme testovací závody, aby to byla velká akce.“
Čím má Gigathlon přilákat?
„Sportovní stránka je jasná. Chtěl bych, aby tratě byly na limitu, aby člověk končil se skvělým pocitem z toho, že to zvládnul. Úroveň bude vysoká. Zadruhé chci spojit sport s pěknou krajinou. Nejdeme příští rok na Lipno jen tak, vybrali jsme ho, protože je infrastrukturou, a tím, co nabízí, jedno z nejhezčích v republice. Ve Švýcarsku vede trať přes krásná místa. I díky tomu je podél trasy spousta diváků. Zatřetí chceme přinést lidskost, která spojuje a funguje. Tu samo o sobě nabízí fakt, že páry a štafety musí být namixovány z mužů a žen, což má skvělé
Povede se vám propojit komunity běžců, cyklistů či bruslařů, které často fungují odděleně?
„Jsem na to sám zvědavý. Pár kluků, kteří dělají triatlon a byli s námi ve Švýcarsku, to bralo jako super akci. Obyčejné závody plavání, kolo, běh, je už přestávaly bavit. Tím, že se na Gigathlonu přidává i horské kolo a in-line brusle, je to opět motivovalo. Kouzlo je i v týmu. Lidé dají dohromady štafetu a průběžně se připravují. Máme know-how, budeme z něj vycházet, abychom oslovili skvělé sportovce i hobíky, aby obě skupiny našly správný zápal.“
Náročnost tratí je celkem vysoká. Jednotlivci musí zvládnout podobné dávky jako při triatlonovém Ironmanu. Nejsou Češi na Gigathlon příliš líní?
„Dá se to rozdělit na dvě skupiny. Pro jedny to bude výzva, druhé to odradí. Je těžké vyhovět všem. Nechceme dělat žádné brutální ultra.“
Vy sám jste se letos zúčastnil Gigathlonu ve Švýcarsku jako běžec ve štafetě. Splnilo to účel?
„Je to úplně jiné, než když člověk sedí v kanceláři a plánuje, kudy by trasy v Česku mohly vést. Potřeboval jsem to zažít, abych mohl tyto emoce přivézt do Česka. Nejsem dobře trénovaný sportovec, základ mám jako fotbalista. Půl roku jsem běhal, ale nijak intenzivně. Zvládl jsem jeden den ve štafetě 18 km a druhý den půlmaraton. Navíc v terénu. Ve Švýcarsku byla trať postavena tak, aby vedla pěknými místy. Probíháte celým hradem po schodech nahoru. Tohle od Gigathlonu můžete očekávat. Je to zážitek, nejde jen o běhání na okruhu. Zůstaly mi hluboké zážitky.“
Jak ovlivňuje závod fakt, že jde vyloženě o sportování bez velkého doprovodného programu?
„Je třeba si uvědomit, že někteří závodníci vstávají už ve čtyři nebo v pět ráno a první vyráží na trať v šest. Mezi sportovci panuje klid a pohoda, není třeba nic víc. Je pravda, že možná bude Čechům trvat pár let, než to takhle začnou vnímat. Náš cíl je už na prvním ročníku vytvořit novou komunitu, která se bude stále rozrůstat a z Gigathlonu se časem stane podobně jako ve Švýcarsku kult. Letos tam bylo pět tisíc lidí. Člověk měl pocit, že šlo o velkou rodinu. To dokazuje i tradice, kdy spolu štafety společně probíhají cílem. My tyto tradice ctíme a budeme se právě díky nim odlišovat od jiných vytrvalostních akcí.“
