Kejval o Janstově tvrdém útoku: Chce mě teď oslabit, ale v klinči nejsme
Spojit český sport. Před osmi lety nastupoval Jiří Kejval do čela Českého olympijského výboru s touto vizí. Příští týden by měl předstoupit na konci svého druhého funkčního období před volební plénum. Za zády má rostoucí projekty dětských olympiád či olympijských festivalů, které mu pomohly do MOV, jednota je ale zatím v mlze. Sám Kejval navíc nyní čelí tvrdým útokům oponentů. Zejména šéfa ČUS Miroslava Jansty, který ho nařknul z prokorupčního a neférového jednání i z autokratického vedení ČOV.
„Já ale vlastně s Mirkem ani žádné spory nemám,“ tvrdí 52letý Kejval, zároveň však říká: „Co vyšlo v deníku Sport s Mirkem Janstou, je hulvátství.“ V rozhovoru mluví i o svých šancích na znovuzvolení, o protikandidátovi Filipu Neusserovi i o tom, jestli příští rok budou olympijské hry v Tokiu či zda pod pět kruhů patří také esport.
Mohl byste říct jednu věc, která se vám z pohledu šéfa ČOV za uplynulé čtyř roky nejvíc povedla a která naopak nejvíc nepovedla?
„Co se povedlo? Udělali jsme ohromný pokrok v projektech, které děláme v komunikaci se svazy a hlavně i v principu jejich trvalé udržitelnosti. To se týká především projektů trenérů, olympijských festivalů, olympijského víceboje. Tam jsme udělali velké kroky a stabilizovali jsme se.“
V jakém smyslu?
„V minulém období to bylo postavené hodně na nadšení, ale nebylo úplně jasné, jestli jsme schopní projekty dlouhodobě realizovat. To se ale povedlo. A věc, která se nepovedla? To je jednoznačně olympiáda. My vždycky zakončujeme čtyřleté volební období olympiádou, což je ta třešnička na dortu. Jenže letos není, k velkému šoku nás všech. A naprosto otevřeně: hodně nás to vykolejilo. Počítal jsem se všemi variantami, ale s touto nikoliv.“
Jansta je v těžké životní situaci
K olympiádě se ještě dostaneme. Nyní vás nicméně chceme požádat o reakci na rozhovor, který nám v rámci našeho seriálu s generály českého sportu poskytl Miroslav Jansta. Nezvykle tvrdě v něm proti vám vystoupil. Překvapilo vás to?
„Beru to tak, že Mirek Jansta je asi v jedné ze svých nejtěžších životních situací, kdy je obžalovaný v dotační kauze. Zvolil nějakou strategii, jak se hájit nejenom před soudem, ale i před společností. Určitě mě mrzí, že je to na můj úkor. My jsme byli policií označení jako poškození a on má asi pocit, že ta věc má být naopak. Ale nechci se k tomu moc vyjadřovat.“
Myslíte si opravdu, že hlavní důvod Janstovy kritiky směrem k vám je pouze snaha se obhájit?
„Určitě.“
Je zjevné, že Janstovi hodně vadí, že se ČOV v roce 2017 přidal k trestnímu oznámení na ČUS a i přímo na něj. A také přihlásil škodu, byť jste prý věděli, že v dotačních návrzích jsou chyby. Proč jste to tenkrát udělali?
„Takhle to přece vůbec nebylo. My jsme jednoho dne dostali od policie dopis, kde bylo napsáno, že jsme poškozená strana, a ať přihlásíme, kolik nám chybí.“
A vy jste pak neudělali žádný aktivní krok k nahlášení škody?
„Ne, my jsme říkali, že nevíme o tom, že nám něco chybí, a jestli by byli tak laskaví a pustili nás do spisů, abychom se mohli podívat, o co jde. Takže jsme dostali možnost přístupu do spisů, vzali jsme to na výkonný výbor a konstatovali jsme, že nám žádná hmotná ani nehmotná újma nevznikla. Bylo to někdy těsně před olympiádou v Pchjongčchangu.“
Takže ke škodě jste se nehlásili – ať hmotné, či nehmotné?
„Ne. My jsme napsali, že po prostudování spisů jsme zjistili, že nám žádná hmotná ani nehmotná škoda nebyla způsobena. Tečka.“
Takže když pan Jansta říká, že jste přihlásili hmotnou, ale i nehmotnou škodu, která vznikla vám i celému českému sportu, tak to není pravda?
„Jakému českému sportu? Znovu opakuju, dostali jsme od policie papír, že jsme poškozená strana, že jsme byli poškození. My jsme na to říkali: Ano, a v čem, prosím? Můžeme se podívat do spisu? Podívali jsme se do spisu, právník z toho udělal materiál na výkonný výbor. Tam jsme to porovnali s účetnictvím a napsali jsme: Nezjistili jsme, že bychom byli poškození. Takhle jsme to poslali na policii. Tečka.“
A proč jste se tedy dodnes nevzdali práv poškozeného a díky tomu stojíte u soudu proti ČUS na žalující straně?
„To nám doporučili právníci. Ale my tam nikterak aktivně nevystupujeme. Jsem statutární zástupce s péčí řádného hospodáře a náš právník mi řekl, že dokud nebude ukončen proces, nemůžeme s jistotou říct, že nám nebyla způsobena újma. Ale to je čistě procesní záležitost. A Mirek Jansta to dobře ví a také by to na našem místě neudělal jinak.“
Já a autoritář? Uráží tím mé kolegy
On vás nařknul i z toho, že olympijský výbor řídíte velmi autoritativně. Dokládal to mimo jiné tím, že jste jediným statutárním zástupcem ČOV, který tak jako jediný může svým podpisem věci schvalovat. Proč to tak máte nastavené?
„Protože tak to máme ve stanovách. Jediným statutárním zástupcem byl už pan doktor Jirásek a před ním i Věra Čáslavská. Ale já chci upozornit například na to, že všechny naše komerční peníze jdou přes akciovou společnost Česká olympijská, které je ČOV stoprocentním majitelem. A tam je předseda Libor Varhaník, má svoje představenstvo i dozorčí radu, kde vůbec nefiguruji, nemám tam ani podpisové právo. Takže jsem v ČOV sice jediný statutární zástupce, což je mimo jiné i velká zodpovědnost, ale je to dané historicky už od roku 1993.“
Nicméně obvyklé to není. Proč to nezměníte?
„Ta věc mě nijak netrápí. A jsem k případné změně otevřený. Když to bude, tak to bude.“
Takže nesouhlasíte s názorem, že ČOV je vaše one man show?
„Tím byste urazil všechny mé kolegy. Nejsem tady obklopený žádnými no name lidmi. Místopředseda pro ekonomiku je Libor Varhaník, šéf atletů. Zahraniční vztahy má na starosti Roman Kumpošt, což je místopředseda světové federace lyžování. A Filip Šuman je místopředseda světové federace florbalu. A vy si myslíte, že já před tyto lidi ve výkonném výboru předstoupím, suše jim oznámím, jak co bude, oni sklopí hlavy, sklapnou a odejdou?“
Rozhovory s generály českého sportu |
Milan Hnilička: Zastavit sport by byla velká chyba. Je potřeba se hýbat! » Miroslav Jansta: Je nepřípustné, když je šéf ČOV lhář a manipulátor » Připravujeme: Martin Malík (FAČR) Tomáš Král (Český hokej) |
My nevíme, jak ČOV funguje uvnitř...
„No rozhodně vám můžu říct, že takhle ne. To je absurdní. Já si netroufnu o čemkoliv rozhodnout a podepsat to, pokud to nemám schválené minimálně místopředsedy, ale z devadesáti procent i výkonným výborem. A tam sedí další osobnosti. Takže kdo to nakonec podepíše, je vlastně jen velmi formální záležitost.“
Já se nikam necpu
Pojďme dál. Když jste před osmi roky nastupoval do funkce, tak jste dostal první otázku, co byste chtěl změnit. Tehdy jste odpověděl, že chcete spojit lidi kolem sportu. Jenomže nyní český sport vypadá docela rozdělený.
„Tak to vypadá možná mediální optikou.“
A jak to tedy je? Vždyť se scházíte u soudu na různých stranách sporu...
„Ano, udál se tady ten příběh, který je nyní pro všechny nepříjemný. Mám na mysli soud v dotační kauze. Ale já jsem ho rozhodně nevyprovokoval a neměl jsem v něm žádnou zásadní roli. Ale obecně si opravdu nemyslím, že jsou ve sportu špatné vztahy.“
Na základě čeho tak soudíte?
„Protože s naprostou většinou lidí ve sportovním prostředí mám naopak výborné vztahy. Nejsme žádní sólo hráči, se svazy úzce spolupracujeme. Například děláme olympijské festivaly. Anebo si vezměte server Sport v okolí, který eviduje všech šestnáct tisíc klubů. A Sazka olympijský víceboj? Ten děláme i proto, aby si děti mohly vybrat, pro který sport se nakonec rozhodnou. A zapomenout nechci ani na projekt Olympic Media House. To je výborná věc, kdy se snažíme i přes sociální sítě udělat sport přitažlivý i pro mladé. A toto všechno děláme ve spolupráci se svazy. Jsme s nimi v každodenní komunikaci. A to ještě vůbec nemluvím o obrovské práci Martina Doktora, který má u sportovců napříč svazy velký respekt. On vstává i usíná s tím, jak to udělat pro sportovce lépe. Tak, aby nakonec uspěli na olympiádě.“
Dobře. Ale pak tu sport jako celek nějak vystupuje a prezentuje se mediálně anebo vůči státním autoritám. A najednou vidíte Miroslava Janstu, stoprocentně zvoleného šéfa ČUS, a vás, který budete nejspíš zvolený i dál předsedou ČOV, jak si nemůžete přijít na jméno. Jak si tak trochu jdete po krku, prostě jste v klinči...
„Ale já si nemyslím, že jsme v klinči. Víte co – Mirek je obrovský politik, sociálně je velmi silný. Jednou vám řekne, že jste nejlepší člověk na světě a podruhé vás totálně zneuctí a zatratí. Ale lidé, kteří ho znají, tohle tak moc neprožívají. Zrovna včera (den poté, co vyšel ve Sportu rozhovor, kde Jansta šéfa ČOV ostře kritizoval – pozn. red.) jsem s ním telefonicky mluvil a řešil docela v klidu a racionálně nějaké věci.“
Opravdu?
„Ano. Víte, řeknu vám jedno: s normálním člověkem bych po tom, co o mně Mirek v rozhovoru ve Sportu řekl, už v životě nepromluvil. Ale u něj je tohle prostě standard.“
Takže to akceptujete, protože v tom vidíte politiku a neberete to osobně?
„On prostě takový je, takhle se chová.“
A proč podle vás nyní na vaši adresu tak ostře vystoupil?
„Tak nejspíš si přeje, abych ve volbách získal co nejmenší mandát a co nejvíc lidí nyní šlo proti mně.“
Tedy vás chce oslabit?
„Ano, logicky. Koho jiného by oslaboval než mě.“
A není to právě ta nejednota, o které byla řeč? Není to přetrvávající boj o to, kdo je ten první muž českého sportu?
„Určitě ne z mé strany. Pro nás jsou důležité projekty, které si nastavujeme v olympijském výboru. Do ničeho dalšího se nikomu necpu. Měli jsme tu sice v minulosti představu, že budeme mít olympijský výbor jako jednu organizaci, která zastřeší celý sport. Ale netlačil jsem to za každou cenu. A nakonec jsme se dohodli, že to tak nebude, což respektuji. Víte, já tu práci dělám zadarmo. Nejsem sportovní politik, a když nebudu zvolený, tak se mi nezhroutí svět. Tu práci dělám proto, že mi dává smysl a baví mě. Věřím principu olympismu, mám rád sportovní prostředí a věřím tomu, že sport dělá společnost lepší. A upřímně si myslím, že spory dvou bafuňářů nikoho moc nezajímají. A já vlastně s Mirkem Janstou ani žádné spory nemám.“
Jak to?
„Beru to tak, že máme na věci různé názory, ale to je normální. Ty moje jsou navíc stabilní, snažím se svůj přístup neměnit.“
Jaký je tedy Miroslav Jansta ve vašich očích člověk? Tuto otázku jsme pokládali i jemu a byl vůči vám kritický...
„Nejsem psycholog, moc se k tomu nechci vyjadřovat.“
Nejde nám o psychologický rozbor. Ale přece se už víc než deset let na sportovní scéně potkáváte, něco si o něm myslíte...
„Mirek je politik v každém ohledu, v každém okamžiku. A z tohoto úhlu také všechno, co řekne a udělá, vnímám.“
Co řekl Miroslav Jansta |
O dotační kauze O úřednících na OH O vztahu s Kejvalem O Kejvalovi poprvé O Kejvalovi podruhé |
Úředníky na olympiádu si vybírá ministerstvo
Jedna z věcí, kterou vám v rozhovoru pro Sport vyčítal asi nejostřeji, bylo to, že ČOV vozil na olympiády ministerské úředníky, kteří pak mimo jiné rozhodovali o dotacích. Dával to do souvislosti s tím, že FAČR a Miroslav Pelta jsou za to pranýřováni, zatímco vám to prochází...
„Pan Jansta v této věci poslal už před dvěma roky udání na policii, kde to celé popsal. Takže v této věci probíhalo policejní vyšetřování a my jsme jim dokázali, že je to nesmysl.“
Ale ti úředníci na olympiádách byli. Popište nám tedy, jak se tam dostali.
„K tomu existuje protokol MOV a funguje to zhruba takto: my úplně na začátku naslepo a beze jmen objednáme ubytování. A to se týká všech míst pro ústavní činitele, resortní ministry i další úředníky. Většinou jsme takto objednávali třeba šest pokojů na celou dobu konání olympiády, které musíme dopředu zaplatit. A tyto pokoje si může objednat a zaplatit opravdu jen národní olympijský výbor. MOV se nebaví s jednotlivými ministerstvy či jinými státními institucemi z celého světa. A pak podle parametrů MOV pošleme na ta jednotlivá ministerstva pozvání s dotazem, zda přijmou účast. A buď příslušný ministr řekne ano, nebo ne. A podle toho pak máme buď přetlak, anebo naopak ještě nějaké volné místo.“
Dobře, to jsou ministři a ústavní činitelé, kteří jsou i v jiných zemích standardními hosty olympiád. Ale co ti nižší státní úředníci?
„Podívejte se - žádný ministr tam většinou nepřijede sám. Ministr obrany jezdí s ochrankou, což nechápu, protože jim stejně na letišti seberou pistole. A i ti ostatní ministři si vždycky přivezou svoje lidi. My nerozhodujeme o tom, kdo to bude. To si určí to ministerstvo a vlastně tím ty úředníky posílá na služební cestu. Tohle už není naše starost. My jim zajistíme ubytování, akreditace, vstupenky na sportoviště a dáme jim olympijské oblečení, protože tam fakticky jsou členy naší výpravy. To je celé, ostatní si platí sami.“
Tedy i dopravu?
„Přiletí státní letkou, kterou většinou využíváme i my k dopravě sportovců.“
Takže touto cestou se na olympiádu dostala třeba i Jaroslava Krumphanzlová, která nyní u soudu netradičně popisovala, jak od oka připravovala návrh dotací?
„Přesně tak. Vybralo jí ministerstvo a ona tam jela na služební cestu. A pokud ministerstvo dává do sportu miliardy, tak mi přijde naprosto normální, že se tam přijedou nějací jeho úředníci podívat. Ale jinak já jsem paní Krumphanzlovou nikdy neviděl. A pokud ano, tak jsem nevěděl, že je to ona.“
Už neprodáváme sportovce
Vedle pana Jansty se na vaši adresu kriticky vyjádřil i člen Pléna ČOV Karel Bauer...
„...to je ale skoro totéž.“
Jak to myslíte?
„Vyjmenuji vám asi pět lidí, kteří nyní postupují takhle koordinovaně.“
On kritizoval hospodaření ČOV. Především to, že za vaší vlády stouply provozní výdaje z 20 na zhruba 40 milionů korun ročně a naopak se snížil příspěvek ČOV směrem ke svazům. A kritizoval i rozhazování peněz na olympijské parky. Jaká je vaše reakce?
„Máme i pro média udělané kompletní vyúčtování do poslední koruny. Co, za kolik a proč děláme. Takže v tomto jsme naprosto transparentní. A co se týká peněz pro svazy? Příchodem Libora Varhaníka a Martina Doktora se zásadním způsobem změnily olympijské smlouvy. Dříve to bylo tak, že sportovci z jednotlivých svazů, když jeli na olympiádu, tak se z pohledu svých partnerů stali na nějaký čas tak trochu olympijskými rukojmími. Nesměli vůbec nic. Pamatuji si, že třeba Roman Šebrle měl před Pekingem 2008 za partnera Spar, který kvůli tomu musel během olympiády přebrandovat všechny své prodejny. Vyšlo je to na několik milionů a nakonec kvůli tomu s Romanem rozvázali smlouvu. A tohle se povedlo díky Liborovi s Martinem zásadně změnit. Měli jsme kvůli tomu i velkou diskuzi s MOV a šli jsme na absolutní minimum. Takže dnes v tomto ohledu nemáme žádná práva.“
Opravdu žádná?
„Tak jestli nějaká z titulu olympijské charty přece jen máme, tak je využíváme málo. Všechno pro sportovce, které nechceme zneužívat k navyšování peněz do ČOV. Takže jestliže dřív měli sportovci i řadu povinností obrážet akce olympijských partnerů, dnes nic takového není. Upřímně - na začátku jsem nebyl velkým fanouškem téhle změny. Ale Libor Varhaník řekl, že místopředsedu bude dělat jen za podmínky, že toto změníme. A Martin Doktor zažil jako sportovec na vlastní kůži, jaké to je být v klinči mezi osobním a olympijským sponzorem, proto to také podporoval. Takže my už neprodáváme sportovce. Úplně jsme se toho vzdali. Místo toho děláme pro partnery živé aktivní projekty.“
A to je tedy důvod, proč ubylo peněz pro svazy, a zvýšily se provozní náklady?
„No jasně. Ono by bylo svým způsobem snazší vědět, že si můžeme sportovce kolem olympiády na tři měsíce vždy totálně vyblokovat a nabídnout je našim partnerům. Rozhodli jsme se pro jinou cestu, která je vůči sportovcům vstřícnější.“
Neusser jako protikandidát? Překvapení...
Pojďme k olympijským volbám, které vás osmého října zřejmě čekají. Vaši kritici už před nimi upozorňují na to, že pokud budete volit jen čtyři místopředsedy místo pěti a sedm členů výkonného výboru místo deseti, porušíte stanovy ČOV. Proč to chcete udělat?
„Podívejte se – my jsme nyní v jednom z programů, který je financovaný pro národní olympijské výbory z evropských peněz a ten se týká zefektivnění organizací. A oni nám jasně řekli, že náš výkonný výbor je moc početný a bylo by dobré ho zúžit. Protože jaká jiná organizace má pět místopředsedů? Proto jsme si řekli, že když rezignoval Miroslav Pelta a Karel Kovář se stal ministerským náměstkem, nebudeme je už nahrazovat a výbor stáhneme. Zvlášť když to poslední tři roky dobře fungovalo...“
Jenomže pokud máte ve stanovách daný počet lidí ve výkonném výboru, tak to je přece problém. To nejde jen tak navolit jinak, byť k tomu máte relevantní důvod...
„Ano, já to dokončím. Když se nyní tedy hledá, co všechno je u nás špatně, nechali jsme si udělat právní rozbor od legislativní komise, kterou vede Petr Mlsna. A to stanovisko je, ať o všem rozhodne plénum. Takže my to na něj vezmeme. Klíčové pro mě jsou projekty, na kterých pracujeme. A jestli nakonec budeme mít pátého místopředsedu? A jestli jím bude třeba Sláva Lener? Klidně, budu rád. Moc by mu to slušelo.“
Volit se bude i předseda. Obhájíte mandát?
„To nechávám čistě na delegátech. Pokud mě nechtějí a myslí si, že věci dělám špatně, ať mě nevolí. A pokud si myslí, že se to se mnou dá další čtyři roky vydržet, ať mi dají hlas. A já pak budu dál pro ČOV pracovat do roztrhání těla.“
Překvapilo vás, že budete mít protikandidáta – Filipa Neussera?
„Ten fakt, že mám protikandidáta, mě nepřekvapil. Ale to konkrétní jméno už docela ano.“
Proč?
„Protože pana Neussera vůbec neznám a hlavně jsem zatím ani nezaznamenal nějakou jeho aktivitu směrem ke sportu jako celku. Tím myslím nad rámec pozemního hokeje.“
Přitom šéf pozemního hokeje Gino Schilders tvrdil, že jste nechtěl, aby byl pan Neusser i nadále členem Pléna ČOV, protože je kritický a nekonstruktivní. A prý jste ho i žádal, aby do Pléna kandidoval místo něj, což pana Neussera údajně vyprovokovalo k tomu, aby se vám ve volbách postavil. Takže, opravdu jste ho neznal?
„To je celé absurdní. Pana Neussera jsem viděl několikrát v životě na Plénu ČOV. A tam jsou konstruktivní ti, kteří pracují. A proč jsem se potkal s panem Schildersem?“
Proč?
„Protože naše kooperace spojená s pozemním hokejem byla za posledních deset let minimální, takže jsem mu chtěl představit naše aktivity a přizvat ho ke spolupráci. Chtěli jsme například pozvat jeho holandské krajany na konferenci Mosty. Protože Nizozemci jsou v tomto sportu světová špička a mohlo by to být zajímavé. Gino byl nadšený. A na konci té příjemné schůzky jsem mu jen řekl, že je fajn chlap a že by bylo príma, kdybychom se mohli potkávat pravidelně i na Plénu ČOV. A ať zváží, jestli by tam nekandidoval, protože bývá zvykem, byť to není železné pravidlo, že tam za svazy sedí předsedové. A to je celý příběh.“
Takže to jste musel být dost překvapený, když vás pak pozemní hokej obvinil z nátlaku a ze zasahování do vnitřních svazových záležitostí?
„To mi přišlo skandální.“
V čem nejvíc?
„Už jenom tou formou. Vždyť já jsem ten doporučený dopis, kde si na mě stěžovali, dostal o dva dny později než média. A hlavně – proč mi osobně nic neřekl? Navíc po tom opravdu milém setkání jsem od Gina dostal další dva přátelské maily. A až pak najednou po dvou měsících od té osobní schůzky přijde dopis, který měla média dřív než já.“
Takže jste se nesnažil zbavit nepohodlného oponenta v Plénu, jak naznačuje Filip Neusser?
„Proč bych to, proboha, dělal? Tak, jak to popisují, to opravdu nebylo.“
Zrušené Tokio? Když cukli Kanaďané...
Vraťme se nyní od politiky k olympiádě. Dovedl jste si vůbec někdy představit, že by mohla být zrušená?
„Upřímně - nedovedl. Ještě v březnu jsem tu všem říkal, že to není možné. Že jsou ještě čtyři měsíce času, že se to určitě srovná, ať nepodléhají panice. Ale za čtrnáct dní potom mi bylo jasné, že jsem se obrovsky mýlil. Budiž mi omluvou, že jsme si to tady na baráku mysleli všichni. A dost si myslím, že si to mysleli i novináři, kterým jsem to říkal.“
Podobně to možná cítil i prezident MOV Thomas Bach. Dlouho dával najevo neochvějnou jistotu, že se Hry budou konat v původním termínu. A pak se vše změnilo během několika desítek hodin...
„Celou tu záležitost ovlivnilo, že se naprosto nekoordinovaně ozvali Kanaďané. Aniž by cokoli řešili s centrálou, oznámili světu, že tam nejedou.“
Proč to byl tak zásadní problém?
„Celé olympijské hnutí je postavené na tom, že se musíme respektovat. Je to 206 zemí a neexistuje druhá organizace na světě, která by pracovala takhle globálně, a všichni byli domluveni na základních principech. A když jeden najednou otočí, tak je to pro nás reputačně velký problém. Když děláte největší akci na světě, což olympiáda bez pochyby je, tak to není možné měnit ze dne na den. Jsou tu sponzoři, stát, všechny sportovní svazy, sportovci, fanoušci, cestovaní kanceláře, organizace, které tuhle záležitost pomáhají financovat. Jim nemůžete říct ze dne na den na shledanou. V srpnu jsme ale už všichni chápali, že se svět změnil, a že by to bylo velmi obtížné zorganizovat.“
Jak podle vás koronavirová krize dopadla na český sport?
„Vidíme, že je ve fatálním ohrožení. Je samozřejmě i malér, že není olympiáda. Ale já se i ve špatných věcech snažím vidět příležitost. Nyní například všem ukázat, že sport a zdravý životní styl je pro tuhle společnost strašně důležitý. Že pokavaď je tady nějaká nemoc, která je nebezpečná, tak jediná věc, která nám pomůže, je naše vlastní imunita. Takže musíme udělat maximum, abychom ji posílili. O to se máme starat a to je i v Olympijské chartě – šířit olympijskou myšlenku zdravého životního stylu, a aby lidi sportovali.“
Co jste tedy konkrétně udělali?
„Kampaň, kterou jsme zaměřili především na nesportovce. Protože nemá smysl sportovce přemlouvat, aby sportovali. A taky je vidět, že sportovci to mají z devadesáti procent bezpříznakové. Týká se jich to fatálně ohledně jejich činnosti, ale zdravotně se jich to téměř netýká. Snažíme se soustředit na ohrožené skupiny, ale taky na děcka ve školách.“
Jenže co teď, když ministr zdravotnictví Roman Prymula vyhlásil nouzový stav, v němž minimálně na dva týdny zakázal dětem z druhých stupňů základních škol tělesnou výchovu?
„Když zavře tělocvičny v celé republice, nevím, co ty děti budou dělat. Při veškerém respektu k závažnosti situace by se tato opatření neměla dít plošně. To je úplně absurdní. My máme lékařskou komisi vedenou profesorem Pavlem Kolářem. Máme tam i profesora Berana, který má jednoznačný názor, že je třeba sportovat, posilovat imunitu. To jsou pro nás naprosto klíčová témata.“
Co všechno teď musíte kvůli odložení Her v Tokiu řešit?
„Pro nás to vůbec není jednoduché. Není to jenom o olympiádě, je to i o kvalifikaci na olympiádu. Bavíme se s federacemi. Navíc, na konci dne vám každý řekne, že by bylo pošetilé dneska říkat, co bude v létě. Do toho si musíme naplánovat nějaké platby, půlku jsme zaplatili, další platby po nás chtějí. Zatím jsme vrátili peníze ministerstvu, protože jsme je v letošním roce samozřejmě nemohli utratit. To jsou věci, které vidíme jako klíčové.“
Nejsme závislí na vakcíně
Koronavir může svět paralyzovat i příští léto. Pokud by tady ale byla vakcína, měli by k ní mít olympionici přednostní přístup?
„Na tohle téma jsme se bavili i s předsedou MOV. Mezinárodní olympijský výbor to neřekl, ale je v jednání s firmami, které na vakcíně pracují. Má s nimi předběžné dohody stejně jako s WHO (Světovou zdravotnickou organizací). Teoreticky ty firmy budou schopné vakcíny poskytnout, když bude nejhůř. Ale neslíbily to. Je tam víc právních otázek.“
Jakých?
„Třeba, když se někdo nebude chtít nechat naočkovat, tak tím není možné legislativně podmínit olympijskou nominaci. Navíc u nějakého promile lidí to může přinášet negativní účinky. Je potřeba říct, že pan Bach i John Coates, což je předseda koordinační komise, řekli, že my nejsme závislí na vakcíně. Když vakcína bude, je to fajn. Když nebude, děláme testování. Japonci mají připravené testování, kdy máte v řádu minut výsledek, který má procentuálně vysokou pravděpodobnost. A už když do Japonska pojedeme, chtějí, aby byli všichni protestovaní.“
Prezident MOV Thomas Bach i japonští představitelé v poslední době prohlašují, že olympiáda v Tokiu určitě bude. Věříte tomu také?
„Podařila se Tour de France, teď běží Roland Garros, konalo se mistrovství světa v cyklistice. Myslím, že to jde. Vakcinace bude strašně důležitá z principu stádní imunity. Když má víc než 60 procent lidí protilátky, tak potom už není možné komunitní šíření. To znamená, že když to pětadvacet procent prodělá a dalších pětatřicet procent se nechá proočkovat, tak ten problém je vyřešen.“
Co by se stalo, kdyby olympiáda v Tokiu nakonec přece jenom nebyla?
„Je potřeba říct, že máme jednu letní olympiádu a za půl roku máme druhou (v únoru 2022 ZOH v Pekingu – pozn. red.). A zimní olympiáda mi otevřeně dělá větší starosti než ta letní.“
Proč?
„Protože tam jsou ještě test eventy, které jsou teď všechny zabržděné. Jsou tam všechna nová sportoviště, nikdo je nezná a před olympiádou je pravděpodobně nikdo pořádně neuvidí. Tohle vidím jako obrovský problém.“
Co by znamenalo úplné zrušení nejbližších Her pro ČOV?
„Takovouhle variantu si vůbec nechci do hlavy pustit. Mám ve svojí funkci předsedy marketingové komise MOV na starosti i vysílací práva a myslím si, že by to byla ekonomická katastrofa. A teď pozor! Ne primárně pro Mezinárodní olympijský výbor. Ten má režii minimální. Ale Mezinárodní olympijský výbor platí všechny federace. A vyjma fotbalu a dalších třech, čtyřech federací jsou na těchto penězích ostatní životně závislí...“
Nechceme sopku, co se sama zavalí
Bude tokijská olympiáda bez diváků?
„Kdyby tady pan prezident seděl, tak by říkal, že o tom v žádném případě není ochoten diskutovat, a že my připravujeme olympiádu s diváky. Ale vzhledem k tomu, že se dnes a denně díváme na ty prázdné tribuny, tak za mě lepší bez diváků, než vůbec. Ona vůbec nejdůležitější otázka je, jestli v té době budou normálně létat letadla. Ta dneska skoro nelétají a samotná cesta do Tokia je logisticky extrémně složitá záležitost. Uvidíme.“
Olympijské hry čelí v poslední době kritice, že už narostly až moc. Jestliže se svět po COVIDu změní, bude podle vás třeba olympiádu pořádat ve skromnějším měřítku? Je to ostatně jedna z hlavních myšlenek programu Agenda 2020, který představil Bach po svém nástupu do funkce.
„Je to hlavní mise Thomase Bacha. Pekingská olympiáda ještě asi nebude ve znamení toho nového modelu. Ale Milano – Cortina určitě. Bude to daleko domáčtější, ale lidi u televizních obrazovek nepoznají vůbec nic. Pracujeme na tom, uvědomujeme si to. Chceme se vyhnout té situaci, jak říkal Jára Cimrman. Té sopce, která zavalila sebe samu.“
Co si myslíte o názoru Lukáše Pollerta, že olympiáda v této podobě je zbytečná a také archaická a čím dál víc odtržená od mladých, kteří sledují nové neolympijské sporty?
„Jednak chci říct, že Lukáš se snaží svoje názory často stavět na hranu, aby vyvolal nějakou diskuzi. Já s ním v řadě věcí souhlasil. Olympijský výbor se po letech i mění. Napadlo by vás, že v Paříži bude break dance? A napadlo by vás, že na olympiádě bude surfing, podle mě totální cool sport, nebo skateboarding? A možná že na další olympiádě už nebude, protože se ukáže, že to tak cool není. Nebo sportovní lezení, to si myslím, že tam zůstane. Nestojí to žádné peníze, i laik rychle pochopí, o co se jedná. Je to strašně zajímavý sport, ty výkony jsou nadlidské. Nejsem zajedno se všemi Lukášovými názory, ale myslím si, že je to legitimní a v pořádku. Svým způsobem jsem rád, že mezi námi máme člověka, který otevírá tyhle otázky.“
Je ta schopnost rychlejších změn i v programu Her budoucnost olympijského hnutí?
„Ano. A my to tak máme i tady v ČOV. Dřív jsme měli olympijské a neolympijské sporty a to se sto let nezměnilo. A teď je tady taneční sport. Ještě před dvěma roky jsme se bavili a říkali mi: My nikdy nebudeme olympijský sport, my to víme, ale v olympijském výboru jsme rádi. A najednou pink! A jsou olympijské.“
Bude jednou součástí olympijských her esport?
„Měli jsme o tom hodně diskuzí. Jsou lidi, kteří tomu v olympijském výboru fandí. Thomase Bacha jsem se dvakrát ptal, aby mi jasně řekl, co si o tom myslí. Ale on je právník... (usmívá se) Můj osobní názor je ten, že ne. Ale berte mě, že jsem v tomhle konzervativní. Může se to různě vyvíjet, ale já tam prostě chci vidět fyzickou aktivitu.“
Pan Bach se nicméně nedávno vyjádřil ve smyslu, že esport na OH jednou bude, protože si olympismus nemůže dovolit ztratit mladou generaci...
„Na jaře měl na toto téma velký projev, to je pravda. Ale já jsem s ním potom ještě separátně mluvil. V esportu se také často mění hry a také nemají žádnou pořádnou federaci. I když se mi už byli představit dva předsedové esportu v České republice a počítám, že přijde i třetí a čtvrtý. Ale je dost možné, že změním názor. Ale teď a tady toho fanouškem nejsem.“
