Když dorazil na tiskovou konferenci, nabídl mu turnajový ředitel Craig Tiley sklenku šampaňského. „Díky, poslední čtyři měsíce alkohol nepiju,“ odmítl zdvořile Rafael Nadal. Bylo pár minut před třetí hodinou ranní a šampion Australian Open byl tak zmlácený, že neměl ani sílu slavit.
Otočil jste z 0:2. Byl to váš největší comeback v grandslamových finále?
„Když uvážíme všechny okolnosti a co bylo ve hře, byl to vůbec největší comeback mé kariéry.“
Ztrácel jste 0:2 na sety a ve třetí čelil za stavu 2:3 a 0:40 při vlastním podání třem brejkbolům. Jak jste dokázal finále zvrátit?
„Situace už byla kritická. Ale sport je nepředvídatelný. Normální by bylo prohrát ve třech setech. Ale já si celý zápas opakoval, že jsem tady v Austrálii už prohrál tolik zápasů, během nichž jsem měl velké šance i trochu smůly. Říkal jsem si, že musím věřit až do konce, že se mi to musí jednou vrátit. Tentokrát jsem měl i kliku, že jsem se z takové situace dostal. Ale nepřestal jsem bojovat a pořád se snažil výhru si zasloužit.“
A nyní tu sedíte jako grandslamový rekordman, majitel největších 21 titulů. Jaký to je pocit?
„Dvacet jedna je výjimečné číslo. Ale já svůj pohled na věc neměním. Jsem poctěný, ale zároveň mi moc nezáleží na tom, jestli skončím jako nejlepší v historii nebo ne. Úplně všechno pro mě ale znamená tahle noc, tenhle neskutečný zážitek.“
Je to nevětší titul vaší kariéry?
„Rozhodně nejméně očekávaný. Nejpřekvapivější. Pro mě a asi i pro všechny ostatní.“
A stál vás hodně sil.
„Jsem úplně zničený. Nebudu lhát, na takové dlouhé bitvy nemám dost natrénováno. Ale tahle noc byla výjimečná. Dal jsem do ní všechno a teď nemám sílu ani slavit. Všechno jsem nechal na kurtu, tenhle okamžik si to žádal. A já nemůžu být šťastnější.“
Vydrželo vaše problematické levé chodidlo pět a půl hodiny dřiny?
„Dnes jsem o něm ani nevěděl, mohl jsem běhat bez obtíží. Krásný pocit moci hrát tenis v takovém stavu. Ale netuším, co bude zítra. Tohle zranění je nevyzpytatelné, nedá se v podstatě nijak léčit. Mám ohromné štěstí, že poslední měsíc noha vydržela, nabíjí mě to novou energií.“
Před měsícem a půl jste zvažoval konec kariéry. Dokázal jste sám sobě, že ještě nemusíte balit?
„Po tomhle věřím, že ještě nějaký čas zvládnu hrát profesionální tenis. Ale věci se mohou změnit rychle. Když si podvrknete kotník nebo zlomíte zápěstí, přibližně víte, kdy budete zpátky. Já ale netuším, co přijde další den. Tímhle jsem si procházel posledního půl roku. Každý den jsem chodil do posilovny, do bazénu, na kurt a nemohl jsem dělat věci, které potřebuji. Ta nejistota, co přijde a jestli ještě někdy budu hrát, byla zdrcující a bolestivá.“
Dokázal jste už všechno. Co vás u sportu udrželo?
„Láska k téhle krásné hře, vášeň, pozitivní přístup a pracovní nasazení. A taky ti správní lidé, které kolem sebe mám.“
Související články
