Maturita byla horší, smála se Bartůňková. Prchá ze stínu dopingu: Už jsem měla na krajíčku...
PŘÍMO Z VARAŽDÍNU | Rok 2025 byl pro devatenáctiletou Nikolu Bartůňkovou rokem velkých kroků. Na jaře udělala maturitu na pražském gymnáziu Opatov, nyní na podzim složila zkoušku z tenisové dospělosti vítězným debutem v reprezentačním týmu. Českým barvám zajistila vstupní bod v baráží BJK Cupu proti Kolumbii, když zdolala Yulianu Lizarazovou 6:3, 6:1.
„Při maturitě jsem měla trému určitě větší. Když hraju tenis, tak vím, že něco umím. U maturity jsem si vytáhla otázku a mohla jsem být úplně v háji,“ zavzpomínala na smůlu při zkoušení z biologie, kdy dostala Mendelovy zákony dědičnosti a musela hodně zabojovat.
S raketou v ruce byla mnohem jistější, byť i ve Varaždínu jí nervy pracovaly. „Můžu hrát ještě líp, byly tam trošku horší sekce. Čím dýl zápas trval, tím jsem se ale cítila líp. Hlavně, že jsem to zvládla,“ oddechla si tenistka, jež si k tělu nepouštěla složitost okamžiku.
Hrála proti o 13 let starší a 40 reprezentačních zápasů zkušenější soupeřce, jež však figuruje až v osmé stovce žebříčku. A od světového čísla 130 se prostě bod čekal. „Tohle jsem si ale vůbec neříkala. Každý zápas je 50 na 50, záleží, jak se kdo cítí v daný moment,“ vrtěla hlavou.
Týden na severu Chorvatska uprostřed týmu pro BJK Cup je pro ni happy endem těžkého období, kterým si prošla loni. Kvůli užití kontaminovaného výživového doplňku jí hrozil čtyřletý distanc za doping a již přemýšlela, že se místo tenisové kariéry vydá studovat medicínu. Nakonec s rodiči Hanou a Pavlem dokázali, že nepodváděla a od začátku sezony mohla naskočit zase do turnajů.
Strýcová? Ona je živel
Z chvostu páté stovky vyletěla na současné životní 130. místo, zahrála si semifinále pětistovky v mexické Guadalajaře a nyní i poprvé za dospělou reprezentaci. „Už jsem měla na krajíčku, že bych i mohla skončit s tenisem. Že jsem se takhle letos dokázala vrátit, je pro mě i rodiče úplně super,“ děkovala mamince Haně a tátovi Pavlovi, kteří ji ve Varaždínu povzbuzovali hned u kurtu.
Že proti Kolumbii nastoupí jako česká dvojka, se od kapitána Petra Pály dozvěděla ve čtvrtek odpoledne. „Když zaznělo moje jméno, byla jsem nadšená. Moc děkuju za to, že jsem dostala příležitost. Užila jsem si to!“
Na lavičce hltala mezi gamy rady, které jí nejúspěšnější kapitán v dějinách soutěže dával. A také po očku sledovala, jak divoce jí fandí Barbora Strýcová, která příští rok Pálu v čele týmu nahradí. „Viděla jsem ji, ona je živel, cítila jsem její energii. Přála mi to moc,“ děkovala.
Na kurt ji ze šatny vyprovázel tradiční rituál - motivační křik, hlasitá muzika i básnička, kterou členové týmu pro jednotlivé tenistky již léta skládají. „Je pro mě čest hrát za takový tým,“ líčila úspěšná debutantka, která na první reprezentační zkušenost mezi dospělými do smrti nezapomene. „V budoucnu si na tenhle zážitek určitě vzpomenu. A budu se snažit i nadále co nejvíce pomáhat týmu.“
