Šafářová: Jednou ten pohár zvedneš ty, šeptala mi Navrátilová
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Neměla si co vyčítat. Na kurtu nechala všechno, a i když odcházela coby poražená finalistka Roland Garros, zůstala Lucie Šafářová svá. Milá slečna, která se těší na ještě světlejší zítřky. Ty jí věští i Martina Navrátilová, jež při předávání trofeje krajance zašeptala. „Vydrž takhle hrát a jednou ten pohár zvedneš.“
Když odešla Lucie Šafářová z kurtu, sesypala se na ní v hráčské odpočívárně hromada gratulantů. Rodiče, sestra Veronika, všichni přátelé a známí. Gratulací byla kupa. A bylo i v sobotu k čemu gratulovat. Za hrdinský výkon ve finále proti Sereně Williamsové na sebe mohla být osmadvacetiletá tenistka pyšná.
Jste tedy na sebe pyšná?
„Můžu být. Hlavně za to, jak jsem zabojovala ve druhém setu a vrátila se do zápasu.“
Získat jeden set v prvním finále grandslamu. Je to hodně, nebo málo?
„Není to dost, že? (smích) Ale jo, vypadalo to, že finále bude rychlé, ale pak jsem zabojovala, obrátila druhý set a hned měla brzký brejk v tom třetím. Bohužel Serena pak začala hrát zase výborně a nedala mi šanci to někam dotáhnout.“
Když spustí svoji nejlepší hru, vážně se jí nedá čelit?
„Skoro ne. Když je na tom takhle dobře, těžko se s ní něco dělá. Nemyslím, že bych dneska špatně servírovala nebo returnovala. Ale ona dávala servisy 202, 204 kilometrů, s tím se těžko něco dělá. Čekala jsem, jestli ještě nepřijde, chvíle, kdy by mi dala ještě šanci. Ve třetím setu už ale nepřišla. Hrát proti takové hráčce ve finále, když je ready, je fakt hrozně těžký. Má zkušenosti, je navíc obrovský bojovník. Já tušila, i když jsem měla ten brzký brejk, že to bude ještě těžký.“
Ukázala Serena, že je jiná liga než ostatní?
„Když se rozjede, tak jo. Má o tolik víc síly a všeho další, že když je na své nejlepší úrovni, blbě se poráží. Alespoň takový je můj názor.“
Jak jste podle vás zvládla finále mentálně?
„Myslím, že docela dobře. Sice jsem byla ze začátku trošku nervózní, ale hrála jsem dobře, nedělala jsem jednoduché chyby z nervozity, nespěchávala jsem výměny. Bojovala jsem, nechala jsem tam všechno. Holt to nevyšlo, ale ona dneska byla prostě lepší.“
Všimla jste si, že by se na ní podepsala viróza, kterou trpí?
„To mi tedy rozhodně nepřišlo. Úžasně podávala, ve výměnách byla taky skvělá. Musíte se zeptat jí, ale mně přišla silná a připravená.“
Nebyla ve vás malá dušička za stavu 1:4 ve druhém setu, kdy už se zdálo, že finále skončí debaklem?
„Samozřejmě to nebyl příjemný vývoj zápasu, ale pořád jsem se snažila jít do toho ještě víc, i za stavu 1:4 jsem se hecovala, že to ještě zkusím. Dokud v tenise nepadne poslední míč, nikdy nevíte, co se může stát. Druhý set se povedl, ale ve třetím už to bohužel nešlo.“
Jak jste na tom byla ke konci se silami? Byl to váš dvanáctý zápas za poslední dva týdny.
„Relativně jsem se dneska cítila fyzicky dobře. Trochu mě bolí zápěstí, ale to jsou všechno věci, co jsou v normě. Rozhodně jsem nebyla nijak limitovaná.“
Zase jste po loňském semifinále Wimbledonu posunula laťku nahoru. Kam až to může pokračovat?
„Posunula jsem ji výrazně a jsem za to hrozně ráda. hrozně jsem si ty dva týdny užila, vyhrála jsem spoustu super zápasů. Beru si z toho jen pozitivní věci.“
Změní vás tahle zkušenost jako tenistku?
„Věřím, že mě změní do pozitivna. To uvidíme v dalších turnajích. Teď přichází travnatá sezona. Já se na ni těším a budu se snažit hrát dobře i na dalších turnajích.“
Takže věříte, že jde o nový začátek?
„Doufám. Bylo třeba hrozně milé, co mi Martina (Navrátilová) na kurtu řekla při předávání trofeje.“
Co to bylo?
„Prý mám vydržet, že hraju skvěle a pokud takhle vydržím hrát dýl, jednou tu trofej nad hlavu zvednu. Bylo strašně povzbuzující slyšet to zrovna od ní. O tohle se budu snažit. Hrát pořád stejně, pořád na sobě makat. A uvidíme, co to přinese.“
Na finále za vámi přijela rodina, kolem třiceti fanoušků. V televizi se na vás dívali lidé skoro ze všech koutů světa. Jak tohle člověka blaží?
„Jsou to strašně krásné emoce a myšlenky, ale taky na tohle nejsem vůbec zvyklá. Je to příjemný a zároveň má z toho člověk takový zvláštní pocit, skoro až strach, že je na něj upřená taková pozornost. Ale musím říct, že strašně moc děkuji všem, co mě podporovali. I dneska na centru byla nádherná atmosféra, fandili mi místní moc. Strašně si vážím toho, že lidi dokážou být tak milí a pozitivní. Doufám, že takových pozitivních zážitků bude čím dál víc.“
Teď už to chce jen pařížské tažení zakončit titulem z deblu, že?
„Pevně doufám, že alespoň s jedním titulem odsud odjedu. Dneska nebudu moc slavit. Dáme si s rodinou dobrou večeři a do postele půjdu brzo. Čeká nás určitě těžké utkání, naposledy jsme s nimi (Dellacquaová, Švedovová) v Madridu prohráli těsně v supertiebreaku. Uvidíme.“
