Bude tě to bolet, zařekla se Krejčíková. Co po výhře hledala v telefonu?
První sadu ukradla z pěti odvrácených setbolů, v druhé se její sedmnáctiletá sokyně složila. Byť se utkání ještě zamotalo a Barbora Krejčíková využila až šestý mečbol, nic to neměnilo na náramné novině. Pětadvacetiletá Češka zdolala Američanku Coco Gauffovou 7:6 (6), 6:3 a je semifinalistkou French Open. Ve čtvrtek si zahraje o finále s Mariou Sakkariovou.
Po zápase jste fiksou na kameru zdravila rodinu. Jaké je sdílet radost s nejbližšími lidmi? Jaké gratulace už vám přišly? A jaké je číst pochvaly světových odborníků?
„Je to super, ale moc to nečtu, přečtu si to až po turnaji. Přece jenom je to hodně náročné, nikdy jsem v takové situaci nebyla. Mám třeba i svého vlastního bodyguarda, to se mi ještě nikdy nestalo. Je to příjemné, musím si to užívat, nestresovat se, nějak to dopadne. Ať už se stane cokoliv, tohle je nádherný výsledek. Doma jsou rádi. Mám velikou rodinu, dva bráchy, malou neteř a synovce, ti mi fandí, sledují každý zápas. Po zápase mi vždy gratulují. Často si s nimi píšu i volám, to jsou moji nejbližší, plus mamka s taťkou, ti jsou taky u toho a vždy jsou první, co mi napíšou. Mám obrovské štěstí, že mám tak velkou podporu od rodiny od samého začátku.“
Hned po utkání jste se vrhla k telefonu. Kdo vám psal?
„Nikdo, ale zpovídal mě Fabric Santoro. Fotili jsme se spolu na Australian Open 2017, chtěla jsem mu tu fotku ukázat, ale nemohla jsem ji najít. To je, proč jsem sahala po telefonu. Fotku jsem našla až teď, tak třeba příště mu ji ukážu.“
Před osmifinálovým utkáním se Stephensovou jste měla záchvat paniky. Jak jste to zvládla nyní?
„Řekla bych, že mi ten zážitek pomohl. Dnes jsem byla úplně uvolněná, žádná tréma. V pondělí to byl prostě jen špatný den, který člověk musí překonat.“
V utkání jste rychle prohrávala 0:3. Takže to nebylo nervozitou?
„Vypadalo to, že jsem byla na začátku nervózní, ale Coco hrála dobře, nastoupila na mě. Nesešlo se mi to, gamy byly vyrovnané. Bylo to 0:3, ale nic jsem si z toho nedělala. Věděla jsem, že jak uhraju game, že se to trochu zlepší. A i kdybych prohrála první set, pořád jsem byla ready, že to nevadí, že budu pořád makat a nedám jí to zadarmo. Aby měla pocit, že ji to bude bolet a že se mnou už nebude chtít v životě hrát.“
Což v druhém setu tak vypadalo, než se začal dramatizovat. Proletělo vám hlavou, když Američanka odvrátila pátý mečbol, že vám zápas může ještě proklouznout mezi prsty?
„Napadlo mě to. Asi to můžu říct. Proč ne? Ale pořád jsem zůstala soustředěná, říkala jsem si: vydrž agresivní, stále vedeš, jdi do úderů. Věděla jsem, že když se mi to povede, zápas mi neunikne.“
Máte za sebou deset výher v řadě, jste v semifinále Roland Garros po deblu i v singlu. Jak to zpracováváte?
„Je to příjemné, ale důležité je moc to neřešit. Beru to jako každý jiný zápas. Když to začnu řešit, nedopadne to moc dobře. Jedu dál, jsem v semifinále, je to supr, ale chci hrát dál, užít si další zápas, předvést maximum a nějak to dopadne. Je to velký turnaj, člověk strašně chce, ale teď nemá smysl to řešit. Připravím se na další zápas, to jediné můžu ovlivnit.“
Před Roland Garros jste vyhrála turnaj ve Štrasburku, na němž zvítězila i Jana Novotná. Nyní jste vyrovnala i její kariérní maximum v Paříži. Uvědomujete si to?
„To jsem netušila. Skvělé, perfektní. Pokaždé, když jdu na kurt, na Janu myslím. Říkám si, co by mi asi pověděla po takové jízdě, kterou teď prožívám. Jsem smutná, že se to nikdy nedozvím. Ale podporuje mě její rodina, její kamarádi. Ti nejlíp vědí, co by mi Jana řekla. Myslím, že vždycky věřila, že můžu hrát takhle dobře s tak skvělými soupeřkami. Škoda, že se toho nedožila.“
Co myslíte, že by vám Jana poradila před semifinále?
„Řekla by mi, jak je na mě pyšná. Užij si to a pokračuj. Nezáleží na příštím výsledku, když tomu dáš vše, budeš moct být spokojená. A teď si hlavně užij, že můžeš dělat, co miluješ. Myslím, že by skákala a křičela radostí. Tak to vždycky dělala, i když jsme spolu byly na turnaji ITF.“
Už tři čtvrtě roku hrajete náramně singl, po Roland Garros vystoupáte minimálně na 23. místo žebříčku. Povězte, kdy jste se přestala považovat za deblovou specialistku?
„Nikdy jsem se tak nebrala, nikdy jsem jí nechtěla být. Jen druzí mi dávají tuhle nálepku. Hraješ dobře debl, tak jsi specialistka. S Katkou (Siniakovou) jsme vyhrály dva grandslamy, když mi bylo dvaadvacet. To je přeci hrozně brzy soustředit se jen na čtyřhru. Vždycky jsem chtěla vyniknout i v singlu, porážet ty nejlepší. Tvrdě jsem na tom makala a bylo frustrující, že se mi tak dlouho nedařilo. Ale věděla jsem, že pokud vydržím a budu trpělivá, což není zrovna moje přednost, jednou prorazím. Proto jsem teď tak šťastná, že jsem to dokázala, můžu hrát proti takovým úžasným sportovkyním a po zápase zvednout ruce nad hlavu. Tohle je cool, to jsem vždycky chtěla.“
Vaší čtvrteční soupeřkou bude překvapivě Maria Sakkariová. Letos jste proti ní v Dubaji odstartovala velkou jízdu až do finále. Jaký zápas čekáte?
„Nepříjemná hráčka, je v semifinále. Žádný zápas už nebude jednoduchý. Sedíme naproti sobě v šatně a navzájem jsme si gratulovaly. Mám ji ráda, je v pohodě, ale jak přijdeme na kurt, tak si nedáme nic zadarmo.“
Zprávy ze dne 30. května 2021
První pokuta pro Naomi Ósakaovou za vynechanou tiskovku - 15 000 dolarů, víc než 300 000 korun.
Mezitím ve Wimbledonu Andy Murray se svým koučem Jamiem Delgadem.
Další soupeřkou Petry Kvitové bude Ruska Jelena Vesninová, čtyřiatřicetiletá veteránka vracející se po víc než dvouleté mateřské pauze. Olgu Govorcovovou smetla 6:1, 6:0.
Vítězné gesto úlevy...
Petra Kvitová na kurtu s Marion Bartoliovou: „Nepamatuji si, kdy naposledy jsem vyhrála zápas z mečbolu dole. Jsem tak ráda, že jsem to dokázala. Ten bekhend na mečbol takhle hraju už od dětských let, naštěstí tam spadl.“
Trochu podle očekávání jasný třetí set - 6:1. Petra Kvitová si druhého života v turnaji vážila, výkon Minnenové padl po nevyužitém mečbolu dolů. 6:7, 7:6, 6:1. Další soupeřka - Vesninová či Govorcovová.
Skleslý Jiří Veselý po zápase: „Měl jsem covid, průběh nebyl těžký, ale na turnajích po něm jsem nebyl schopný vydržet byť jen set. Vypadnul jsem z rytmu, chybí mi zápasy, vítězství, bohužel se zase plácám v krizi a hledám cestu ven. Wimbledon už mě několikrát zachránil z bídy, musím věřit, že tráva bude povrch, který mi zase přinese úspěch.“
Všechna čest Minnenové, na Petřin setbol zahlásil rozhodčí aut, nepokoušela se zakroužkovat jinou stopu, sama asi věděla, že je míč dobrý. Hlavní sudí výrok čárového opravil - set Kvitová.
Ufff, krapet nervák. Petra odvrátila za stavu 5:6 mečbol náramný vítězným krosem z bekhendu, pak zvládla tiebreak (7:5). Včera si pochvalovala, jak ji loni nakopla do turnaje otočka z 1:5 proti Kanaďance Fernandezové, tak snad bude něco takového platit i teď. 1:1 na sety po skoro dvou hodinách.
Martině to sluší
