Šafářová o soupeřce Krejčíkové: Nasťa je správně trhlá. Váhu už vyřešila
Anastasia Pavljučenkovová je dobrou kamarádkou, Barbora Krejčíková zase krajankou. Proto si Lucie Šafářová sobotní finále French Open vychutná bez velkého napětí. „Obě jsou to fajn holky, ať vyhraje ta lepší. Já budu jen divák, který bude přát oběma,“ směje se maminka malé Leontýnky. Jaká je ruská tenistka a proč se Šafářová trochu bojí, že Češka udělala jednu chybu?
Vtipné je, že s Pavljučenkovovu jste ve svém finálovém roce 2015 hrála v Paříži první kolo a když jste ji vyřadila, zašly jste na usmiřovací zmrzlinu.
„Vzpomínám si, jak jsem jí tenkrát říkala, že je ještě mladá a má víc času. Že tam určitě jednou bude taky.“ (smích)
A nakonec skutečně prožívá podobný příběh jako vy. Tenkrát vám bylo 28 let, hrála jste 40. grandslam kariéry. Rusce je 29 a na 52. pokus to dotáhla tak daleko.
„Je to docela podobné. Taky čekala hrozně dlouho. Ale o to víc si toho sportovec pak cení a intenzivněji úspěch prožívá.“
S Pavljučenkovou jste rozjížděla svou velkou deblovou kariéru, získaly jste spolu dva tituly, kamarádíte se. Jaká je?
„Taková extravagantní. I co se týká oblékání. Prostě typická Ruska. Je rázná, ale fajn holka. Vždycky s ní je sranda.“
Po jednom z posledních zápasů na French Open napsala na kameru mňau a pak tvrdila, že nemá kočky vůbec ráda. Působí tak správně praštěně.
„Přesně tak, to je dobře řečeno. Je správně praštěná.“
Pavljučenkovová byla bezkonkurenční juniorkou, vyhrávala skoro všechno. Čím si musela projít, než se dočkala kolosálního pařížského úspěchu?
„Hned od začátku byla obrovská naděje. Pak přešla mezi ženy, a i když byla vždycky dobrou hráčkou, na úplný top, který se od ní očekával, něco chybělo. Možná i kvůli tomu tlaku, který na ní byl vyvíjen. Hůř se s ním srovnávala. Hru vždycky měla dobrou, ale chyběla jí konzistence. Hodně měnila trenéry, nemohla najít nikoho, s kým by si sedla na delší dobu. Jako mladá byla roztěkaná, nebyla se schopná zkoncentrovat na celý turnaj. Dokázala porazit skvělou hráčku, ale nezvládla to potvrdit.“
Problematická bývala i její vyšší váha. Nyní vypadá ale velmi fit.
„To je pravda. Teď opravdu hodně makala, je připravená. Přeci jen ona je ten typ hráčky, který má trošičku problém s váhou. Aby byla úplně fit, musí se dost držet, což ji stojí dost sil a energie. Takovou tělesnou konstituci mají ale v rodině. I její tatínek je obrovský chlap, ona je po něm. Ale zase má sílu a ránu. Potřebovala najít dobrý balanc, aby nepřišla o sílu, ale byla pohyblivější.“
Na turnaji v Praze jste jí loni pomáhala i jako trenérka. Co vyzvednete z její hry?
„Hraje hodně agresivně, jde si pro body. Když jí to sedne, pozabíjí to tam. V průběhu kariéry dost bojovala se servisem, pořád ho měnila, dlouho se s ním trápila. Ale když si našla svou techniku, podání se stalo její předností. Takže ji zdobí rychlá agresivní hra.“
S Barborou Krejčíkovou zase obě pocházíte od Brna, prý máte i společnou fotku. Jak dobře se znáte?
„Moc ne. Na mém posledním Fed Cupu jsme spolu byly v týmu, tam jsme se bavily víc. Ale jinak jsme se spíš míjely, Bára je o hodně mladší. Naši společnou fotku mi ukazovala, to je pravda. Pak si člověk uvědomí, jak už je starý. (smích) Barča se obrovsky zlepšila. Je vidět, jak na sobě hrozně pracuje a jde si za svým. Ono je těžké, když se rychle prokoušete ve čtyřhře, chytit se i v singlu. Protože do velkých singlových turnajů se se svým žebříčkem nedostáváte a je těžké škrtnout velký turnaj ve čtyřhře, která vás živí, kvůli malému turnaji ve dvouhře. Pořád musíte dělat kompromisy. Proto jí to trvalo déle. Ale evidentně ten cíl měla. Je skvělé vidět, že nemusíte být úžasná v osmnácti, ale dá se vypracovat i později.“
Barbora to má skvěle takticky srovnané v hlavě. Souhlasíte?
„Rozhodně. Taktika a chytrost hry je její obrovsky silná stránka, což bylo vidět i v semifinále se Sakkariovou. Měla promyšlené, co chce dělat a disciplinovaně se toho držela od začátku do konce, ať byl stav jakýkoliv. To kolikrát člověk nezvládne, není trpělivý. Ona si to poctivě odpracovala, zůstala mentálně silná.“
Popište, jak se s člověkem točí celý svět, když je v grandslamovém finále.
„Celý život makáte kvůli těmhle zápasům. To je váš sen. A když tam konečně jste, jsou to obrovské emoce, hodně mediální pozornosti. Najednou se dostáváte do jiné sféry, o které jste předtím jen snila. Je hrozně těžké to všechno emočně zvládnout. Ale Bára to zvládá zatím neskutečně na to, že hraje dobře v singlu tak krátce.“
Vybavuji se, jak vás sestra Veronika v den finále odháněla od myčky, když jste ji chtěla vyndávat. Všichni vás oprašovali. Jak si lze v takových chvílích udržet čistou hlavu?
„Každý má své rituály. Je důležité nenechat se strhnout pozorností, nezačít sledovat věci okolo a zůstat soustředěný na to, co děláte.“
Pojďme probrat věčné téma. Má singlová finalistka pokračovat i v soutěži deblu?
„Zrovna ve čtvrtek jsem nad tím přemýšlela, Bára hrála i mix. Tohle všechno je obrovsky fyzicky náročné. Neznám ji, nevím, jakou má kondiční kapacitu. Ale zrovna jsem si říkala, že hrát v pátek debla a v sobotu pak finále… Nejsem si jistá, že to je dobré rozhodnutí. Vždyť musí být po takovém semifinále úplně vyřízená. Bude to mít těžké. Ale myslím, že ona sama cítí, co je správně. A udělá dobré rozhodnutí.“
Vy jste někdy litovala, že jste se v roce 2015 držela i deblové jízdy s Bethanií Mattekovou Sandsovou? Nakonec jste French Open vyhrály, ale v singlovém finále jste na to možná trochu doplatila.
„Nikdy jsem nelitovala. Ale když jsem měla svůj rok v Paříži, neměla jsem takhle těžké utkání. Abych se v jednom zápase tak vyšťavila. Bára hrála 3 hodiny a 18 minut, to se vydáte úplně ze všeho. Moje zápasy byly relativně rychlé. Taky stály spoustu energie, ale nebylo to tak, že bych se jeden den úplně vydala a druhý šla na kurt znovu.“
Vaší soupeřkou ve finále byla Serena Williamsová, rutinérka v titulových bojích. Teď se proti sobě postaví dvě novicky na tak velké scéně. Rozhodne finále klidnější hlava, jak která zvládne tíhu okamžiku?
„Určitě. Je to pro obě výhoda, že ta druhá není z finále zkušená. Jsou na tom obě úplně stejně. Takže si vůbec netroufám říct, kdo může vyhrát. Obě mají stejnou šanci.“
Zprávy ze dne 1. června 2021
Když jsme u nešťatsných zranění kotníků českých tenistek, tady je asi to nejlegendárnější popsané již zesnulým novinářem Jaroslavem Kirchnerem. Věra Pužejová Suková a její příběh při finále Wimbledonu 1962.
Jízda po zábradlí! Čtete dobře, ale zřejmě nechápete a říkáte si, co má tohle společného s tenisem. Přesto se tato prazvláštní událost hluboce zapsala do osudu slavné československé tenistky. Je pátek 6. července 1962 a jsme v Londýně. Příští den se ve Wimbledonu hraje finále dvouhry žen, do něhož se senzačně probojovala Věra Suková. Proto je o ni tak mimořádný zájem. Na dveře jejího hotelového pokoje bouchají senzacechtiví fotoreportéři. Dneska by se jim určitě řeklo paparazziové. „Slyšeli jsme, že si sama perete prádlo i dres. Mohla byste jít do koupelny, abychom si vás při tom mohli vyfotografovat? Vaše fotky musejí ráno vyjít na titulní straně našeho deníku,“ naléhají tito pánové. A když jim dotyčná dáma vyhoví, požadují ještě něco navíc. „Prý ráda jezdíte po zábradlí. Mohla byste se tady po něm svézt? To teprve budou ty pravé fotky!“ I této bláznivé výzvě jednatřicetiletá československá reprezentantka nakonec vyhoví. Na hotelovém schodišti nasedá na zábradlí, a když po něm sjede dolů, zavadí nohou o pokrčený koberec. A přitom jí pořádně píchne v nártu…
Jako by se jí tohle všechno v noci z pátku 6. července na sobotu 7. července 1962 zdálo v krásném snu. Probuzení však nevěstí nic dobrého. Ano, ta noha. Po zběsilé jízdě na zábradlí z předchozího večera je oteklá jako konev. A bolí a bolí. Do poslední chvíle se rozhoduje, zda do finále, kde ji čeká Američanka Karen Susmanová, nastoupí, nebo ne. „Skoro jsem nemohla došlápnout, ale umínila jsem si, že to zkusit musím.“ Po prvním prohraném setu dokonce ve druhém vede 3:0, avšak na zraněnou nohu opět špatně došlápne a nadějím je definitivně konec. Za této situace je prohra se Susmanovou 4:6, 4:6 více než čestným výsledkem. I proto je návrat Sukové do Prahy triumfální, byť na vozíčku, protože noha musí jít až po koleno na dlouhé týdny do sádry. V časech tolik komplikovaných pro tenis v Československu je tento triumf mimořádně důležitý, protože otevírá dveře i dalším hráčům a hráčkám k možnostem výkonnostního růstu do světové špičky.
Rafa vyráží z hotelu u Eiffelovky na kurty, dneska má zápas.
Dneska slaví 39. narozeniny Justine Heninová, čtyřnásobná šampionka Roland Garros. Všechno nejlepší! A jedna vzpomínková fotka...
Další zajímavé zápasy.Rafael Nadal načne kampaň za 14. titulem proti Australanovi Alexeji Popyrinovi, Novak Djokovič si vezme na starosti night session s Američanem Tennysem Sandgrenem. Djokovič hrál ještě v sobotu finále turnaje doma v Bělehradě, hodně nestandardní příprava na grandslam. Ale taky srdcová záležitost pro Srba. Poprvé od titulu z roku 2019 se v Paříži představí Ashleigh Bartyová, která minulý ročník kvůli pandemii vynechala. V utkání se Sloane Stephensovou se po prodělané rakovině vrací na rozlučku Carla Suárezová. Šlágrem dne může být francouzské derby Richard Gasquet - Hugo Gaston. Gaston si loni udělal v Paříži skvělé jméno triumfem nad Stanem Wawrinkou a úžasným zápasem proti Dominicu Thiemovi, v němž zahrál 54 kraťasů! Tenhle zápas přímo předchází na dvorci Suzanne Lenglenové utkání Karolíny Plíškové a může být hodně dlouhý...
Dobrý den, ahoj. Dnešní první zápas s českou účastí bude derby krajanek Barbora Krejčíková - Kristýna Plíšková. Karty jsou rozdány jasně - Krejčíková vyhrála o víkendu první WTA titul kariéry ve Štarsburku, Plíšková má velké problémy s ramenem a za sebou pět porážek v řadě. Karolína o sestře prozradila, že Paříž zkusí hrát přes bolest, pokud budou problémy přetrvávat, asi ji čeká operace. Druhé české derby turnaje přijde na řadu jako druhý zápas programu na kurtu číslo 9.
Zprávy ze dne 31. května 2021
Mamba out!
Tady krátká poznámka ke kauze Ósakaová
Japonka není oběť
Tenistka, která před zaplněnými ochozy vyhrála čtyři grandslamy, má nyní problém čelit novinářům. Ti se letos, i kdyby byli přímo na místě v Paříži, nesmí účastnit tiskových konferencí osobně. Jsou připojeni pouze online, s hráčkami mluví jen přes kameru. Přesto tahle povinnost Naomi Ósakaovou stresovala tak, že raději sama vzdala Roland Garros. Férové rozhodnutí. Nic víc, nic míň. O duševním zdraví se nežertuje, ale nedělejme z ní oběť, byť se o to její značně prefabrikované vyjádření snaží. Média jsou k ní vlídná a stejně se jich bojí? Mluvit byla ochotná, ale až po konci turnaje? To už pak z novinářů nebude mít úzkost? Proč po prvním kole mohla dát interview přímo na kurtu před lidmi a pak už nic? Dost nejasností v téhle kauze, která měla i nádech strategie, jak získat výhodu v turnaji. Ósakaová jednoduše nebyla schopna dělat zcela svou práci, tudíž pro ni nebylo v turnaji místo. Vlastně to tak je správně, i když prohráli všichni.
Někdo tvrdí, že Federer o pauze nabral něco svalové hmoty. Co vy na to?
Roger na place!
Za den a půl už se hrálo v mužském pavouku sedm pětiseťáků, viděli jsme už čtyři obraty z 0:2 na sety.
