Déšť, protivní Francouzi. Trochu respektu, řekla vyřazená Siniaková
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Kateřina Siniaková je temperamentní slečna. A na Roland Garros, kde byla letos na grandslamu poprvé v kariéře mezi nasazenými, tuze toužila stvrdit svůj um pěkným výsledkem. I proto byla možná nervóznější než obvykle, když v podmračené Paříži skrápěné deštěm bojovala s domácí Chloé Paquetovou a francouzští diváci jí občas zabrnkali na nervy. Nakonec mohla ale spílat jen sama sobě, že jí dobře rozehraný mač (6:3, 3:1) proti soupeřce z druhé stovky utekl – 6:3, 6:7 (2), 6:7 (supertiebreak 10:6).
Asi se jedná o porážku, která hned tak nepřebolí, že?
„Mrzí moc! Byla jsem lepší hráčkou, ale v dost vyrovnaných gamech jsem to nedokázala potvrdit. Vyvíjela jsem na ni tlak, v každém gamu jsem vedla 30:0, 30:15. Jenže ona třeba zahrála se štěstím na lajnu, nebo já jí výměnu pustila lehkou chybou. Nejvíc mi to ale uteklo v prvním tiebreaku, kdy jsem zahrála nejhůř z celého zápasu, čímž jsem ji vrátila do hry. Ten mě mrzí nejvíc. Třetí set už byl vyrovnaný a nervózní z obou stran.“
Při zmiňovaném tiebreaku začalo hustě pršet, zdálo se, že žádáte rozhodčí o přerušení. Nevykolejilo vás to?
„Já bych neřekla vykolejilo. Jen jsem se zeptala, jestli se pokračuje. A když rozhodčí řekla, že je to v pohodě, neměla jsem s tím problém. Nemyslím, že chyby vzešly z toho. Prostě jsem tiebreak zahrála špatně. A ona dobře. Už to tak funguje pár let, že se Francouzky na tenhle turnaj vyburcují.“
Jaká byla atmosféra?
„Byla jsem na ni připravená, věděla jsem, že francouzští fanoušci dokážou být hodně hluční. Udělali ale hezkou atmosféru.“
Hodně se teď po incidentech na zápase Davida Goffina řeší, zda francouzští diváci nejdou s podporou domácích až za hranu. Dokonce kvůli tomu zakázali konzumaci alkoholu v hledišti. Co myslíte?
„Měli by mít respekt k druhým hráčům, což mi někdy chybí. Každý rozumí tomu, že podporují domácí, to je úplně normální. Ale mělo by to mít své hranice.“
Překročili je ve vašem zápase?
„Během zápasu to bylo až na pár momentů OK. Ale myslím si, že mezi prvním a druhým servisem by se křičet nemělo. Stejně jako když jsem si míček špatně nadhodila. A když bučí pokaždé, když se hráč dotazuje nebo hádá s rozhodčím, mi přijde taky trošičku mimo mísu.“
Nervy vám ujely i vůči trenérovi Peteru Huberovi. Vyčítáte si to?
„Vždycky si to vyčítám, ale v zápalu boje je náročné se udržet. Měla jsem pocit, že jsem lepší hráčka a měla bych zápas dohrát. Jenže on mi utíkal a já nevěděla proč. Do toho hlasité francouzské publikum, člověk nic neslyší. Takže musí na trenéra křičet, když chce poradit. Byl to mentálně náročný zápas, poprvé jsem byla nasazená a chtěla potvrdit své kvality. Jenže to nešlo podle mých očekávání. Mrzí mě to.“
