Nakopávák na toaletě, pak smršť. Mám na velký výsledek, věří Macháč
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Pořadatelé Roland Garros se zoufale snažili dohnat program rozbořený třemi dny deště, proto i do čtvrteční noci rozeseli parádní zápasy 2. kola po malých kurtech. V závětří stadionu Suzanne Lenglenové, na dvorci číslo 11, vyhrál Tomáš Macháč první pětisetový zápas života. Proti 31. nasazenému Argentinci Marianu Navonemu. Antukový specialista srovnal z 0:2 na 2:2, v rozhodující sadě ho však český chasník smetl – 6:2, 6:1, 3:6, 1:6, 6:1. A po týden starém triumfu nad Novakem Djokovičem se hotoví získat další cenný skalp. V sobotu se o účast mezi šestnácti nejlepšími borci utká s Rusem Daniilem Medveděvem, nasazenou pětkou.
Jak chutná první vyhraný pětiseťák v životě?
„Velice dobře. Zvlášť když se zápas vyvíjel tak, jak se vyvíjel. Poslední set jsem hrál úplně nejlíp. Kvalitní utkání i soupeř. Ze začátku se hledal, ale pak se chytil. Najednou jakoby se hrál nový zápas. Je neskutečné, co se může v grandslamových zápasech na tři vítězné sety stát.“
Jste ve formě, tohle může být váš velký turnaj. Co jste si říkal, když jste odešel z kurtu poté, co z vedení 2:0 na sety bylo rázem 2:2. Kázal jste si v šatně – tenhle zápas neprohraju?
„Vzpomněl jsem si, že Djokovič k sobě někdy takhle promlouvá. A že i ostatní prostě pauzu někdy využijí jako taktický prvek. Chtěl jsem si trochu orazit, převléct zpocené oblečení, srovnat si myšlenky.“
Pryč ze dvorce zamířil i Navone. To jste šli na stejné místo?
„Jeho jsem vůbec nepotkal, měl jsem místnost sám pro sebe. Teda místnost… Byl to záchod, kde ani nebyl skoro prostor se převléct. Když jsem se ptal, jestli můžu skočit do šatny, která byla minutu daleko, tak prý ne. Pak mi teda přinesli židli, alespoň jsem si mohl sednout. Hodně špatný podmínky na to, že tohle je grandslam. Zklamalo mě to a ještě víc nakoplo.“
Kolem se hrála spousta výborných zápasů, v pozdní noční hodinu nebyl menší dvorec zcela plný. Přesto byla atmosféra dobrá, že?
„I čtyři pět lidí může udělat na tenise slušný kotel. Atmosféra ale byla fajn, diváci byli čestní. A i já jsem tam měl českou podporu. Z Argentiny tam bylo sedm osm lidí. Vytvořily se dva kotle, které šly proti sobě. Ale všechno férově.“
Navone nemá velké jméno, ale je vynikající antukář. Měl jste z něj respekt?
„Loni začínal na challengerech, za rok se dostal ze 180. místa na 30. Ten hráč je určitě kvalitní, všechny výsledky má jenom na antuce. Klidně bych řekl, že se dá považovat za top 10 na tomhle povrchu na světě. Měl jsem z něj respekt, ale on ze mě taky. Když nastoupil, přišel mi nervózní. To mi dodalo. Jenže pak se rozehrál a já se musel vracet. Podařilo se mi využít zkušenosti ze zápasů, co jsem dřív prohrával. Dva pětiseťáky na grandslamech, s Tsitsipasem těsný zápase ve Vídni, nebo teď s Ruudem ve finále v Ženevě. I když prohrajete, člověk se hodně ponaučí.“
Jak jste ustál tříhodinovou bitvu fyzicky?
„Úplně v pohodě, až mě to samotného překvapilo. Protože program posledních deseti dnů byl opravdu náročný. Ale řeknu to upřímně a nebudu lhát – mohl jsem hrát minimálně ještě další dva sety.“
Dobrá zpráva, protože na sobotního soupeře Daniila Medveděva budete muset být fit. Minulý týden v Ženevě jste ale zdolal Novaka Djokoviče a hrál vyrovnané finále s finalistou dvou posledních ročníků Roland Garros Casperem Ruudem. Medveděv na svém horším povrchu antuce je taky hratelný, že?
„Když budu předvádět tenis jako teď v posledním setu, můžu porazit kohokoliv. Ale je to tenis, nikdy nevíte. Můžu tu být ve čtvrtfinále nebo jsem mohl taky prohrát v prvním kole. Ale pořád se lepším, sbírám zkušenosti. Na grandslamech letos nehraju dobře omylem. Když takhle budu dál makat, můžu uhrát na grandslamu velký výsledek.“
Bezpochyby. Medveděv prohlásil, že se vás nebude bát a zkusí postoupit. Coby favorit vám prokazuje docela respekt.
„Vidí, že jdu nahoru, mám dobré výsledky. Určitě mě nepodcení. Počítám s tím, že to bude dobrý zápas. A jdu ho vyhrát. Nepůjdu si to jen užít, tohle období už mám za sebou. Jeho nejlepší povrch je samozřejmě beton, ale loni vyhrál na antuce tisícovku v Římě. A tady navíc není tak pomalá antuka jako třeba v Jižní Americe. Proto se mu tady podle mě hraje líp, skáče to docela dobře. I tak myslím, že šanci určitě mám.“
