PŘÍMO Z NEW YORKU | Na pokraji vyřazení balancovala ve větrném pátečním dni Karolína Plíšková. Ze stadionu Louise Armstronga se ji pokoušela ve 3. kole US Open vyhnat urostlá Tunisanka Ons Džabúrová. A přestože v první sadě na českou favoritku vůbec nestačila (1:6) a nechala si opakovaně ošetřovat koleno, málem se jí to podařilo. Češka i ve druhém setu vedla 2:0 a nikoho by v tu chvíli nenapadlo, že o pět gamů později bude raketou vzteky mlátit do betonu, až rám praskne a dostane napomenutí. Nakonec však Plíšková krizové chvíle ustála a zvítězila 6:1, 4:6, 6:4.
Měla jste o sebe ke konci utkání strach?
„Ne. (smích) I když to nebyl nejlepší zápas, nehrálo se mi dobře. Zůstávala jsem ale v klidu. Maximálně bych prohrála, nic horšího by se nestalo.“
Nezdálo se ale, že byste byla zcela klidná.
„Myslíte tu rozmlácenou raketu? Štvalo mě, jak se zápas zkomplikoval. Začala jsem dobře, ona si pak zavolala ošetření, dala asi třicet prasat.“
Ulevíte si, když praštíte s raketou?
„Někdy jo. Když člověk v sobě vztek hodně dusí, může to být na škodu. Mně pak bylo docela dobře, když jsem raketu rozbila. Sice jsem prohrála asi pět míčků v řadě, ale bylo mi fajn.“
Kolikátá rozbitá raketa to letos byla?
„Pár jich bylo, občas nějaká zařve i v tréninku, což nevidíte. V Americe jsem už rozbila raketu v Cincinnati. Vezla jsem si jich sem sedm, mám jich ještě pět. Pořád dobrý.“
Pod kůži se vám svým chováním dostala i soupeřka. Překvapila vás?
„Ona je taková. Znám ji dobře, párkrát jsem ji zažila v tréninku. Vím, že od ní musím čekat všechno. Jednou se vzteká, pak se raduje. Je trošku herečka. Navíc když jsem rozjetá a ona si dvakrát za sebou zavolá ošetření, člověka to může přibrzdit. Což se i stalo. Ale má na to právo.“
S postupujícím časem jste působila na kurtu čím dál víc bez energie. Čím to?
„Nemyslím, že to má konkrétní příčinu. Jednak bylo teplo, i když ne obrovský. Zápas šel ve vlnách, ani to mi nepřidalo. Měla jsem pocit, že energii nemám. Grandslamy jsou s volnými dny mezi zápasy dlouhé. Takový den může přijít a nevím ani proč.“
Za některými hratelnými míčky jste několikrát ani nevystartovala. Byl to důsledek úbytku sil?
„Tak nějak kombinace všeho. Ne že by se mi nechtělo běžet, ale měla jsem pocit, že jsem docela blbě četla její údery. Hlavně z forhendu do toho megastřílela. Energie jsem taky neměla na rozdávání, takže jsem míč někdy nechala proletět okolo.“
Přesto jste prokázala, tak jako mnohokrát předtím, odolnost a postoupila. Jak si vážíte téhle vlastnosti?
„Jsem si jí vědomá. I když nehraju dobře, necítím se tenisově ani fyzicky, tak jako dneska, jsem schopná zápas vybojovat, aniž by to byl krásný tenis. Nejsem závislá ani na trenérce, kterou si nepotřebuju volat na kurt. Dost často se do boxu ani nedívám. Jsem schopná sama najít cestu k vítězství. Někdy dobře zaservíruju, jindy počkám na chybu, pak zase do míče jdu. Mám pro to trošku cit.“
Při zápase jste se do boxu ale jednou zle podívala a tišila jeho fandění prstem přiloženým k ústům. To bylo na nejhlasitějšího fanouška, vašeho manžela Michala Hrdličku?
„Jo, obecně na Michala. Oni pak někdy povzbuzují hodně, a když jsem někdy přinaštvaná a nervózní, tak to odnesou.“ (smích)
Pliskova telling her husband to shout his mouth is actually a mood pic.twitter.com/UtmN8TRJSu
— LorenaPopa 🕵️♀️🎾 (@popalorena) August 30, 2019
V příštím kole natrefíte na Britku Johannu Kontaovou, s níž máte bilanci 6:1. Jak si na ni věříte?
„Známe se velice dobře. Naposledy jsme se utkaly ve finále v Římě. Letos se jí daří výborně. Byla v semifinále v Paříži a ve čtvrtfinále v Londýně. Vždycky jsem ji vnímala jako výbornou tenistku. Má slušný servis, velké zbraně.“
Pamatujete si ještě, že jste se v roce 2011 střetly na akci ITF v Přerově?
„Ano. Je přirozené začínat na nižší úrovni a vypracovat se až sem, na grandslamy. S Johannou jsme se potkávaly dost často, protože jsme zhruba stejně staré. Ještě si pamatuju, když reprezentovala Austrálii. Znám její příběh, její styl. Nic mě nemůže překvapit.“