Fruhvirtová chřadne, sedm krachů v řadě: Z vítězství se nic nenaučíte
PŘÍMO Z NEW YORKU | Sezonu rozjela skalpem Markéty Vondroušové na Australian Open, v Melbourne předvedla jízdu mezi šestnáct nejlepších. Experti oceňovali její buldočí zarputilost a mluvili o vycházející star. Na sklonku letních prázdnin však osmnáctiletá Linda Fruhvirtová připomíná boxovací pytel. Jde od neúspěchu k neúspěchu, debakl na třetím největším dvorci US Open od domácí Danielle Collinsové 2:6, 0:6 za pouhých 52 minut už byl jejím sedmým krachem v řadě. Na tiskovou konferenci přišla se zarudlýma očima, věrna své nátuře si však 56. tenistka žebříčku zachovala bojovnou mysl.
Zřejmě byste ve špatném období přivítala snazší los do prvního kola, než loňskou finalistku Australian Open, že?
„Loni tu hrála výborně, tady a v Austrálii se jí daří nejvíc. Nešťastný los. Někdy má dny, kdy jí tam všechno popadá, jindy zkazí každý druhý balón. Dneska to byl bohužel její den. Moc jsem s tím dělat nemohla.“
Alespoň jste si osahala Grandstand, hezký velký kurt.
„Každý zápas na takovém kurtu je zážitek a super zkušenost.“
Jak nesete sérii sedmi porážek v řadě a 12 z posledních 15 utkání?
„Samozřejmě, že je mi po prohře smutno, jindy jsem spíš naštvaná. Záleží na dnu. Nikomu není příjemné, když prohrává. Ale musím makat dál bez ohledu na výsledky. Ráno se probudím a jdu na trénink, práce nikdy nekončí. Mám před sebou ještě hodně let a hodně zápasů.“
Pomáhá vám v době krize bojovná nátura?
„Jsem zarputilá, po prohraném zápase jdu další den na trénink a zase do něj dám všechno. To je jediný, co můžu dělat. Každý den dělám sto procent, abych hrála dobře a stávala se lepší hráčkou. I když jen to nestačí. Mám letos trochu potíže s týmem lidí kolem sebe, stabilně se mnou jezdí jen taťka. Chybí mi lidi. Ráda bych to do budoucna vyřešila.“
Stálého tenisového kouče nemáte?
„Pomáhají mi lidi z Mouratoglouovi akademie, když můžou. Ale není to na každodenní bázi. Nikoho jiného k sobě nemám. Přála bych si někoho, koho tenis baví, kdo do něj dá energii.“
Hrajete první plnou sezonu na WTA Tour, zpravidla nastupujete na největších turnajích s nejsilnější konkurencí. K tomu je třeba přihlédnout, že?
„To je pravda, skoro všechno to jsou pětistovky, tisícovky, grandslamy. Je to těžká cesta, ale podle mě správná. Dokud takhle velké turnaje s mým žebříčkem můžu hrát, jsou to zkušenosti k nezaplacení, i když třeba přijde víc proher. Příští rok už budu vědět, co mě čeká.“
Cítíte, že se jako tenistka pořád lepšíte?
„Určitě. Zlepšila jsem servis, v průběhu první půlky roku bylo trochu víc deblíků, než by mělo být. Víc věcí se mi podařilo vylepšit a je otázka času, kdy se to projeví na výsledcích. Makám dál, ono to přijde. A taky se říká, že z výher se stejně nic nenaučíte, ale porážky vám ukážou, na čem pracovat.“
