PŘÍMO Z LONDÝNA | Sama nevěděla, co přesně se jí přihodilo. Po hodině wimbledonského zápasu s Madison Brengleovou se Petra Kvitová čím dál častěji začala znaveně opírat o raketu, cítila se hůř a hůř. I kvůli snaze soupeřky z 95. místa žebříčku WTA, jež ji obratně honila zleva doprava. O ošetření požádala česká hráčka až za vysoce kritického stavu 2:5 ve třetí sadě. Bylo jí na zvracení, cítila se slabá. Nedostatečná fyzička, nastupující nemoc nebo se snad tíha posledních měsíců nakumulovala do náhlé indispozice? Sama Kvitová netušila. Co však bylo jisté – ve 2. kole končí po porážce 3:6, 6:1, 2:6 a s tím i sen o českém finále a další kapitole jejího velkého návratu.
Cítila jste se zle už během dne?
„Nebylo mi nic zvláštního. Takhle to se mnou občas je, že mám nervy a šetřím energii na zápas. Během něj se mi udělalo trošku nevolno, chtělo se mi zvracet. Žaludek asi nebyl v ideální kondici, možná to bylo i tím, že jsem prostě nemohla, těžko se mi dýchalo. S ní se hrají výměny, i když je to na trávě. Tím, že jsem kazila lehčí míče, jsem se dostávala pod tlak a pak s ní nebylo jednoduchý hrát. Cítila jsem se unavená a pomalá.“
Nehrálo roli vaše astma?
„To si nemyslím. Možná za pár dnů onemocním a uvidím, co se mnou opravdu je. Cítím se trošku slabší než normálně, bolí mě hlava. Tělo mě prostě nepodrželo, to se někdy stává. Že se to přihodí ve Wimbledonu, není zrovna příjemný.“
Nějaký čas bylo zřejmé, že na kurtu trpíte. Neměla jste si říct o ošetření dřív?
„Mně se udělalo fakt víc nevolno až v tom posledním gamu, kdy jsem začala víc cítit břicho, a chtělo se mi zvracet. Předtím jsem byla jen unavenější. Nevím, jak by mi doktor pomohl s tím, že jsem prostě nemohla.“ (smích)
Titul z Birminghamu zastínil fakt, že stále ještě nejste zcela připravená a kolik energie jste musela investovat do comebacku. Podepsalo se to na vás?
„Poslední měsíce byly hrozně těžký, těžce jsem musela pracovat na tom, abych se mohla vrátit. Myslím, že teď potřebuju dobít energii. Zvládla jsem to, za čím jsem posledního půl roku šla. Odehrála jsem Paříž i Wimbledon. Myslím si, že se to může podepsat na těle i hlavě. Zvládla jsem to, měla bych cítit zadostiučinění a trošku si odpočinout, protože to byla hoňka za něčím, co se nakonec stalo. Takže bych to měla brát pozitivně.“
Související články
