PŘÍMO Z LONDÝNA | Jen 91 minut vydržel na velkém stadionu číslo jedna Jiří Lehečka. Jednadvacetiletý junák nastoupil k osmifinále Wimbledonu proti Daniilu Medveděvovi s oteklým pravým chodidlem, následkem čtyřhodinového sobotního mače. Kvůli handicapu nedokázal světové trojce a šampionovi US Open konkurovat. Krize došla tak daleko, že po druhém setu za stavu 4:6, 2:6 podal Medveděvovi ruku a svůj zatím největší wimbledonský zápas ani nedokončil.
Co vás přesně trápilo?
„Bolest v pravém nártu a chodidle. Byla docela velká, ale snažil jsem se s ní nějak poprat. Včera jsem měl nohu nateklou. Zkusil jsem trénovat, ale po dvaceti minutách jsem musel skončit, takže ani příprava nebyla podle mých představ. Dneska jsme zkoušeli, aby noha držela aspoň v nějakém provizorním stavu, ale vydržela nějakých sedm gamů. Při posledním střídání v prvním setu jsem ji zase začal hodně cítit. Pak jsem se bohužel už jenom trápil. Nemohl jsem předvádět tenis, který by mi mohl přinést úspěch. Nemohl jsem pokračovat. Zatím to vypadá na nějaký větší zánět v pravém chodidle. Naštěstí se ze včerejška na dnešek otok zmenšil asi na polovinu. Detaily pořád neznám. Bohužel, bohužel...“
Jak se člověk cítí na velkém kurtu se skvělým soupeřem, když nemůže předvést, co umí?
„Bylo to strašně smutné. Věřím, že bych si atmosféru mnohem víc užil, kdybych byl fit. Těžko se hledala nějaká pozitiva. Tímhle způsobem nechci odehrát čtvrté kolo Wimbledonu. Kurt byl úžasný, diváci taky. Atmosféra patří k nejlepším, v nichž jsem kdy hrál. Moc mě mrzí, že jsem neměl šanci předvést svůj nejlepší výkon.“
O zajímavé momenty však nebyla nouze. Medveděvův vysoký obranný úder jste si nechal u sítě skočit, tenisák však měl takovou rotaci, že vám utekl na soupeřovou stranu a bod jste prohrál. Pak jste se zase returnem trefil přímo do kelímku jednoho z diváků. Všiml jste si?
„Jo, to byly vtipné momenty. Říkám si, že takové míče přijdou jeden z milionu, ale vídám je čím dál častěji. K největšímu tenisu na největších stadionech patří. Diváci se díky nim víc zapojí do zápasu a víc ho prožívají. O to víc mě ale mrzí, že jsem si to nemohl užít s nimi a projít si zápas lepším způsobem. Bohužel má hlava byla tou dobou jen v bolestech.“
Jak hodnotit turnaj s odstupem?
„Když to řeknu takhle, tak vybrečel jsem se už v šatně. Byl to super turnaj, i když se mi to teď neříká lehce. Potvrdil jsem, že na grandslamu hrát umím. V prvních třech zápasech jsem předvedl své maximum. Byl jsem schopný udržet kontinuální výkonnost proti skvělým hráčům a dvěma nasazeným z první dvacítky. Celou travnatou sezonu i díky tomu beru pozitivně a těším se na trávu příští rok.“
Související články
