Všude samá Vondroušová. Zvláštní pocit, líčí obhájkyně na Wimbledonu
PŘÍMO Z LONDÝNA | Sedm posledních ročníků Wimbledonu mělo sedm různých šampionek. Obhájit titul se ve třetím tisíciletí podařilo jen americkým sestrám Williamsovým. Nyní se je pokusí napodobit Markéta Vondroušová, jež vyléčila zranění kyčle a do travnatého grandslamu vstoupí v úterý zápasem s mladou Španělkou Jessicou Bouzasovou. V Londýně pobývá od středy s maminkou a mladší sestrou, stihla páteční oslavu pětadvacetin i trénink na centrkurtu. „Tréninky byly dobré, noha drží, takže snad to bude v pohodě,“ věří.
Už když vystoupíte na stanici metra Southfields, odkud se chodí do All England Clubu, jste vidět na plakátech. Všimla jste si?
„Taky jsme je viděli. Jely jsme s mamkou a ségrou metrem do města. Hned jsme si to všechny fotily. I v areálu visí docela dost mých fotek. Jsou to zvláštní pocity, ale moc hezké.“
U Southfields máte pronajatý stejný dům jako loni. Držíte ještě nějaké jiné loňské rituály?
„Úplně ne. Nechci zase být takový ten blázen, co dělá vše stejně. Snažím se to držet v nějakých mezích. Ale je nás tu hodně, loňský barák byl dost velký a super. Takže jsem ani nemusela žádný jiný hledat.“
Máte jako šampionka na turnaji výhody?
„S bookováním tréninků je to trošku lepší, mohla jsem jít hrát i na centr. Mám i víc akreditací, takže tu můžu mít víc lidí. A taky jsem v jiné šatně pro prvních šestnáct nasazených.“
Vrátily se vám vzpomínky, když jste ve středu poprvé vkročila do areálu All England Clubu?
„Jo. A myslím, že to padlo i trochu na Herňu (kouče Jana Hernycha), když jsme sem vlezli. Je tu zase hned můj obrovský plakát s talířem, tak jsme na něj všichni zírali. Vzpomínky se vrací, to je jasné.“
Jenže po zranění pravé kyčle minulý týden v Berlíně hrozilo, že byste nastoupit nemusela. Už jste v pořádku?
„Šla jsem na rezonanci, měla jsem tam otok. Nehrála jsem pár dní. Přes víkend mě to bolelo dost, pak se kyčel začala zlepšovat. V úterý jsme si byli v Praze zahrát v hale, ve středu už jsme hráli tady. Za pět šest dní se dala noha dohromady. Spíš jsem se zpočátku bála na trávě zapřít, abych zase neupadla. Ale za poslední dny i tahle obava zmizela, takže dobré.“
A jaká je forma? Necelé tři sety, co jste absolvovala v Berlíně zdravá, vypadaly celkem dobře.
„Cítila jsem se dobře. Travnatý tenis je specifický, člověk se musí smířit s tím, že chyb bude víc a zápasy budou vyrovnanější. Musím to tak brát. Tréninky byly dobré, noha drží, takže snad to bude v pohodě.“
Co tušíte o úterní soupeřce, jednadvacetileté Španělce Jessice Bouzasové, 83. hráčce světa?
„Ještě jsme spolu nehrály. Viděla jsem ji na antuce, v Madridu porazila Badosaovou, hrála dobře. Na trávě toho moc neodehrála, tak uvidíme, co Herňa vymyslí. Bude to hodně o servisu a returnu, první údery jsou na trávě nejdůležitější. Na centru jsem teď hrála jeden trénink a výměny skoro nebyly. Musím počítat s tím, že to tak bude i v zápase.“
Velkým soupeřem bude i stres a pozornost upřená na obhájkyni, což nemáte ráda. Jste na to připravená?
„Ještě to na mě nepadlo, v pondělí už budu asi nervóznější. Snažím se to udržet v normální míře, až půjdu na centrkurt, samozřejmě nervózní budu. Ale mám na něj hezké vzpomínky, všechno okolo je hezké. Budu se to snažit hlavně užít, což minulý rok dobře fungovalo a pomáhalo mi. Stres samozřejmě přijde, musím se s ním prostě poprat.“
Loni jste hrála s čistou hlavou a nic nečekala. Jaké je nyní výsledkové očekávání?
„Nerada si dávám před turnaji cíle. Samozřejmě bude těžký zopakovat, co se stalo minulý rok. I když jsem loni vyhrála, všechny zápasy byly hrozně těžký a mohly skončit všelijak. Teď to bude stejný. Na trávě se mažou rozdíly, takže uvidíme.“
