Kodeš o jízdě Krejčíkové a výbuchu Vondroušové: Nepochopil jsem ho
PŘÍMO Z LONDÝNA | Prý cítí v kostech, že Barbora Krejčíková ve čtvrtfinále Wimbledonu Jelenu Ostapenkovou zdolá (dnes od 14.00). A obává se, že v semifinále pro ni bude favoritka turnaje Jelena Rybakinová už moc vysokou překážkou. Tak předvídá vývoj v pavouku dámské části travnatého grandslamu legendární šampion Jan Kodeš (78 let), který sleduje dění jako každý rok přímo na místě.
V dalším upršeném londýnském dni rázoval energicky Jan Kodeš s deštníkem a v obleku po areálu All England Clubu. Už od soboty, kdy přiletěl, je v jednom kole. Schůzoval při zasedání výboru tenisové Síně slávy, se zájmem obrážel zápasy českých juniorek a juniorů včetně Petra Brunclíka, kterého vede jeho syn. Povzbuzením a dobrou radou se pak snažil pomoci i dospělým hvězdám. Třeba Barboře Krejčíkové, s níž má hezký vztah a jejímuž postupu do čtvrtfinále přes Američanku Danielle Collinsovou osobně přihlížel v hráčském boxu na dvorci číslo 1.
Před turnajem se odhlásila Aryna Sabalenková, ve 3. kole vypadly Iga Šwiateková či Uns Džábirová. Jak se vám zamlouvají šance Krejčíkové?
„Pavouk se hodně otevřel, což Bára nerada slyší, protože to musí brát zápas po zápase. Ale připomíná mi to Paříž před třemi roky, kde taky nějaké hráčky vypadly a ona ji vyhrála. Teď zůstaly z těch zkušených Svitolinová s Rybakinovou, které se ve čtvrtfinále vymlátí. A myslím, že Bára by měla Ostapenkovou porazit.“
Z jakého důvodu?
„Sice s ní má negativní skóre, ale mám pocit, že bude trochu jistější. Solidnost Báry by měla rozhodnout. Nesmí moc chybovat a nechat soupeřku, ať se sama vyblázní. Ostapenková je střelkyně, hraje úplně vabank. Seděl jsem u toho, když vyhrála před sedmi lety Paříž. Nikdo ji neznal, ona nastoupila a začala všechno zabíjet. Jenže když udělá pár chyb, znejistí, začnou jí pochodovat nervy. Na to musíme spoléhat. Vážně mám pocit, že Bára vyhraje.“
Co Krejčíkové poradíte?
„Už toho není moc. Naučila se hrát na trávě díky čtyřhře. Tady je to o servisu a returnu, což dobře používá i v singlu. Ví, že nesmí dělat chyby a nedávat soupeřce body zadarmo. Hlavně nemůže zbytečně zahazovat returny, pokazit return druhého podání je na trávě největší chyba. A zvlášť proti Ostapenkové potřebuje co nejvíc prvních servisů, protože ze druhého jí to Lotyška bude utínat. Tohle jsem říkal i jejímu trenérovi Pavlovi.“
Jak na vás Pavel Motl působí? Není příliš mladý a nezkušený?
„Vystudoval univerzitu v Americe a mladý není, je mu dvacet šest. Vyhovují si, znají se od mladých let. A Bára už je taky ve věku, kdy nepotřebuje moc radit. Už je harcovnice, vyhrála tu dva tituly v deblu, nevadí jí nastupovat na velkých kurtech před hodně lidmi.“
Kterou z tenistek favorizujete na titul?
„Rybakinovou, i když v Paříži mě zklamala. Prohrála ve čtvrtfinále s Paoliniovou, což byl výbuch.“
Ve Wimbledonu má ale jeden titul a zápasovou bilanci 18:2.
„Přesně tak. Ale s kvalitou soupeřky roste i váš výkon. Když se s Rybakinovou udržíte do stavu 4:4, tak i ona znervózní. Semifinále by pro Báru bylo super. Kdyby v něm hrála s Rybakinovou, už bych postupu moc nevěřil. Ale i s favority jde bojovat, jak ukázali hokejisté. Nevěřili jsme jim a jsou mistři světa. To je sport, musíte si pořád věřit.“
Loni jste se v Londýně radoval z titulu Markéty Vondroušové, letos coby obhájkyně zkrachovala už v 1. kole. Zaskočila vás?
„A jak. Ani se mi o tom nechce mluvit… Samozřejmě jsem ten zápas viděl a absolutně jsem její výkon nepochopil. Oba sety začala tím, že dala dvojchybu nebo dvě, hned si prohrála servis. Místo aby se otřepala a od druhého setu začala nanovo. Připadalo mi, že jí nevadí, že prohrála. Neviděl jsem tam zápal.“
Tréma ji úplně paralyzovala.
„Zažil jsem to já, zažili to všichni. Jó, obhajuje se blbě. Když jsem obhajoval svůj Wimbledon, hráči se sázeli, že prohraju v prvním kole. Měl jsem tam na trávě velice dobrého deblistu Sherwooda Stewarta a vyhrál jsem 3:0 na sety. Taky jsem z toho měl hrůzu, zahajoval jsem turnaj na plném centru. A rozhodly to první dva gamy. Po pěti shodách jsem si vyhrál servis na 1:0 a v tom momentu jsem se uklidnil. Markéta ale špatně začala a už se to vezlo. Bylo na ní vidět, že si vůbec nevěří.“
Nepodcenila mentální přípravu na tak psychicky náročný zápas?
„Nevím, pracuje s ní Jirka (Hřebec). Shodou okolností jsme se na ten zápas na Štvanici koukali spolu a nadával jak špaček. Pořád říkal: Musí to z ní spadnout, vždyť tenis umí. Ta druhá holka nehrála nic. Nedovedu si to vysvětlit. Přitom jsem s Markétou před odletem mluvil, těšila se, byla pozitivní.“
Jenže pak přiletěla do Wimbledonu, viděla tu své fotky s trofejí, její plakáty visely v metru…
„Já bych byl rád, kdyby tady pověsili moji fotku! To by se mi líbilo. (smích) A ona by měla být taky ráda. Hele chápal bych, kdyby prohrála 5:7, 4:6, měla by nějaké setboly nebo prohrála vyhraný set. Ale tady to od začátku nebylo ono, vůbec se nechytila.“
Co jste zatím ve Wimbledonu stihnul?
„Moc zápasů jsem neviděl. V pondělí jsme měli schůzi k Síni slávy od osmi ráno, to je pro mě vždycky vražda. Ale dozvěděl jsem se novinky. Prodali turnaj v Newportu Arabům, kteří ho přesunou k sobě. A chtějí pozměnit kritéria pro přijímání do Hall of Fame.“
Má Krejčíková dost úspěchů na to, aby do ní byla jednou zvolena?
„Jeden grandslam je málo. Potřebovala by dva. Proto tady hraje.“ (smích)
Taky vyhrála ale sedm grandslamů ve čtyřhře a tři v mixu.
„Ale to je pořád málo. Těch deblových by mělo být aspoň patnáct.“
Věříte, že v singlu ještě nějaký přidá?
„Těžko říct. Ale je jí osmadvacet, je v nejlepším věku. Už všechno zná a nemá vyloženou slabinu, je to celodvorcová hráčka. Vím, že nemá úplně zázračný servis, ale na trávě stačí. Teď je na vlně, narostlo jí sebevědomí. Může to být zajímavé.“
