42 milionů v kapse, česká jednička. Krejčíková o finále a herečce v boxu
PŘÍMO Z LONDÝNA | Ohromující úspěch, postup do finále Wimbledonu, vstřebávala Barbora Krejčíková s otevřenou pusou. Šokuje svět i sebe. Vždyť letos má zápasovou bilanci pouze 13:9, polovinu z výher přitom urvala až za poslední dva týdny v All England Clubu. Další udivující zápis – na grandslamech má v sezoně skóre utkání 10:2, všude jinde 3:7. Po Markétě Vondroušové, loni první nenasazené šampionce dějin, se na londýnské adrese SW19 píše další výjimečný příběh Made in Czech republic.
Po triumfu nad Jelenou Rybakinovou 3:6, 6:3, 6:4 může Krejčíková počítat plusy. Už teď má jistotu odměny 42 milionů korun. Pokud získá nad Jasmine Paoliniovou v sobotu titul, bude bohatší o 81 milionů korun (45 procent však nechá v obou případech na daních v Británii). A také se vrátí ze současného 32. místa do top 10 žebříčku. Již teď je znovu českou jedničkou, v živém pořadí figuruje na 14. pozici.
Wimbledonská finalistka, jak vám to zní?
„Skvěle! Je nádherné to slyšet. Jsem super hrdá.“
Kdy jste začala věřit v překvapení proti velké favoritce Rybakinové?
„Od samého úvodu. Hrála sice velmi dobře, střílela míče, dávala hodně winnerů. Ale cítila jsem, že když zůstanu ve hře, budu bojovat a držet s ní krok, mám šanci. Po prvním setu jsem cítila, že ji musím dostat trochu pod tlak, abych vývoj změnila. Věřila jsem, že moje šance přijde, že se mi podaří ji brejknout.“
Z předchozího dne jste měla dohromady se čtyřhrou v nohách čtyři a půl hodiny tenisu. Jak jste se cítila fyzicky?
„Debl asi nebyla úplně ideální příprava na zápas, ale fyzicky se cítím ready. Ráno před zápasem jsem se cítila dobře, na kurtu jsem běhala, co to šlo.“
Jak se vám hrál premiérový singlový zápas na wimbledonském centrkurtu?
„Úžasný zážitek. Jsem moc ráda, že už jsem si na tom kurtu zahrála předtím ve čtyřhře, protože bych asi byla mnohem víc nervózní, než jsem byla teď. Strašně moc jsem si to užila, atmosféra na kurtu byla úžasná. Byla jsem nadšená, že mi lidi fandili.“
Zdálo se, že trémou jste před nimi netrpěla.
„Ano, byla jsem překvapená, že jsem skoro celý zápas poměrně v klidu. Pořád jsem si jela to svoje, povzbuzovala jsem se, snažila se bojovat o každý balon. A potom na konci, když jsem zaservírovala, ona zkazila bekhend a já jsem zvedla ruce a hlásilo se, že je konec a můj box byl na nohách, skákal a radoval se, tak to bylo nádherné.“
Seděla v něm i herečka Jana Paulová, která už za vámi na Wimbledon jednou vyrazila. Jak jste se spřátelily?
„Když jsem vyhrála Paříži, napsala mi Jana, že mi moc fandí a gratuluje. Od té doby jsme spolu v kontaktu. Poprvé jsme se potkaly v roce 2022, kdy jsem byla zraněná. Šla jsem na premiéru představení, ve kterém hrála. Sedly jsme si a jsme spolu v kontaktu doteď. Když je šance a chce mě vidět naživo, je vždy vítaná. Vždy pro ni najdu místo. Stejně tak ona pro mě najde místo, když chci na její představení.“
V boxu vám znovu fandila i anglická rodina, u které už léta během Wimbledonu bydlíte.
„Poprvé jsme u nich bydleli s Janou (Novotnou) snad v roce 2015. Našly jsme je přes stránku Wimbledonu, která nabízí ubytování v bed and breakfast. Hned první rok byl moc příjemný, byli moc pohostinní. Vytvořilo se mezi námi silné přátelství. Od té doby u nich bydlím každý rok, vždy se na ně moc těším. Atmosféra u nich je velmi klidná a pohodová, cítím se tam moc dobře.“
V komplikované sezoně překvapujete svět i samu sebe. Čím nejvíc?
„Měla jsem před turnajem těžké chvíle a říkala si, že se ho pokusím hlavně užít. Více se tenisem bavit a méně stresovat. Zatím se to daří, užívám si tenhle turnaj víc než ten pařížský před třemi lety. Tehdy to bylo poprvé a hodně stresující.“
Ve finále narazíte na maličkou Italku Jasmine Paoliniovou. Jedinkrát jste se mezi profesionálkami střetly v 1. kole kvalifikace Australian Open 2018. Vybavujete si to utkání?
„Vůbec, už je to hodně dlouho. Ani tady na turnaji jsem ji moc neviděla hrát.“
Když děti začínají s tenisem, obyčejně sní o titulu z Wimbledonu. Měla jste to stejně?
„Ani ne. Když jsem byla malá, asi v deseti nebo jedenácti, hrála jsem dětský turnaj v Paříži. A byli jsme se podívat na Roland Garros. Takže jsem snila o něm. Ale Wimbledon je taky super, to zase ne že ne.“
