Vaidišová: Musím se najít...

V devatenácti letech, kdy by se svým talentem měla bojovat o grandslamové tituly, se jen dívá, jak rozkvétají soupeřky, jež dříve patřily o úroveň pod ní.

Francouzka Severine Bremondová včera českou jedničku porazila ve 2. kole 7:5, 6:3. Po bezkrevném výkonu Vaidišové, plném chyb a šedého průměru. Další sešup ze 22. místa žebříčku bude promptně následovat.

Kašlete, vypadáte nemocně. Co vám je, Nicole?
„Bolí mě v krku, od včerejška mi jede rýma. Těžko se dýchá, je to nepříjemný. Ale myslím, že i tak se to dalo dneska vyhrát. Porážku na nemoc rozhodně svádět nemůžu, prohrála jsem si to sama.“

V čem byl tedy problém?
„Udělala jsem zbytečně moc chyb. Vedla jsem 3:1 a zbytečně jsem vypadala z rytmu. A když ona vyhrála první set, zvedla se a začalo se jí dařit.“

Ještě před rokem jste takové hráčky s přehledem porážela. Hodně lidí se teď ptá, co se s vámi děje. Jak si vy svůj pád vysvětlujete?
„Změnou. Byly tam velký změny. A člověk nemůže hrát pořád dobře.“

Nového kouče máte již pět měsíců, to je dost dlouhý čas. Pořád jste se s tím nesrovnala?
„Ono to prostě chvilku trvá. V tréninku hraju super, padá mi to, ale chce to ještě, aby to tak bylo i v zápase.“

Tohle motto opakujete už dlouho, ale výsledky nepřichází. Není již krize i na tenisové poměry moc dlouhá?
„Určitě nejsem nadšená z toho, že to nejde. Ale co nadělám? Musím se snažit dál, musím se zase najít.“

Největší viditelný rozdíl mezi Nicole Vaidišovou minulosti a Nicole Vaidišovou 2008 je v sebevědomí na kurtu. Cítíte, že vám chybí?
„Samozřejmě to není, jako když člověk vyhrává. Nejsem na tom stejně jako dřív, kdy jsem hrála semifi -nále, finále turnajů. Teď vypadávám v prvních, druhých kolech.“

Odborníci se shodují na jednom - talent tam stále je. Ale také zpochybňují váš profesionální přístup k tenisu. Je na tom něco pravdy?
„Přijde mi, že to je furt stejný. Není to nic jinýho než dřív.“

Váš nevlastní otec Aleš Kodat, jenž vás vedl od osmi let, teď trénuje s dvěma ukrajinskými juniorkami. Nebyl jarní rozchod s člověkem, jenž vás znal tenisově nejlépe na světě, chybou?
„Rozhodně ne. (důrazně) Tohle svoje rozhodnutí bych určitě neměnila.“

Co vám zatím dal nový trenér David Felgate?
„Když se mnou začínal, nebyla jsem v nejlepší situaci. Myslím, že mi dal celou jinou perspektivu, jiný přístup k tenisu, nové tréninkové varianty. Myslím, že celkově jsem potřebovala nový, svěží pohled na tenis.“

Na kurtu ale rozhodně svěže nevypadáte. Během zápasu se spíš zdálo, jako kdybyste spěchala, abyste byla co nejrychleji v šatně. Bez ohledu na výsledek. Těší vás ještě tenis?
„Tak... Samozřejmě člověka netěší, když prohrává. Jsem extrémně soutěživá a vždycky jsem byla taková. Vždycky je na mně vidět, když se mi to nelíbí, nehraju dobře.“

Když vás srovnávám s minulými lety, přijde mi, že vám chybí soustředění a touha uspět. Necítíte se už z tenisové kolotoče vyhořelá? Přeci jen do profesionálního tenisu jste vstoupila v patnácti letech, strašně brzy a strašně rychle.
„Člověk je samozřejmě unavený ze všeho, co se děje. Za tu dobu potřebuje někdy pauzu.“

Sestry Williamsovy praktikují již léta, že si pravidelně vybírají oddechové časy na několik měsíců, aby nečerpaly energii. Nepřemýšlíte vy o něčem podobném?
„Ne. Za chvíli už končí sezona, bude už jen posledních pár turnajů. Těším se na konec, až bude volno. A taky na začátek příští sezony.“

Když člověk sportuje na profesionální úrovni od tak útlého věku jako vy, nepřemýšlí moc nad tím. Postupem času ale začne zjišťovat, že existují i jiné věci než tenis. Nejste právě v téhle fázi, kdy se tenis dostává na druhou kolej?
„Když je člověk mladý, má výhodu, že nepřemýšlí a hraje. Postupem času je to ale samozřejmě úplně něco jinýho. A je to těžší, souhlasím.“

Je pro vás teď přednější soukromí než tenis? O vašem vztahu s Radkem Štěpánkem se hodně diskutuje.
„Myslím si, že ne. Lidi to svádějí na tohle, protože o mém soukromí teď něco vědí. Ale i v minulosti jsem měla známosti a hrála jsem dobře, jenom o tom nikdo nikdy nevěděl. Nepřijde mi fér svádět to na tohle.“

Máte někdy pochyby, jestli se vůbec ještě někdy vrátíte na dřívější úroveň, kdy jste patřila do desítky žebříčku a na grandslamech postupovala do posledních kol?
„Nevím. Nebojím se, že bych třeba vypadla z první stovky. Nehraju sice optimálně, ale věřím, že se to změní.“