Překoná Murray wimbledonskou kletbu? Perrym smetánka pohrdala

Andymu Murraymu drží palce celá Británie
Spokojený skotský tenista
Vynikají return Andy Murrayho
Murray nastoupil do utkání plný sebevědomí
Murray na síti nechybuje
Murray má vynikající pohyb
Murray má vynikající pohyb
33
Fotogalerie
jj
Tenis
Začít diskusi (0)

FINÁLE WIMBLEDONU ONLINE 15:00 | Představte si tu scénu: Andy Murray dnes vyhraje wimbledonské finále nad Rogerem Federerem a se slastným pocitem se položí v šatně do vany. Najednou uslyší, jak se dveře otevírají a ozývají se hlasy členů wimbledonského výboru. „Vezměte si tuhle lahev šampaňského. Mrzí nás, že dnes nevyhrál ten lepší člověk,“ podají výboři šampaňské Federerovi.

Murray nemůže uvěřit svým uším, spěšně vyleze z vany, zatímco se za členy výboru zaklapnou dveře. V tom uvidí wimbledonskou kravatu, věčný to dar pro vítěze turnaje, hozenou přes opěradlo své židle. Ti lidé k němu neměli ani tolik úcty, aby mu ji osobně předali.

Nemožné? Sci-fi? Dnes ano, před 78 lety přesně tohle ale udělali členové All England Clubu Fredu Perrymu, když poprvé vyhrál Wimbledon v roce 1934. Tím poraženým byl Australan Jack Crawford, tehdejší světová jednička. Angličané z vyšších vrstev věřili, že brzy ve svých řadách najdou nového a lepšího vítěze svého turnaje. Od té doby nebyla kletba Freda Perryho zlomena.

„Táta vždycky říkával: co bylo, to bylo. Ale vím, že ho jejich chování mrzelo až do smrti,“ vzpomíná Penny Perryová, dcera ve své době zneuznaného hráče. Čím všesportovní talent, který se stal v devatenácti mistrem světa ve stolním tenisu, tolik dráždil snobské pořadatele z All England Clubu? Předně pocházel z dělnické rodiny, nestudoval na věhlasné škole, jeho táta byl později i poslancem za levicově orientovanou Labouristickou stranu.

Šlechta a smetánka společnosti z All England Clubu, pro kterou byl tenis ve třicátých letech stále ještě určen, prostě mladého atleta s přisprostlým slangem a vášní pro ženy nebrala. Zvlášť když viděla, jak ničí jejich urozené synky z Oxfordu či Cambridge.

Pravdou je, že Perry rozhodně v té době nebyl prototypem dokonalého idolu. Traduje se, že vítězil hlavně díky své železné fyzičce, kterou získával četnými tréninky s fotbalisty Arsenalu.

„Tenis býval jen cvičením intelektu, ale já z něj hodlal udělat i fyzický test,“ řekl jednou. Rád se chvástával a vyváděl soupeře z míry. „Jsem hrozně rád, že dneska nemusím hrát s někým tak dobrým, jako jsem já,“ zdravíval soupeře ve dveřích šatny. Když se muži na druhé straně sítě povedl úder, Perry na něj ironicky zachrčel: móc chytrrrrý.

Wimbledon takhle vyhrál třikrát za sebou (1934-36), čtyřikrát dovedl Británii k zisku Davis Cupu, získal osm grandslamových titulů. Jenže jako amatér si příliš nevydělal a anglický tenisový svaz ho častoval buď opovržením nebo planými sliby finančního přilepšení.

Proto roku 1937 odešel k profesionálům do zamilovaných Spojených států a později přijal i americké občanství. Za první šek na 52 000 dolarů si koupil podíl v tenisovém klubu v Beverly Hills a první, co prosadil, bylo přivedení sličných hostesek mezi členy klubu.

Nebylo to těžké, na Perryho letěly i ty nejkrásnější a nejslavnější dámy. Šlachovitý a charismatický učitel tenisu, to bylo terno. Mezi jeho přítelkyně se počítaly hvězdy Hollywoodu včetně Marlene Dietrichové. Byl cekem čtyřikrát ženatý, s poslední manželkou Barbarou Reisovou ale vydržel až do své smrti v roce 1995.

To už si i Britové uvědomili, jak výjimečného hráče zapudili, vždyť od jeho triumfu na US Open 1936 žádný jejich hráč grandslam nezískal. A tak v roce 1984 nakonec i členové All England Clubu nechali Perrymu postavit ve wimbledonském areálu sochu.

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů