V rodině Kordů se klube velký talent. Sebastian roste pod Lendlem
Ivan Lendl rozdává rady partě šestnáctiletých amerických juniorů, na jejichž vývoj dohlíží. Benjamínkem skupiny - je kluk se slavným jménem. Sebastian Korda zaujal americký svaz USTA natolik, že ho zařadil do Lendlovy tréninkové skupiny jako jediného z ročníku 2000. V patnácti letech má před sebou klíčové období, na jehož konci ci by se rád dostal mezi profíky íky a pokusil se vyrovnat tátovi vi Petrovi, poslednímu mužskému kému šampionovi grandslamu z Česka.
Kurty v akademii Chris Evertové, jež si USTA pronajímá, než se přestěhuje do nového centra v Orlandu, jsou laboratoří, kde se ti nejnadanější američtí teenageři snaží posouvat na novou úroveň. Tady končí bezstarostná dětská léta a začíná příprava na něco většího – případnou kariéru tenisového profesionála. Mladíci ve floridském městě Boca Raton žijí v ubytovně americké federace, odtud vyrážejí k turnajům či dřou pod dohledem dvou zkušených trenérů a velkého šéfa Ivana Lendla.
Sam Riffice, Oliver Crafford, Brandon Holt, Vasil Kirkov, Gianni Ross, Patrick Kypson, JJ Ross - tahle jména vám dnes ještě nic neřeknou. Za pět let je ale možná budete číst ve výsledcích turnajů ATP. Na roli budoucí hvězdy amerického tenisu aspiruje také Sebastian Korda, nejmladší z Lendlovy skupiny, jež vznikla loni na podzim.
Mezi kluky ročníku 1999 je Sebastian jediná „dvoutisícovka“. Teprve začátkem července mu bude šestnáct let a zatím je samá ruka samá noha. Není divu. Jeho tělo dostalo nedávno mohutný růstový impulz, za 14 měsíců vyrostl o 28 centimetrů. „Ještě ho ale o dva centimetry dávám,“ usmívá se táta Petr, jenž ve své éře patřil se 191 centimetry k nejvyšším borcům.
Děti Petra Kordy a jeho manželky Reginy (za svobodna Rajchrtové, taktéž úspěšné tenisky) jsou nadané jako málokdo. Nejstarší Jessica je profesionální golfistkou, prostřední Nelly na tuhle dráhu míří. A Sebastian, který hrál do deseti velmi dobře hokej, hodlá jít v tátových stopách.
Tenis hrál jen jednou denně
Je teprve na samém začátku, vždyť rodinnou filozofií je neokrádat ratolesti o dětství, ale nechat je si hrát a přirozeně se vyvíjet. „Než vstoupil do skupiny k Ivanovi, hrál Sebi tenis jen jednou denně, tak hodinu nebo hodinu a půl. Jinak by to jeho tělo nevydrželo. Oproti ostatním klukům, co už jsou v tenisovém byznysu déle, je úplný začátečník,“ říká Korda senior, jenž držel tenisem nadšeného syna na uzdě, nechával ho hrát jen turnaje na Floridě a nikam ho netlačil.
Teď již je junior několik měsíců z domu, většinu času tráví v Boca Raton, táta ho předal svému kamarádovi Lendlovi. „Původní plán byl takový, že by Sebi přijížděl jen na tréninkové tábory, ale Ivan nakonec chtěl, aby tam byl víc a byl součástí programu. Tak proč ne? Dělají to tam dobře. Je mi hodně blízké, jak Ivan přemýšlí. Líbí se mi taky, jak k tréninkům přistupuje, jak se o ty kluky stará,“ chválí Korda senior.
Sebastian je velkým sportem v podstatě nedotčený. Chybí mu na rozdíl od druhých vyhranost v zápasech, ještě nemá sílu na tenis, který by chtěl jednou předvádět. V rámci programu skupiny už ale nastupuje v kvalifikacích turnajů kategorie Future mezi dospělými. Vyhrál na nich pět zápasů a čtyřikrát nepochodil. Výsledky, to je ale v jeho věku to poslední, na čem záleží. Hlavním hlediskem je rozvoj, což svým klukům zdůrazňuje i Lendl.
„Na Sebim vidím velké zlepšení, ale musí se vyhrát v zápasech, což teď přichází. Vidím, jak to letí z ruky jinak, pohyb se trochu zlepšuje. Ale nesmí se zastavit, musí jít pořád dopředu,“ zdůrazňuje Petr Korda, podle kterého teď nastává pro syna nejtěžší období. „Musí zesílit, dorůst. Momentálně s tím musí bojovat a má to velice těžký, nezávidím mu. Ale tím si každý musí projít,“ má jasno táta, jemuž se syn tenisově podobá jen částečně.
Receptem je celodvorcový styl hry
Sebastian nemá otcovu zlatou levačku a jednoručný bekhend, hraje pravou rukou a bekhend obouruč. Ze slavného otce v něm i tak něco je. „O tenise dobře přemýšlí, vidí ho dobře. Ale bude mít hru trochu jinak založenou než já,“ říká Korda, svérázný vizionář, jenž světovému tenisu věští změnu pojetí.
Vyčerpávající bitvy od základní čáry musí jednou skončit, tón začnou udávat borci s celodvorcovou hrou, kteří si umějí dojít pro fiftýn na síť. Tak jak se to dnes daří Rogeru Federerovi či se o to pokouší Milos Raonic. „Přijde evoluce. Abyste to tam mydlili zezadu, to nepůjde věčně. Na tohle se snažím Sebiho připravit už teď,“ předvídá šampion Australian Open 1998 a bývalý druhý hráč světa.
Zda se syn tátovým výsledkům jednou přiblíží, zatím Kordu seniora příliš nevzrušuje. Lépe řečeno – je to tak daleko, že nemá smysl se tím vzrušovat. A tak má žák druhého ročníku střední školy především za úkol nešidit studium, i když je z domu. Až pak je sport. „To je přeci fantastický. Učí ho to zodpovědnosti,“ říká táta.
A hrdý je i na to, že syna stejně jako své dvě dcery vůbec nikam netlačí. Ač to nemá Sebastian s příjmením Korda u kurtů rozhodně snazší, nenaříká. „Co všechno dokázal a kam se dostal, je jen díky tomu, že si to uhrál sám a začali se o něj zajímat. Všechno si musel zasloužit, a o to je pro něj výsledek jeho práce sladší,“ říká hrdý táta.
