Táhlo se to jak žvýkačka. Dva měsíce trvalo, než Karolína Muchová vyléčila třícentimetrovou trhlinu břišního svalu. Semifinalistka Australian Open se hotoví ke comebacku na kurty, který proběhne příští týden na antuce ve Stuttgartu. Ač oranžová drť nepatří mezi její nejsilnější povrchy, věří, že z melbournské vlny definitivně nesestoupila, udržela si sebedůvěru a rychle najde rytmus.
Už ve středu vyrazí autem do Německa, aby se ve stuttgartské hale střetla na obvykle skvěle obsazeném turnaji se světovou elitou. Čtyřiadvacetiletá Karolína Muchová si není jistá, co od sebe může čekat. I s handicapem však zapracovala na technice a věří, že rychle začne přidávat další vítězné zápasy. Letos má výstavní bilanci 7:1, v žebříčku sezony 2021 je momentálně třináctá a může myslet i na Turnaj mistryň.
Popište, co všechno jste zažila od australského tažení.
„Bylo to dlouhé. Doufala jsem, že se sval zahojí rychleji. Ale prostě to chce čas. Nemohla jsem nic moc dělat, protože skoro u každého pohybu břicho zapojuji. Hodně jsem rehabilitovala, letěla jsem na deset dní na Tenerife za Michalem (Novotným) a Azierem (Sanchizem – jejími fyzioterapeuty), kde jsme už sval zapojili do cvičení. Vzala jsem tam i mamku, takže jsme si udělaly výlet. Tady v Praze jsem jezdila na rehabky, s Jardou (Blažkem – kondičním) jsme začali cvičit, s Davidem (Kotyzou – tenisovým koučem) jsme občas hráli forhend, bekhend. Jen tak, co jsem mohla, protože nejhorší bolest byla při servisu. Teď už jsme v přípravě na Stuttgart.“
Jak dlouhá byla nakonec trhlina ve svalu?
„Tři centimetry. Ještě pár milimetrů tam je, ale už s tím můžu hrát. Kdyby mě to bolelo, dám si hned stopku, ale po týdnu hraní sval drží. Cítím se fajn. Ještě ho před odjezdem ale radši půjdu zkontrolovat na sono.“
Po Melbourne jste byla na vlně. Jak jste se srovnávala s nuceným volnem? „Samozřejmě jsem hned chtěla hrát turnaje. Dařilo se, měla jsem sebevědomí. Na druhou stranu jsem zase dostala volno, což mám taky ráda. (smích) Bylo třeba trošku vstřebat to, co jsem zažila. Přeci jen výjezd do Austrálie byl dlouhý, byla jsem tam skoro dva měsíce. Nemůžu říct, že by mi pauza nějak extrémně vadila. Turnaje bych hrála ráda. Doufala jsem, že třeba stihnu Miami nebo alespoň Charleston, ale bohužel… Byli jsme opatrní, rozhodli jsme se jinak.“
Zaregistrovala jste, že v Charlestonu nabízejí pořadatelé tenistkám možnost nechat se očkovat?
„Slyšela jsem, že některé holky dávaly na sociální sítě, že jsou očkované z Charlestonu.“
To je docela dobrá iniciativa, ne?
„Nemám na to názor…“
Vy se nechystáte nechat se očkovat?
„Vážně nevím. Nejsem v kategorii, která by byla na řadě. A nejsem ani rozhodnutá, že do očkování půjdu. Zatím v tom nevidím žádnou výhodu, protože mně osobně byl virus častokrát opravdu blízko a nic se mi nestalo. Musím to zaklepat, už kolikrát jsem byla v blízkém kontaktu, ale nic jsem nechytila. Kdybych se cítila ohrožená, očkování bych využila. Ale necítím se tak a nevidím v tom žádnou výhodu. I kdybych se nechala očkovat, pořád musím dělat PCR testy, být v karanténách.“
Nedávno jste navštívila fakultní nemocnici v Olomouci a předala výtěžek z prodaných roušek s vaším podpisem. Jak vysoký byl?
„Sto tisíc. Ono se teda nevybralo přesně sto tisíc, ale dorovnala jsem to. Roušky jsme začali prodávat minulý rok a dopadlo to výborně. V nemocnici nám vyprávěli příběhy dětí, které tam na onkologii leží. To bylo hodně silné. Člověka to hodí zpátky do reality a váží si toho, co má. Jsem ráda, že se jim dar bude hodit. “
Strávila jste také deset dní na Tenerife. Jak bylo ve Španělsku?
„Hodně příjemně. Tam jsou restaurace otevřené, byla jsem hodně ráda hlavně za mamku, která tu byla zavřená celý rok, já jsem aspoň vždycky někam zmizela. Hodně jsme chodily do restaurací, k moři, na výlety. Příroda je tam nádherná, bylo hezké počasí. Ale měla jsem taky dost plný program. Od rána do večera jsem dělala s Michalem. Ráno jsem měla první treatment, odpoledne další. Večer jsme vždycky šli plavat do moře, které bylo strašně studené. Ale plavání byl jeden z pohybů, který mi pomáhal. I tak mě do toho musel Michal trošku nutit. Vždycky mě tam hodil. (smích) “
Jako bývalá akvabela máte plavání v malíku, ne?
„To už je dávno, naopak plavání nemám ve velké oblibě. A ještě k tomu v moři. Když je člověk u moře na dovolené, jen se cachtá. Jenže Michal po mně chtěl práci s dechem při kraulu, nádechy na různé doby. Teď do toho vlny, které s vámi hází. Mám navíc extrémní strach ze žraloků, vidím je úplně všude. (smích) A Michal by nejradši plaval úplně za bójky. Neměla jsem z toho kolikrát dobrý pocit. Ale taky jsem viděla, jak se plavání i dýchání lepšilo, určitě to k něčemu bylo. I když voda byla fakt studená, moc lidí se nekoupalo. Normálně bych tam neskočila, ale dostala jsem to prostě za úkol.“
Nyní je vaším úkolem dobře začít ve Stuttgartu antukovou sezonu. Jak máte tenhle povrch vlastně ráda?
„Zrovna ve Stuttgartu je antuka specifická. Navíc se hraje v hale. Ale obecně se na antuku těším, výsledkově to není asi můj nejlepší povrch, radši mám beton nebo trávu. Na druhou stranu míček na antuce chytá různé rotace a já ráda hraju kraťasy a další pestré věci. Takže abych to shrnula: není to můj nejlepší povrch, ale těším se na něj.“
Co všechno jste zvládla, když vás limitoval břišní sval?
„Hodně jsme s Davidem hráli z místa, protože jsem nemohla dělat žádné extrémní pohyby. Takže jsme řešili především techniku forhendu a bekhendu. David si zapsal, jaké chyby viděl na videích z Austrálie, a pak jsme se je snažili zlepšit.“
Už se vám rozleželo v hlavě, že jste semifinalistkou Australian Open?
„Dost zapomínám, což není dobrý. Takže se snažím si ten můj zatím největší úspěch připomínat, držet si sebevědomí. Nemůžu říct, že bych lítala hlavou v oblacích, ale určitě mě to motivuje dál pracovat a uvědomit si, že můžu hrát výborně na největších turnajích. Nechci usnout na vavřínech a uspokojit se jedním dobrým výsledkem na začátku roku.“
Když mluvíte o velkých turnajích – co pro vás znamená, že se start Roland Garros posunul o týden dozadu?
„Nic zásadního. Alespoň budeme mít víc času po turnaji v Římě se na grandslam připravit.“
Ale zase přijdete o týden travnaté sezony, mezi Paříží a Wimbledonem bude pauza jen dva týdny.
„Jo, to je jediné negativum. Ale zase díky tomu budou v Paříži třeba diváci, což je pozitivní.“
Nehrajete extrémní kvanta turnajů, sázíte spíš na kvalitu. Máte vyzkoušené, že nepotřebujete moc času, abyste rychle vplula zpět?
„No, dva měsíce jsem teď nehrála. Takže nemám žádné velké očekávání. Je to spíš test mé hry i břicha. Nechci mluvit o tom, že jedu vyhrát turnaj, což neříkám, že není možný, ale nechci na sebe dávat po pauze velký tlak.“
Témata:
sport, tenis, koronavirus, Německo, Austrálie, Karolína Muchová, Paříž, Australian Open, Tenerife, Stuttgart, plavání, očkování, Charleston, Tenis na Heureka.cz
Související články
