Může být desetiletý klučina věrozvěstem nové tenisové doby? Školák Teodor Davidov trénuje čtyřicet hodin týdně a sní o profikariéře, již si chce vybudovat svým unikátním stylem. Jeho tenis je totiž obouruký. Během výměn přehazuje raketu z pravačky do levačky, do míče tluče vždy jen forhendem. A podává vždy výhodnější rukou tak, aby pod úhlem soupeře vyhnal z kurtu.
Na turnaji dvanáctiletých v San Diegu Adidas Easter Bowl, jednom z nejprestižnějších v USA, se minulý měsíc prodral do čtvrtfinále. Strhl na sebe ale obrovskou vlnu pozornosti. Klipy ze zápasů viděly na internetu statisíce. Jak by ne, když Teodor Davidov umí něco, co nezvládnou ani Roger Federer či Rafael Nadal.
Davidov nepoužívá bekhend. Během výměn si přehazuje raketu z ruky do ruky a pravačkou či levačkou hraje pouze forhendy. Libovolnou rukou také podává. Obyčejně tak, aby mohl předvést zatáčku ven z kurtu.
„Vždy jsem si myslel, že tohle je další vývojový stupeň v tenise. Jen si představte, kdyby hrál takový Rafa z obou křídel forhendy. To by bylo něco. A jednoho dne někdo takový přijde,“ myslí si známý australský trenér Paul McNamee.
Davidov je od přírody pravákem, k obourukému tenisu ho přivedli rodiče. Ti také nežijí podle běžných standardů, kromě tenisu se věnují celostní medicíně a východním filozofiím.
Davidovovi se přestěhovali z Bulharska do Denveru v Coloradu krátce poté, co se jim Teo narodil. Táta Kalin hrával do juniorů volejbal a tenis, vlastní bakalářský titul z tělesné výchovy a tenisového trenérství. Máma Jelena má vystudovanou fyzioterapii, věnovala se skokům do vody. Oba se zabývají čínskou medicínou. Strávili čas v Indii studiem jógy a v Denveru provozují praxi, při níž se věnují akupunktuře a neurosvalové terapii.
Vyrovnat mozkové hemisféry
Jejich největším projektem je však syn Teodor. Z něho by rádi měli tenisového profesionála. Nápad, aby hrál oběma rukama, ale prvotně nevznikl jako tenisová strategie.
„Když bylo Teovi osm, rozhodl jsem se, že bude hrát tenis levačkou, aby víc zapojoval pravou hemisféru mozku, protože byl až příliš extrovertní, vznětlivý a nevyrovnaný. Zapojení jiné části mozku mu mělo pomoci,“ řekl otec Davidov britskému deníku The Guardian. „Mám to už vyzkoušené na sobě z čínské medicíny. Věnuji se vyrovnávacím cvičením s jehlami či dýchání pravou a levou nosní dírkou. Vím, že balance mezi hemisférami je klíčová.“
Pro rodinu je jóga stylem života a holistický přístup k životu, jenž razí například i Novak Djokovič, vštěpují i synovi. Ten má i spoustu jiných zájmů, hraje trochu na klavír, věnuje se fotbalu, basketbalu či lyžování. Teodor je rovněž vegetarián, jí především ovoce a zeleninu vypěstovanou rodiči. Tenisem tráví týdně až čtyřicet tréninkových hodin, ať už jde o práci na kurtu či mimo něj.
Otec Kalin tvrdí, že syna pobídl k obouručnému tenisu prvotně z důvodů rozvoje jeho osobnosti, brzy však také zjistili, že tenhle styl nabízí řadu strategických výhod. A také zdravotních, obvykle jednostrannou zátěž tenisu je schopný rovnoměrně rozložit.
„Takže zatěžuje rameno, zápěstí či lokty o polovinu méně než ostatní. I když si zraní ruku, je schopný odehrát celý zápas s tou druhou,“ tvrdí otec, jenž odmítá poznámky, že by Teo neuměl bekhend. Prý naopak, i bekhendem se umí ohánět, jednoručným i obouručným. Je prý jen na synovi, jak se rozhodne v budoucnu hrát. Zda levačkou, pravačkou či zůstane o obojetného pojetí.
„Dávám mu jen možnosti. Sám se jednou rozhodne, jak hrát,“ tvrdí Kalin Davidov s tím, že pilování hry oběma rukama nese také dvojnásobný objem práce. Je to řehole, otec však věří, že jinak by Teo neměl šanci prosadit se. „Nikdo si nedokáže přestavit, jak tvrdě pracuje. Vzpíráme činky, na atletickém oválu trénujeme jak profesionálové. Doma máme tělocvičnu, každý den v ní děláme krátké dynamické tréninky,“ popisuje Davidov senior.
Každý má nárok na názor
Obouruký tenis je naprostou raritou, existuje jen pár případů, kdy to s ním někdo dotáhl do vyšších pater. Tím nejznámějším je Ruska Evgenije Kulikovská, jež byla kolem roku 2000 členkou top 100 žebříčku. A budila velký rozruch.
„Přišla jsem si jak cirkusový poník. Dohánělo mě k šílenství, jak si na mě lidé pořád ukazovali a divili se tomu, co dělám,“ vyznala se kdysi. Američan Luke Jensen, vítěz Roland Garros 1993 v deblu, dostal zase přezdívku Obouruký Luke, protože servíroval pravou i levou rukou.
Mnozí odborníci soudí, že na profesionální úrovni se nedá s přehazováním rakety z ruky do ruky uspět. Kalin Davidov však nesouhlasí. „Hodně lidí a trenérů nám říká, že tempo je tak rychlé, že Teo prostě nebude mít čas během výměn střídat ruce. Každý má právo na svůj názor, i když třeba neodpovídá realitě,“ říká Davidov. „Teo má svůj vlastní úchop rakety, měnění rukou mu jde přirozeně. A pokud by nestíhal, vždycky může zahrát bekhend.“
Forhend je ale to, oč tu běží. Ten pravácký má bulharský chlapec exkluzivní, podle táty jeden z nejlepších v tenise dvanáctiletých. Z levé strany prý zatím hraje průměrněji. Ale stále se lepší, už mají za sebou období, kdy se Teovoi nedařilo, jak se srovnával s novým herním stylem.
I proto Davidov senior věří, že by mohl být jejich přístup inspirací pro ostatní. A z obourukého tenisu by se místo rarity stala rozšířenější věc. K tomu prý musí dítě začít trénovat nejpozději před dvanáctým rokem. Mladý sportovec i jeho rodiče pak musí být připraveni na to, jak obrovské pracovní nároky s sebou tento styl nese. „K tomu je vážně potřeba někdo tak extravagantní a bláznivý jako já,“ usměje se Davidov.
Jen čas ukáže, zda bude tenisová budoucnost jeho syna na levačku, či skutečně prorazí.
Očima trenéra: Podání by byla zbraň, zbytek ne
Jiří Fencl, kouč Lucie Hradecké
„Viděl jsem toho klučinu na videu. Jeho tenis vypadá velmi působivě. Co se pohybuju v tenisu, zažil jsem dva podobné případy. Ruska Kulikovská hrála dva forhendy, byla ve stovce, takže výborná hráčka. Na levácký forhend měla hodně zvláštní úchop.
Představte si, že držíte raketu na obouručný bekhend. Pravácký forhend hrála s normálním úchopem, ale při leváckém držela raketu jako na bekhend, tedy se zkráceným držením blíž hlavě. Čímž řešila to, co je podle mě nejzásadnější problém tohohle stylu. Je strašně těžké v té rychlosti přehmatávat, nota bene si přehazovat raketu z ruky do ruky. Returnovat takhle vůbec nemáte šanci.
Pak si ještě pamatuji bráchy Jenseny, kteří měli úspěch v deblu. Luke podával pravou i levou. A právě servis je podle mě jediná věc, která by z tohohle stylu měla obrovský přínos. Kdybyste uměl servírovat stejně pravou i levou a mixoval to během zápasu, to by byla ohromná výhoda. Při podání odpadává problém přehmatávání v rychlosti.
Další věc, která mi přijde problematická, je samotné dělání rozhodnutí. Když můžete zapojit obě ruce, nabízí se vám najednou strašně moc možností. A spousta věcí v tenise musí být reflex a návyky.
Ve chvíli, když začnete přemýšlet, jestli zahraju bekhend pravou nebo forhend levou, může vás to strašně zpomalovat. A to nemluvím o tom, že máte ještě dvojnásobný počet úderů na trénování.
Existují hráči, co umí tenis výborně oběma rukama. Jarda Pospíšil je legendární tím, že umí neskutečně prohoz levou rukou, i když je pravák. Hodněkrát předvedl, když nedosáhl na míček, že si přehodil raketu do levé a prohodil soupeře. To samé jsem viděl několikrát zahrát Šarapovovou.
Lidi jsou schopní tohle předvést v nouzi, ale že byste na tom stavěl celou svou hru, nevím nevím. Když někdo takový styl umí, je to samozřejmě impozantní, vypadá to strašně dobře, ale nemyslím si, že je to vstupenka do světového tenisu. I když se můžu mýlit.“
Témata:
talent, forhend, bekhend, Teodor Davidov, tenis, USA, Roger Federer, Rafael Nadal, sportovní soutěž, French Open, Denver, styl, Davidov, Tenis na Heureka.cz
Související články
