Škola a tenis, tohle spojení šlo letos dohromady. Talentovaná česká tenistka Nikola Bartůňková (15) prožívá parádní sezonu. A protože mohla zabalit do batohu počítač, aby se odkudkoliv mohla připojit na vyučování, stihla odehrát i několik hezkých turnajů po Evropě. Na konci dubna dokonce získala skalp 152. hráčky světa Leonie Kungové. Ale pak přišel zase návrat k učení. Maturita? „Kdepak! Přijímačky na gympl! Je mi teprve patnáct...“ usměje se nesměle na otázku o náročném učení.
Poslední dny byly pro Bartůňkovou opravdová hektika. Jeden z nejdůležitějších týdnů školy, pořádná porce tenisu a navíc i nečekaná změna trenéra… Dost velký zápřah zejména na hlavu patnáctileté nadějné tenistky.
Juniorský turnaj ITF v Říčanech vyšel Nikole Bartůňkové výjimečně. Během šesti dnů odehrála šest zápasů a dostala se do nedělního finále. A mezitím už věděla, že na ni čekají organizátoři turnaje na Štvanici. Dostala divokou kartu, aby znovu mohla změřit síly s hráčkami ze druhé světové stovky. U ní v žebříčku přitom po pouhých čtyřech zápasech mezi dospělými zatím svítí číslo 1005.
Ale zpátky na začátek týdne. Nikole Bartůňkové se to opravdu sešlo tak, že nebyla snad ani chvíle volna na oddech. „Bylo to těžké, jsem ještě unavená z toho turnaje v Říčanech, kde jsem byla ve finále. A tam to fakt byl dlouhý zápas, přes 2,5 hodiny. Pak den volna na učení a v pondělí a úterý jsem dělala přijímačky. Opravdu jsem byla unavená psychicky. No a hned ve středu turnaj na Štvanici,“ vypočítává našlapaný program.
Další česká trenérská rošáda
A do toho ona ztráta trenéra. Změna to byla nečekaná, rychlá. Dosavadní trenér Jan Mertl totiž dostal nabídku od Markéty Vondroušové a rozhodnout se musel během chvilky. „S Honzou Mertlem byl ten rozchod hodně nečekaný. Opravdu to byl pro mě velký šok,“ přiznává smutně mladičká tenistka. Ale řešení se našlo rychle.
Za plotem kurtu číslo 6 už sledoval na štvanickém klání snažení Nikoly Bartůňkové muž, který pomáhal právě Markétě Vondroušové do elitní společnosti WTA nebo do finále grandslamového Roland Garros. Vlastně se teprve poznávají. Spolupráce trvá jen něco přes týden.
„Byl jsem se na Niki podívat na turnaji v Říčanech, kde došla až do finále, prohrála 6:7 ve třetím setu. Má svůj agresivnější styl, plus je i tvořivá. To není jen o té agresivitě, podle mě je to všestranná hráčka. A v mých očích má opravdu velký potenciál. Jen uvidíme, jak budeme pracovat. Teď jsme začali,“ upozorňuje Jan Hernych. Proběhla tak jedna z dalších tenisových rošád, které v českém tenise občas nastanou.
„Domluvili jsme se, že to zatím bude na dva měsíce a uvidíme,“ říká Nikola Bartůňková. „Ale spolupracuje se mi s ním dobře, snad to půjde dál,“ dodává jedním dechem.
To už měla za sebou souboj s ostřílenou matadorkou Caglu Büyükakçayovou, kterou jí vylosovali prvním kole. Někdejší šedesátku žebříčku WTA trápila Nikola dvě hodiny a litovala, že nevyužila více z jedenácti brejkbolů. Zkušenosti se prostě jedenatřicetileté turecké hráčce hodily.
„Je to škoda, že jsem ten zápas nevyhrála,“ hlesla zklamaná Nikola Bartůňková. „Myslím, že se to dalo, ale ona hrála chytře. Byly to dlouhé vysoké míče a mně se to nehrálo nejlíp. Prostě si to uhrála, ale mrzí mě to,“ dodala. Šestnáct let rozdílu se přece jen projevilo.
Ale prohra bolela i proto, že to bylo doma: „Vždycky je lepší hrát doma, to je jasný. Mám to tady ráda, i lidi kolem, je to tady příjemné,“ vypráví patnáctiletá dívka o prostředí štvanických kurtů I.ČLTK.
I studovat chci na sto procent
Vyrovnaný zápas s jednou z předních hráček okruhu WTA ale nebyl jen tak nějaký náhodný výkřik. Před čtrnácti dny jí chyběl kousíček, aby se kvalifikovala do „dvousetpadesátkového“ okruhu v Istanbulu. Vyšlápla si na Leonii Kungovou ze Švýcarska, která loni dokázala porazit i dvacátou hráčku světa.
Den poté hrála Bartůňková další tříseťák s Ruskou Anastasií Gasanovovou, tentokrát neúspěšný. „Ale já jsem vůbec nečekala, že bych tam mohla vyhrát zápas. Opravdu jsem za to ráda. I za to, že jsem se dostala na žebříček v singlu, to byla pro mě meta,“ vyzdvihuje. „Další cíl, co mám, chtěla bych vyhrát celý turnaj. To se mi tenhle rok ještě nepovedlo, doufám, že to přijde,“ věří česká naděje.
Jenže samozřejmě ve svých 15 letech bude muset energii dělit na tenis i školu. „Cítím, že je to náročné. Po večerech se učím, teď do toho přišly ty přijímačky, ale je dobrý, že mi to ve škole fakt jde. Přednost dávám samozřejmě tenisu, ale měla jsem samé jedničky, tak by asi byla škoda, kdybych nedělala žádnou školu,“ vysvětluje přihlášku na gymnázium.
Proti challengeru jsou grandslamy rozdíl, usmívá se Macháč. Kolik vydělal?
Video se připravuje ...
„Určitě to chci zkusit, aspoň prvního půl roku, zjistit, jak to bude možné všechno stíhat, a kdoví, jestli se tam vůbec dostanu,“ vypráví pokorně. Nutnost studia jí připomínají i oba rodiče. „Táta i máma chtějí, abych studovala. A já chci být nejlepší ve všem – i ve škole, i v tenise. Snažím se, abych vše dělala na 100 procent. A je mi pak líto, když se něco nepovede,“ dodává bezelstně Nikola Bartůňková.
I rodiče ale samozřejmě tuší, že tenisu je potřeba pomoci. „Že Nikolu budeme podporovat a zkusíme to i na turnajích v zahraničí, přišlo tak nějak přirozeně. Už od začátku, od babytenisu, byla jedna z nejlepších a pořád se držela ve špičce,“ vypráví táta Pavel Bartůněk na pražském turnaji, na který se jeho dcera opravdu těšila. Maminka z druhé strany stolu přitaká.
Dnes je Nikola Bartůňková na startu nové kapitoly. Přijde nová škola a nové soupeřky. Studium náročnější, soupeřky budou starší, zkušenější, nadchází období, kdy bude muset dál potvrzovat svůj talent. „Pro to, aby uspěla, musí strašně chtít. To je takový základ. A potom musí mít i dispozice, věřit svému cíli a jít si za ním. Trenér to může jen směřovat, ale převážně je to o samotné hráčce,“ líčí kliďas Jan Hernych.
Témata:
talent, Jan Mertl, Nikola Bartůňková, tenis, Štvanice, finále, Mezinárodní tenisová federace, sportovní soutěž, Říčany, Ženská tenisová asociace, Markéta Vondroušová, Jan Hernych, Tenis na Heureka.cz
Související články
