Berdych je i díky Lehečkovi pořád ve formě: Musím mu v tréninku stačit
Tomáš Berdych bodoval na kurtu, o skvělou atmosféru se postarali prostějovští bubeníci. Sobotnímu finále challengeru Czech Open předcházely scény připomínající slavné chvíle jednoho z nejlepších českých tenistů. Bývalé světové čtyřce v domovském klubu poděkovali za skvělou reprezentaci, finalista Wimbledonu 2010 pak během exhibice s mladým talentem Jakubem Menšíkem předvedl kvalitní hru a úderovou jistotu. „Ještě bych ze sebe měl něco tenisového vydolovat,“ smál se mentor současné české jedničky Jiřího Lehečky.
Jak jste se cítil na prostějovském centrkurtu během hry s o dvacet let mladším soupeřem?
„Snažil jsem se to pojmout tak, aby to vypadalo trochu jako tenis. Ne že se tady na sebe budeme usmívat. Na to mám ještě dost času.“ (usmívá se)
Exhibici jste s Jakubem Menšíkem chtěli pojmout spíš jako ukázku rychlých výměn, než jako zábavnou show?
„Jak mě všichni znají, na velkou show jsem nikdy nebyl. Měl jsem radši, když za mě mluvily výsledky a úspěchy, než abych dělal srandičky. To je o osobnosti, nejde to naučit. Že bych lusknul prsty a začal to dělat jinak, protože jsem skončil kariéru? To ne. Lidem se to líbilo víc, než kdybychom to na sebe házeli jak paní Radová. Nebylo by to ono. Takhle je to poloviční náplast Kubovi, že mě už nestihl a nemohli jsme si spolu zahrát opravdu ostrý zápas. Bylo to takové lehké přiblížení.“
Potěšili vás bubeníci, kteří vás podporovali jako během slavných daviscupových bitev?
„Fanoušci jsou skvělí, tohle bylo hezké spojení téhle akce. Když jsme hráli Davis Cup, jádro kluků z Prostějova s námi vždycky bylo. Pro nás to byl skoro jako další člen týmu, který nám strašně pomáhal. Člověk cestuje celý rok, vlastně celou kariéru a je osamocený. Ale když cítí podporu, je to vzpruha a motivace.“
Nad mladým soupeřem jste v krátkém zápase vyhrál 3:2 na gamy. Kolik času jste vlastně v poslední době strávil na kurtech?
„Poté, co jsem skončil a odehrál poslední zápas, jsem dva a půl roku opravdu nesáhl na raketu. Tenis jsem sledoval daleko víc, ale že bych si šel zahrát? Byla možnost hrát seniorskou túru, myslel jsem si, že to půjde samo, ale začalo mě bolet rameno, protože jsem jej dlouho nezatěžoval. Říkal jsem, že takhle bych to neměl nechat, takže jsem si jednou za čtrnáct dní šel na hodinku lehce zahrát. Jelikož vznikla možnost spojení s Jirkou Lehečkou, potřeboval jsem to. Abych byl schopen s ním absolvovat nějaké tréninkové jednotky a abych mu v tom stačil.“
Našel jste si i jinou sportovní zálibu kromě tenisu?
„Ze sportů mě chytil golf, tam se můžu zlepšovat a je to běh na dlouho trať. Golf si chodím zahrát pro radost. V tenise mám motivaci, že chci Jirkovi pomoct a předat mu nějakou zkušenost.“
S Jiřím Lehečkou vás bude brzy čekat Wimbledon. Můžete prozradit obrysy vašich plánu?
„Jsme ve spojení pořád. Uvidíme se na týden před Wimbledonem, kdy budeme mít přípravu. V podobném duchu by mělo vypadat US Open. Máme domluvených pár týdnů, ale je to flexibilní. Hlavně aby to jemu pomáhalo a cítil z toho, že mu to něco dává. Aby cítil, že je to podpora pro jeho tenis. To je nejdůležitější.“
Lehečka se blýskl zkraje sezony na Australian Open. Máte před zbývajícími dvěma grandslamy sezony velká očekávání?
„Sám jsem se naučil, že velká očekávání nebývají úplně dobrá. Něco jiného je, že člověk chce uspět, má cíl a chce tam nechat všechno. To je za mě nejdůležitější. Abych viděl, že v každém zápase nechá, co v něm je. Výsledky s tím pak přijdou. Dávat si velké cíle, čtvrtfinále, semifinále… Tohle nikdy moc nefunguje. Kdyby mu před Austrálií někdo řekl, že bude hrát čtvrtfinále, taky by tomu nevěřil.“
I díky tomu se čekalo víc od jeho startu na Roland Garros, kde padl ve druhém kole.
„To je ale prostě tenis, není to nic neočekávaného. Je to mladý kluk. Pere se se spoustou nových situací, které se musí sám naučit a musí si jimi projít.“
