1:6, 2:5... A pak český obrat! Kopřiva urval ztracené finále: Týden snů
Za stavu 6:1, 5:2 a 30:30 pro Ukrajince Vitalije Sačka by si na Víta Kopřivu už asi nikdo nevsadil. Český tenista však zázračně otočil finálový zápas challengeru ve Veroně (1:6, 7:6 (3), 6:2) a získal druhý titul kariéry. „Že se takový obrat stal zrovna ve finále je pro mě neskutečné,“ líčil v rozhovoru pro iSport.cz chvíli před odletem na domácí podnik v Liberci.
Jak se ohlížíte za minulým týdnem ve Veroně, kde jste v neděli před půlnocí získal druhou trofej v kariéře?
„Je to pro mě určitě týden snů. Ještě předchozí sobotu jsem nevěděl, jestli turnaj budu vůbec hrát, nakonec jsem se do hlavní soutěže dostal jako jeden z posledních. Vyvíjelo se to pro mě od prvního dne neskutečně – vůbec jsem totiž nevěřil, že bych tam něco mohl uhrát, necítil jsem se fyzicky úplně nejlépe. Ale sedly mi podmínky i celkově turnaj. Bylo tam super zázemí, nádherná atmosféra a skvělí diváci. Opravdu nádherný turnaj a já jsem si to jen užíval. Byla to poslední možnost zisku bodů na US Open a mně se to podařilo, takže závěrečná kola byla bonus. Dopadlo to třešničkou na dortu, titulem. To je úplně nejvíc.“
Finále tenista nechce prohrát stylem 1:6, 2:6. Asi ani kvůli divákům, kteří večer zaplnili tribuny. Co se vám honilo hlavou, když to směřovalo k debaklu?
„To jste řekl krásně. Chtěl jsem zabojovat, ať jsem na kurtu co nejdéle. Chtěl jsem ještě uhrát nějaký game, ale najednou z toho vyplynulo několik her v řadě. A pak už jsem vycítil šanci.“
Poté jste vedl 1:6, 7:6, 5:2. Neblesklo vám hlavou, ať se teď nestane to, co se přihodilo soupeři?
„Samozřejmě se to mohlo opakovat, ale věřil jsem, že se to nestane. (usmívá se) Snažil jsem se soustředit na to, ať to dohraji co nejpoctivěji. Cítil jsem, že to soupeře trochu psychicky svázalo, což mi dodávalo více a více sil a věřil jsem, že to dotáhnu. Díky bohu, že to vyšlo. Že se takový obrat stal zrovna ve finále je pro mě neskutečné.“
S Vitalijem Sačkem, který často trénuje v Česku, se dobře znáte. Co vám říkal po finále? Byl hodně naštvaný?
„Jsme kamarádi, celý týden jsme tam tak nějak byli spolu. Rozehrávali jsme se i před finále, vůbec jsme s tím neměli nějaký problém a celý den jsme byli dost spolu. Po zápase byl smutný, naštvaný, ale nic neříkal, gratuloval mi. Byl zklamaný, já jsem se ho snažil nějak utěšit, ale v ten moment je to těžké.“
V letní části antukové sezony se vám už potřetí povedl skvělý úspěch: v roce 2021 semifinále turnaje ATP v Gstaadu, loni titul na challengeru v Prostějově. Očekával jste, že i letos už něco konečně musí přijít?
„Říkal jsem, si, že by to nebylo špatné. Ale, jak se vyvíjela sezona, byl jsem hodně překvapený, že to přišlo zrovna v tuhle chvíli, v době kdy jsem to čekal úplně nejméně. Do turnaje jsem se dostal na poslední chvíli, ale jsem neskutečně rád, že to vyšlo. Jsou z toho i důležité body, které mě posouvají na kvalifikaci na grandslam.“
Odpočinek vás nečeká. Hned jste vyrazil na challenger do Liberce, kde vám los prvního kola přisoudil talentovaného Jakuba Menšíka…
„Ano, v úterý budu hrát znovu s kamarádem. (usmívá se) Po výhře se vždycky lépe regeneruje, ale bylo to náročnější, protože jsme dohráli pozdě večer a moc spánku nebylo. Teď mě čeká cestování celý den, ale věřím, že se dám nějak do kupy. Doma před českými fanoušky se nehraje tak často, takže se do Liberce těším a doufám, že mi nějaké síly zbydou.“
