Nechodím s nosem nahoru, makám víc. Macháč o top 10 i křiku na kouče
Ještě teď kašle, dobírá antibiotika. Vleklá nemoc narušila Tomášovi Macháčovi (24 let) přípravu na sezonu 2025, kterou odstartuje už 23. prosince odletem do Austrálie. Ač právě teď není tam, kde chtěl být, zůstává česká tenisová jednička optimistou. Pětadvacátý hráč světa zintenzivnil mentální přípravu a nahlas říká, že v jeho silách je stanout v top 10.
Vyhrál olympiádu, na žebříčku poskočil o víc než 50 míst mezi absolutní elitu, skolil Novaka Djokoviče i Carlose Alcaraze. Velké výsledky, krátké trenýrky, showmanské chování a líbivý tenis udělaly z Tomáše Macháče v posledních dvanácti měsících horké tenisové zboží. A tím hodlá zůstat i v příštím roce.
Pojďme bilancovat: jaký byl pro vás rok 2024?
„Úžasný! Co se výsledků i zdraví týká. Nebyl v něm žádný špatný moment.“
Vrcholem bylo olympijské zlato?
„Jasně. Nikdy bych nečekal, že získám olympijskou medaili a ještě k tomu zlatou. Neskutečný moment, který mě nastartoval až do konce sezony.“
Kvůli účasti na United Cupu, turnaji smíšených družstev, na němž povedete český výběr spolu s Karolínou Muchovou, odlétáte do Austrálie už 23. prosince. Jak se povedla příprava na novou sezonu?
„Bohužel byla nabouraná, akorát dobírám antibiotika. Byl jsem čtrnáct dní nemocný. Ne že by mi bylo nějak extrémně zle, spíš jsem se nemoci nemohl dlouho zbavit. Zrušil jsem kvůli ní spoustu akcí. Ještě jsem předal cenu na Zlatém slavíkovi a pak omarodil. Ukázalo mi to, že prostě nemůžu mít všechno, že nejsem typ, který zvládá tenis a zároveň spoustu věcí okolo. Do budoucna se chci soustředit jen na tenis a ostatní věci si holt musím odepřít.“
Kolik jste toho stihl odtrénovat?
„Udělal jsem kondiční přípravu, pak jsem na čtrnáct dní lehnul a teď pomalu začnu zase s tréninkem. Vezmu kondičního i do Austrálie, kde v Sydney a Adelaide doděláme přípravu.“
Takže United Cup vezmete spíš tréninkově?
„Dá se říct, že jo, protože nebudu stoprocentně ready tak, jak jsem si představoval. Takže se musím adaptovat na novou situaci. Proto od United Cupu bohužel ani nic neočekávám, i když se na něj těším. Máme těžké soupeře, jestli nastoupí, čekají mě Casper Ruud a Hubert Hurkacz. To jsou silní soupeři, i kdybych byl stoprocentně připravený, natož takhle. Pořád ale věřím, že všechno rychle doženu a bude to nakonec fajn.“
Nemocný býváte docela často, s podobnými situacemi máte zkušenosti.
„Přesně tak. Jsem šikovný a nepotřebuju mít nahráno tolik tenisu, abych se do formy rychle dostal. Problém může být spíš fyzická stránka. Když jsem byl letos nemocný před Davis Cupem, dokázal jsem s Alcarazem vyhrát set, ale pak mě dohnaly křeče. Spíš z toho mám strach.“
Po průlomovém roce 2024 vás čeká sezona 2025, kdy budete obhajovat velkou porci bodů. Nový daviscupový kapitán Tomáš Berdych prohlásil, že už na své straně nebudete mít moment překvapení a soupeři vás už budou mít načteného. Může to být problém?
„Myslím, že už teď na podzim se mnou ostatní počítali. Než jsem šel hrát v Šanghaji s Alcarazem, už o mě věděl skoro všechno. To samé, když jsem porazil Rubljova. Myslím, že víc než doteď už mě načíst nedokážou. A ani obhajob bodů se nebojím, i když myslím, že by to mělo být jinak.“
Jak?
„Žebříček by měl být dvouletý, protože když se zraníte třeba na tři měsíce, spadnete a nic s tím nenaděláte. Celkem kruté. Pro mě ale není žebříček vlastně cíl. Chci to dál dělat tak jako letos. Dařilo se mi pracovat na slabinách, pořád se zlepšovat. S tím přijdou i výsledky. Ale nemá vůbec smysl spekulovat kdy a jak, tím si jenom přitěžujete. Dám příklad. Před Šanghají jsem si myslel, že vypadnu v prvním kole, protože jsem se necítil vůbec dobře. A najednou jsem porazil Alcaraze, hrál jsem nejlepší tenis kariéry. Člověk fakt nemůže plánovat.“
Takže si pro rok 2025 nedáváte žádné mety?
„To zase ne, v podvědomí jich pár mám. Rád bych získal první titul na ATP a zahrál si finále nějaké tisícovky.“
Během roku jste opakoval, že již děláte tenis jako pravý profík, dáváte mu úplně všechno. Kam to jde ještě posunout dál?
„Myslím, že strašně důležitý je pracovat s hlavou, i když je třeba zrovna v pohodě, protože stresu je na turnajích vážně dost. Takže jsem víc začal pracovat sám se sebou, se svými myšlenkami. Díky tomu se mi líp trénuje. Dřív jsem chtěl, aby mi šlo všechno hned, teď už jsem trpělivější. Každým rokem jsem taky starší a moudřejší, dokážu se poučit z chyb. Ne každá prohra je špatná, ba naopak. Třeba ve finále v Ženevě s Ruudem jsem úplně nezvládnul první set, protože jsem byl nervózní a svazovala mě vidina titulu. Poučil jsem se a díky tomu pak vyhrál jiné důležité zápasy.“
Pracujete s mentálním koučem?
„Ano, jmenuje se Adam Truhlář. Znám ho už delší dobu, ale teď jsme začali pracovat intenzivněji. Na druhou stranu říkám, že nejlepším rádcem je člověk sám sobě, protože zná nejlíp svoje tělo, svoji hlavu. Jen je třeba se nepřestat učit, zlepšovat se. I Novak Djokovič se ve svých letech pořád mění, vyvíjí, přidává to či ono. Já jsem pětadvacátý na světě a pořád na sobě vidím tolik rezerv, což je hezký. Uvědomuji si to, nechodím s nosem nahoru, jelikož se mi povedla sezona, ale sklopil jsem hlavu a ještě víc na sobě pracuju.“
I na tom, abyste během zápasů omezil vzteklé výlevy vůči trenérovi Danielu Vackovi, na kterého jste si zvlášť ke konci sezony silně vyléval frustraci?
„Ano, už toho bylo na konci sezony, jak jsem byl unavený, až moc. Nelíbí se mi, že to dělám, ale fakt je to v emocích. A trenér mi nikdy nic nevyčítá. Sám tenis hrál a chápe, že se hráč potřebuje vyventilovat. Fakt to nechci dělat, nejsem takový. Už čtyři roky jsem nehodil raketou, ani na tréninku ne. Počítám si to. Ano, chci jinak pracovat s hněvem, protože mi to kazí image a pak mě to po zápase mrzí.“
Jak na to?
„Ve Vídni jsem po prvním prohraném setu s Dimitrovem poslal trenéra pryč, protože jsem si potřeboval srovnat myšlenky a hněv obrátit do sebe. Pomohlo mi to, veškeré chyby jsem si uvědomil a ve třetím setu, když se už trenér vrátil, jsem na něj nekřičel ani jednou. Znovu opakuju: je to blbý, mrzí mě to, ale už na tom pracuju.“
Je vám stále jen 24 let, teprve odhalujete limity vlastních schopností. Kde myslíte, že můžou ležet?
„V Šanghaji jsem porazil Alcaraze a se Sinnerem v jeho nejlepší formě jsem hrál dva vyrovnané sety. Kdyby se to trochu sešlo, mohl jsem jeden z nich i vyhrát. Proti nejlepšímu hráči na světě! Ukázalo mi to, že pokud takové výkony budu předvádět častěji, což je můj velký cíl, tak desítka možná je. Klidně to řeknu nahlas. Ale klíčové je hrát na takové úrovni co nejčastěji.“
Tomáš Macháč v sezoně 2024:
- Bilance dvouhra: 37:24
- Bilance čtyřhra: 20:11
- Pohyb na žebříčku: ze 78. na 25. místo
- Prize money: 2 018 076 USD
- Největší úspěchy – dvouhra: finále Ženeva (ATP 250), semifinále Šanghaj (ATP 1000), Tokio (ATP 500), čtvrtfinále Miami (ATP 1000), osmifinále US Open. Čtyřhra: titul Marseille, semifinále Australian Open. Smíšená čtyřhra: olympijské zlato.
