Softbalistka Pecková chce zůstat v Japonsku. V tréninku dá i 120 nadhozů
Loňský rok byl pro její kariéru přelomový. Jako první česká softbalistka si Veronika Pecková zahrála v nejprestižnější japonské lize. S týmem Toyota Red Terriers obsadila třetí místo, dostala se do několika zápasů a pomohla k výhře. „Chtěla bych v Japonsku zůstat, dokud to bude možné,“ prohlásila dlouhodobě nejlepší česká nadhazovačka. V současné době dostala nabídky také od jiných týmů ze zahraničí.
Jak vlastně v současné době trénujete?
„Převážně sama. Většinou hážu doma do žíněnky a snažím se zůstat aktivní, abych neztratila fyzičku. Tréninky v nadhazování mám teď pětkrát týdně a pokaždé v něm hodím něco kolem 100 nadhozů, ale je to různé. Někdy mám naplánovanou náročnější jednotku, ve které dám i 120 nadhozů, ale pak jsou tréninky, kdy jich mám jen 80.“
A využíváte při tréninku také video, přes které můžete lépe analyzovat váš pohyb?
„Ano, už dlouhodobě s mým trenérem Jaroslavem Korčákem. Zpomalené záběry nám pomáhají s vychytáním drobných chyb, které sama na sobě nejsem schopná vnímat. Jinak moje priorita na následující sezónu není rychlost, ale spíš správné provedení a kontrola nadhozů, které mám, takže se na tréninkách soustředím na trefování malých terčíků, které jsem si nalepila na žíněnku.“
Už se v současné době ví, kde budete hrát v sezoně?
„Podrobnosti ladíme, ale myslím, že by mělo dopadnut zase Japonsku, tedy nejprestižnější softbalová liga na světě. Další nabídky jsem dostala i z Holandska a z Itálie, ale chci to ještě zkusit to Japonsko, dokud mám možnost tam hrát. Dál je naplánovaný předolympijský turnaj ve Valencii, kam máme v plánu odjet s reprezentací v půlce května a následuje mistrovství Evropy, které je letos koncem června v Itálii.“
Takže využijete dál svoji mírnou znalost japonštiny?
„Určitě nemluvím Japonsky. Měla jsem pár měsíců lekce japonštiny, ale netroufám si říct, že bych zvládala základy. Pár konverzačních frází jsem se ale naučila, například: “Genkidesuka” znamená jak se máš, “ohayōgozaimasu” znamená dobré ráno, “otsukare samadeshita” znamená dobrá práce.“
V Japonsku jste se potkala v týmu s Monicu Abbottovou, která je považovaná za jednu z nejlepších nadhazovaček světa. Jak na to s odstupem času vzpomínáte?
„Jsem velice ráda, že jsem se mohla potkat s jednou z nejlepších nadhazovaček světa. Je to pro mě obrovská čest a to, že jsem s ní mohla trávit ty poslední dva měsíce, byl určitě highlight celé sezóny. Bavily jsme se hodně o mentální stránce nadhazování, jejích rituálech a přípravě v trénincích, z čehož určitě teď ve své přípravě čerpám.“
Co vás nejvíce na ní inspirovalo?
„Nejvíce jsem obdivovala její přesnost při nadhozu a také celkovou přípravu proti soupeřkám, která zahrnovala dlouhé debaty s catcherem a sledování předchozím pálkařských startů jednotlivých pálkařek a jejich analýzu.“
Všimla jste si ještě dalších odlišností co se týče přístupu tréninku v Japonsku? „Odlišnosti v tréninku nadhozu jsem jinak moc neviděla. Co je hodně odlišné, je doba tréninku a objem nachytaných a napálených míčů, což je samozřejmě dáno profesionalitou soutěže, tudíž to je u nás nereálné aplikovat.“
Když jste v Česku, tak hrajete za Žraloky Ledenice. Co jste říkala loňské sezoně?
„Samozřejmě gratuluji Joudrs, které se po několika letech opět vrátily na špičku extraligy. Nicméně jsem moc ráda, že holky z Ledenic dokázaly získat bronzovou medaili. Moc jsem jim fandila a finále jim uniklo jen o kousek.“
V mužské extralize vládl Marek Malý, který se stal nejlepším nadhazovačem a pálkařem. Uvažujete o tom, že byste také začala více pálit?
„Marek předvedl vynikající výkon, škoda jen, že mu nevyšel i ten titul. Já chodím pálit ráda, takže uvidím, jestli dostanu letos příležitost.“
