Bauer dnes jede o medaili: Umím taky klamat!

Estonec Andrus Veerpalu, který ho dvakrát obral o zlato, ukončil kariéru. A také norský fenomén Petter Northug vyklidil cestu a startovat nebude.

Na odpočinutého Lukáše Bauera však přesto čeká tvrdá konkurence. „Na patnáctce to bude těžší než kdy dřív,“ říká.

Vypadáte v dobré náladě…
(smích) „Já taky umím klamat. Ale na posledním tréninku se mi jezdilo dobře, i když se na sněhu vytvořila moučka, takže jsem si musel hlídat odraz. Tím jsem nebyl moc nadšený. Ale namazáno jsem měl dobře, jelo mi to.“

Jste na vaši oblíbenou trať o to víc nažhavený, že vás trenér Petrásek šetřil ve skiatlonu?
„Spíš jsem nedočkavý, čekání mě nebaví. Na duatlon jsem se díval v televizi a cukaly mi nohy. Bylo nepříjemné vidět, že se tam naši kluci trápí. Samozřejmě jsem chtěl závodit. Byly různé spekulace, že byl hromadný dojezd. Ale stejně, radši bych tam byl.“

Pořád se vás zklamání z nucené pauzy drží?
„Já zas nechci, aby to vypadalo, že jsem byl extrémně zklamanej. Já jsem závodník, který se připravuje na závody a chce startovat. Chci závodit s těmi nejlepšími. Ale musí se brát v potaz, že na mistrovství světa se jezdí pro medaile. Těžce si uvědomuju, že jsem vyhlásil, že medaili chci přivézt. Když ji nedovezu, bude to okolím bráno jako neúspěch.“

Jak bude těžké ji na vaší oblíbené trati získat?
„Já si paradoxně myslím, že to bude těžší než kdy dřív. Letos jezdí klasiku dobře hodně lidí. Ukázali se mladí Rusové, Norové Sundby a Rönning. Švéd Rickardson je o kus lepší, teď všem vypálil rybník v Drammenu. Uchazečů na vítězství je takových deset a na medaili ještě víc.“

Mezi nimi ale není Nor Northug, který patnáctku i kvůli vysoké konkurenci vynechává, nelekl se vás?
(smích) „Já si myslím, že ne. Nejen Bauer a Teichmann a nevím kdo další nenastoupil do skiatlonu, šetří síly. I Northug zvažuje, aby pro něj konečný účet na mistrovství světa byl co nejlepší. Jeho šance na patnáctce byla určitě méně pravděpodobná než v týmsprintu nebo na padesátce.“

Za vámi pojedou jen Rickardsson, Legkov a Cologna, je to pro vás výhodné?
„Měl bych se snažit, aby mě nedojeli. (smích) Relativně jsem se těšil, že přede mnou pojede Northug, mohl jsem ho teoreticky sjíždět. A protože kontakt je i vizuální, sliboval jsem si, že ho fanoušci budou hnát a svým způsobem to slíznu i já a poženou mě. Takhle přede mnou jede Hellner a ten mě upozorňoval, že na druhém kilometru má spoustu kamarádů a ti mu budou hodně fandit.“

Uklidňuje vás, že na startu nebude ani Estonec Andrus Veerpalu, který vás na OH v Turíně i MS v Liberci připravil o zlato, ale před pár dny kvůli zdravotním problémům ukončil kariéru?
„Trošku mě mrzí, že ukončil kariéru. Ne kvůli tomu, že přijdu o souboj s ním. Ale každý závodník se k něčemu upíná. On chtěl skončit až po mistrovství světa. Mě by hodně štvalo, kdybych končil bez toho, abych zasáhl do bojů.“

Povzbuzuje vás vaše bilance z vrcholných závodů, kde jste v patnáctikilometrovém závodě třikrát za sebou získal medaili?
(smích) „To jsem ani nesčítal, díky za informaci! Ale nevím, jestli jste mě nedostal pod tlak, aby se šňůra nepřerušila. (smích). Ne, ne, tohle neřeším.“

Bude tenhle závod hodně bolet?
„Určitě to bude hodně těžký. Nemám takovou obavu z okruhu, který jeli kluci při skiatlonu. Náročnější bude modrá pětka okolo stadionu, kterou jedeme skoro celou dvakrát. Je to po třetině závodu, kdy síly začínají docházet. Kopce nejsou extrémně dlouhé jako v první části, ale je tady strašně přechodů. Musíte neustále měnit tempo. Jak upadnete do stavu, že to nemůžete rozjet, vteřiny budou strašně naskakovat.“

Jakou taktiku zvolíte?
„Jet první tři, čtyři kilometry s rezervou, tam tolik neztratíte, jako když budete ze začátku burácet a pak rupnete. Chci mít síly na konec, protože ten poslední kopec před cílem je naprosto brutální. Je to sklon kopce, na kterém nevíte, jestli ho máte ještě klouzat, nebo už běžet. Bylo by pěkný, kdybych před modrými okruhy vedl o deset vteřin. Ale tady můžete ztratit půl minuty, ani nemrknete.“

Máte potíže s otlačenou patou, může vás tahle nepříjemnost v závodě omezit?
„Myslím, že ne. Na tréninku jsem ji necítil. V neděli jsem si vzal normální boty a chtěl se jít proběhnout, patu jsem cítil, tak jsem šel zpět do bačkor. Snažím se udělat vše, abych patu nedráždil. Pojedu v nových botách, které jsem dostal až tady. Absolvoval jsem v nich všechny tréninky. Vyřezali mi plasty, aby látka mohla uhnout, kdyby to tlačilo moc.“

Zřejmě pojedete na nových, o pět centimetrů delších lyžích, může to být klíč k úspěchu?
„Lyže jsou docela podstatný detail. Pokud vám lyže pojedou a budete je mít výborné na odraz, je to když ne klíč, tak jednoznačně velmi důležitá část. Samozřejmě je to ještě o motoru, který na lyžích stojí, o rozvržení sil a o kebuli. Když se budete trápit, jestli se dokážete trápit víc, nebo míň...“