Jednoho z nich už téměř rok nechce žádný klub na světě. Šest jich hraje v poloprofesionálním mančaftu. A dva jsou úplní amatéři, kteří si museli kvůli mistrovství světa vzít dovolenou. To je Nový Zéland, tedy první soupeř Slovenska na šampionátu. Strach z něj tedy zrovna nejde.
Andrew Barron je nenápadný mužíček v obleku, kterých je v každé slušné firmě mraky. Coby bankovní manažer vynikal, jinak si ale jeho kolegové nemysleli, že by měl být něčím výjimečný. Až ho v listopadu uviděli v televizi. V národním dresu se radoval z postupu na světový šampionát přes Bahrajn.
„Nikdy jsem o tom zvlášť nemluvil, nepovažoval jsem to za důležité,“ vysvětluje 29letý Barron. „Jenže po tom postupu za mnou šly televizní štáby až do zaměstnání. To už jsem nic utajit nedokázal.“
Vlastně je to komické. Na mistrovství světa bude hrát proti Slovákovi Marku Hamšíkovi, kterého chce Manchester United. Proti italským milionářům Buffonovi, Cannavarovi. On je amatér. Člověk, který na tréninky uhání na poslední chvíli z práce.
„Takových nás asi na mistrovství v JAR moc nebude,“ žertuje chlapík, který byl loni kvůli fotbalu celkem deset týdnů mimo kancelář. „Mám naštěstí chápavého zaměstnavatele, jinak by to byl velký průšvih. I do JAR si každopádně beru svůj iPhone a budu práci hlídat aspoň takhle na dálku.“
Podobně na tom budou i jiní novozélandští amatéři Ivan Vicelich, Cole Peverley, Aaron Clapham a James Bannatyne. Třeba právě posledně zmíněná brankářská trojka týmu má ve vlasti obchod se sportovním zbožím, jenž musel kvůli cestě do Afriky na pár týdnů předat do ruky rodině.
„Když se podívám do svého diáře a vidím u června napsáno mistrovství světa, pořád mi to přijde naprosto neuvěřitelné,“ přiznává. „Nikdo z nás ale nedostal nic zadarmo, postup jsem si pořádně vydřeli.“
Nesouhlasí s ním paradoxně jeden ze spoluhráčů Kevin Fallon, jenž den před utkáním proti Slovensku kritizoval kouče Rickyho Herberta za nominování tolika neprofesionálů. „Nejsou tak dobří, aby si mistrovství zasloužili,“ zlobí se útočník Plymouthu.
Jenže trenér namítá, že nikoho lepšího po ruce nemá. I kvůli nedostatku kvalitních hráčů tak má jeho záložní dvojice Vicelich, Elliott dohromady úctyhodných 70 let. První z nich hrál na tomto postu za národní tým naposledy v roce 2007 proti Vanuatu. A druhý? I ten má roztomilou historii – už je to téměř rok, co je bez angažmá.
Není tedy divu, že takový francouzský list L´Equipe si z Novozélanďanů dělá neskrývanou legraci. „Pokud vstřelí na mistrovství jediný gól, celý národ bude spokojen. Pokud získají bod, budou přivítáni jako hrdinové. Pokud dokáží víc, postaví jim sochu. Bohužel je ale nejpravděpodobnější, že nevyjde ani první zmiňovaná možnost.“
