Zapojila českou štafetu zpět o nejlepší příčky, pak ji ale zase svými chybami na střelnici srazila dolů. „Sama nevím, co se tam stalo. První co jsem chtěla, bylo, to trefit, ale čím víc jsem se snažila, tím méně se to dařilo,“ smutnila biatlonistka Lucie Charvátová, která tak štafetu v Ruhpoldingu předávala po třetím úseku na třináctém místě. Až Veronika Vítková ji vytáhla na šestou příčku.
Nebylo to tempo tedy po té vaší povedené střele vleže až moc rychlé?
„Ne, v tom nebyl problém. Takhle běžně přijíždím na střelnici a problém s tím nemívám. Spíše po těch dvou trestných kolech jsem ztratila hodně sil, takže poslední kolo bylo hodně těžké. Tam jsem ztrácela nejvíc.“
Jak moc těžké tedy bylo se oprostit od minulé štafety v Hochfilzenu, kdy vám tehdy také střelba vestoje nevyšla?
„Snažila jsem se na to zapomenout, ale ta moje štafetová bilance není právě pozitivní. Nejsem si v té štafetové střelbě úplně jistá, že když mám náhradní náboje, tak že je i vždy dobiju.“
Přitom ležku jste zastřílela bez chyby…
„To mě nabudilo, ale také jsem se o to víc obávala, co přijde. Kdyby to byla poslední položka, bylo by to výborné, ale ještě mě čekala ta poslední stojka a ta se nepovedla.“
Na druhou stranu stále sbíráte zkušenost. Je to teprve vaše druhá štafeta, ne?
„No, ale teď se už trochu bojím, aby další vůbec přišly.“
Jak jste navíc řešily, že jste jely bez lehce nemocné Gabriely Soukalové?
„Nějak jsme to neřešily. Takhle nám to bylo řečeno, takže jsme to tak pojaly a šly jsme bojovat hlava nehlava. Jak s Gábinou, tak bez Gábiny.“
Další štafeta vás čeká už přitom příští týden v Anterselvě, kde je vysoká nadmořská výška. Jak na to vůbec vy trpíte?
„Nikdy jsem tam nebyla. Je pravda, že s vysokými nadmořskými výškami mívám trochu problém, ale uvidíme, jak to bude vypadat.“
