Odejít, nebo zůstat a hrát jen druhou fotbalovou ligu? Martin Fenin má před sebou krušné léto. Pád jeho Frankfurtu z německé bundesligy ho totiž po víkendu postavil před zapeklité dilema. „Je to pro všechny ještě pořád šok,“ kroutí hlavou český útočník.
Mezi elitou by je udržela jen kombinace příznivých výsledků a výhra na půdě mistrovského Dortmundu, přesto předposlední Frankfurt nebyl od záchrany daleko. Martin Fenin a spol. v Dortmundu dlouho vedli, jenže porážka 1:3 nakonec naděje definitivně utnula.
Věřil jste v zázrak?
„Když náš brankář chytil penaltu, říkal jsem si, že je to dobré znamení. Pak jsme z ojedinělého útoku dali gól, a to už jsem věřil hodně. Jenže pak v 65. minutě přišlo laciné vyrovnání na 1:1, a tam se to zlomilo. Nebýt té branky, uhráli bychom to.“
Jak vám bylo, když rozhodčí naposledy foukl do píšťalky?
„Hodně smutno. Ale na hřišti si to člověk ještě moc neuvědomuje, horší to bylo až cestou ze stadionu v autobuse.“
Bylo tam hrobové ticho?
„Bylo, a nejen v autobuse. Zvláštní ticho bylo i mezi fanoušky. Přijelo jich od nás asi osm tisíc, ale i oni mi už připadali takoví odevzdaní, skleslí. Minulý týden řádili, teď nebyli schopní ani toho. Pohled na jejich bezmoc, to bylo to nejhorší.“
Bylo to o to smutnější, že v Dortmundu hned po zápase vypukly velkolepé oslavy titulu?
„No právě. Když jsem si představoval, co všechno jsme sestupem zkazili, a přitom kolem mě běhali rozesmátí hráči s pivem v ruce, měl jsem velkou chuť někomu z nich vlepit facku. Člověk to ale musí skousnout.“
Těžko jste se mohl domácím divit.
„Taky to chápu. Nic jim nevyčítám, sám bych se asi choval stejně. Ale byl to hrozný pohled. Když během chvíle přijdete o všechno a vedle vás všichni slaví, je to nepříjemné. Vypili jsme si to prostě až do dna.“
Sestup jste zažil poprvé. Je to hořký pocit?
„Kdybych sestoupil s Teplicemi, nebylo by to příjemné, ale asi bych to bral jinak. Sestoupit v Německu je něco jiného. Vidím, kolik lidí je na fotbale ve Frankfurtu závislých, a spoustu z nich teď klub bude muset propustit. Nešlo jen o fotbal, ale i o lidi, které tady fotbal živí.“
Prvním bez práce je kouč Christoph Daum. Začíná se situace vyjasňovat i mezi hráči?
„Pořád je to pro všechny šok, takže to bude chvíli trvat. Jen vím, že osmnáct hráčů včetně mě má smlouvu i na druhou ligu a klub je chce udržet pohromadě. Není tady však asi nikdo, kdo by chtěl hrát druhou ligu.“
Před týdnem jste říkal, že byste možná zůstal. Jak je to teď?
„Fakt vůbec nevím. Příprava nám začíná už 8. června, tak do ní normálně naskočím. Pak bude na přestupy zbývat ještě měsíc a půl, časem se to snad vyjasní.“
Nemáte strach, abyste ve druhé lize nesešel z očí reprezentačního trenéra Bílka?
„To je asi ta nejdůležitější věc, na kterou budu myslet. Příští rok bude mistrovství Evropy a já věřím, že tam budeme. Hrát jen druhou ligu a dávat za sezonu čtyři pět gólů, tím bych mohl všechno zkazit. Ale fakt teprve uvidím.“
Takže jste spíš nakloněný odejít?
„Nějaké náznaky nabídek jsem měl už od zimy, ale zatím jsem to ještě neřešil. Musím počkat, co se objeví. A pokud ve Frankfurtu zůstanu, musím hlavně cítit, že tam budu na očích. Ve druhé lize jsou totiž možné jen dva scénáře. Buď je to skvělé, nebo úplně hrozné, a to už po vás neštěkne ani pes. Nic mezi tím.“
