Řada skautů ho bude mít na radaru. Z Německa, Itálie, Anglie a dalších zemí. Mistrovství Evropy ve Francii může ovlivnit budoucnost Ladislava Krejčího. Šanci udělat v kariéře další krok si uvědomuje. A přiznává, že zahrát si kvalitní zahraniční soutěž je jeho sen. I proto změnil agenta, aby se mu přiblížil. „Pokud přijde dobrá nabídka, proč ji nezkusit?“ říká v rozhovoru pro deník Sport.
V áčku Sparty působí šest let. Za tu dobu z vyjukaného chlapce vyrostl sebevědomý hráč. Zesílil, zlepšil se v mnoha atributech a mezitím odrážel všemožné nabídky z ciziny. Trpělivě čekal na správnou chvíli. Teď věří, že přijde. Brzy. „Pořád jsem si říkal, že je čas. Že můžu dál růst. Nejvíc se spekulovalo, že bych mohl odejít, v mých devatenácti a dvaceti letech. Nabídky jsem měl. A zájemci tehdy nabízeli Spartě docela velké sumy,“ vzpomíná Ladislav Krejčí .
Neříkáte si zpětně: sakra, to je škoda? Šlo o týmy jako Mönchengladbach, PSV Eindhoven…
„Není to tak, že bych toho litoval. Ve Spartě jsem od všech cítil podporu, chtěli se mnou pracovat. Zažil jsem zde velké věci. Hrát na Letné jsem si jako dítě vždycky přál. Až ta správná chvíle přijde, tak věřím, že ji poznám. A přestup se dotáhne.“
Může přijít letos po EURO?
„Když budu mít nabídku, která bude zajímavá pro mě i pro Spartu, tak proč ji nevyužít? Proč to nezkusit? Je to sen každého kluka. Ani já nejsem výjimkou. Ale rozhodně se nebudu násilím někam tlačit za každou cenu.“
Vše o EURO 2016 čtěte ZDE »
Co vím, tak tohoto přístupu si vedení Sparty hodně cení. Ale trenér Zdeněk Ščasný kolikrát zmínil, že třeba Pavel Kadeřábek si přestup do Hoffenheimu vynutil.
„Když přijde nabídka, která se hráči líbí jako Pavlovi… (přemýšlí) Hoffenheim je bohatý klub, hraje bundesligu, o Pavla měl obrovský zájem. Absolutně jsem mu rozuměl. Co když přijde nabídka, kterou chcete zkusit? Na druhou stranu ale chápete Spartu, že vás chce podržet. V tom případě musíte najít kompromis, aby to neskončilo tak, že se spálí mosty.“
Poměrně nedávno jste změnil agenta – je to právě kvůli větší možnosti odejít do zahraničí?
„Je to tak, jak říkáte. S bývalým manažerem Martinem Říhou jsem byl velice spokojený. Staral se o mě od sedmnácti let. Po lidské stránce spolu doteď vycházíme výborně. Ale rozhodl jsem se, že zkusím agenturu Sport Invest. Je to větší firma, mají větší zkušenosti. Proto jsem šel k nim.“
Přišly s novou agenturou i nabídky?
„Mám jen zprávy, že na zápasy evropských pohárů jezdilo hodně skautů. Že by o mě konkrétní klub měl velký zájem, zatím nevím. S agentem máme nastavené, že ani nechci vědět, který klub se na mě přijel podívat. Když to řeknu sprostě, nechci si tím zasírat hlavu. Už jsem to zažil. Věděl jsem, že se na mě jezdí dívat jeden klub. Čekal jsem na nějaké rozhodnutí a pořád nad tím přemýšlel. Takže nechci, aby mi někdo říkal: hele, tihle přijeli kvůli tobě, musíš hrát dobře… Akorát to uškodí týmu.“
Za šest let jsem nabral deset kilo
Jenže blíží se EURO, kde bude hodně skautů. Cítíte, že je to velká šance se prodat?
„Asi to budeme mít v hlavě všichni, že se můžeme ukázat před zraky mnoha skautů. Spíš si ale říkám, že šanci někam přestoupit budu mít jen v případě, pokud dosáhneme týmového úspěchu. Nikdy to není obráceně. Jedině z týmového úspěchu vylezou jednotlivci, kteří se mohou prodat.“
Čistě hypoteticky: víte, jakou nabídku byste odmítl? Může být strašákem případ Josefa Hušbauera ?
„Kdybych si mohl vybírat, tak lepší je odcházet v létě. Jedete s novými spoluhráči na přípravu, máte čas na adaptaci. Pepa měl smůlu právě v tom, že do Cagliari odešel v zimě. Sezona už byla rozjetá, měl to složitější. Přitom jsem si nejdřív říkal, že Itálie je super. Co se týče konkrétní destinace, žádnou vybranou nemám. Dřív jsem říkal, že by se mi třeba nelíbilo v Turecku. Ale když mi David Pavelka poslal fotografie tréninkového centra Kasimpasy, to jsem docela čuměl.“
Závěr sezony jste dohrál na pozici levého beka, což je známka univerzálnosti. I tento atribut může být pro zájemce atraktivní.
„Bylo to spíš z nouze. Přece jen se líp cítím na křídle. Ale je pravda, že z obrany je to lepší, pokud proti nám stojí soupeř, který je zalezlý a jenom brání. Máte celý prostor před sebou a nejde ani tak o bránění jako o útočení. Naopak v zápase, ve kterém musíte hodně bránit, mi nějaké návyky do defenzivy chybí. Vždy se ale snažím taktické věci dodržet, abych týmu pomohl, jak nejlépe umím.“
Představení českého týmu pro EURO 2016 »
Třeba vám to pomůže zesílit i v osobních soubojích. Vaše nízká váha – to bylo pro realizační tým Sparty vždy velké téma.
„Co jsem v áčku, tak jsem za šest let nabral deset kilo. Dnes mám sedmdesát. Snažím si to držet, i když by se váha mohla posunout ještě o nějaké dvě tři kila. Časem to půjde. Hodně mi s tím pomáhá kondiční trenér Tomáš Malý.“
Jak?
„První čtyři kila šla nahoru sama. Dospíval jsem. Ale pak jsem se zastavil na 65 kilech. Nahoru to nešlo. Tomáš Malý mi proto udělal jídelníček, který jsem se snažil dodržovat. Neříkám, že úplně striktně. Občas jsem si dal něco jiného.“
Jak takový jídelníček vypadá, když člověk potřebuje přibrat?
(směje se) „Spíš jde o to, aby člověk pravidelně jedl. Snídani, svačinu, oběd, svačinu, večeři, druhou večeři. A aby se snažil dodržovat tento postup. Aby to nebylo tak, že se ráno nasnídáte velkou porcí. Potom si dáte k obědu velkou porci, a pak jíte až v osm večer… Spíš jde o to, abyste jedl často a normální porce. K tomu přidáte nějaké suplementy.“
Když vynecháte oběd a dáte si večeři až v deset večer, přiberete raz dva. To vám garantuji!
„Já právě ne. (směje se) Se mnou to fakt nic nedělalo. Mohl jsem jíst hamburgery z mekáče, kachny, zvěřinu, různé věci. Těch rad bylo od známých hodně. A stejně nic moc nepomáhalo, váha nešla nahoru. Asi mám rychlé spalování.“
Ale deset kilo jste za šest let nahoru dostal, cítíte se teď lépe?
„Musím říct, že jo. Když třeba sprintuji a jsem ve sprinterském souboji, tak předtím jsem byl rozviklaný. Věděl jsem, že do mě stačí jen trochu trknout a koordinace nebyla dostatečná. Teď na sobě cítím zlepšení.“
Na druhou stranu, nepomáhá vám nízká váha k vyšší rychlosti?
„Těžko říct. Nemám to změřené. Ale určitě se cítím lépe se současnou váhou. Jako klučina se šedesáti kily jsem byl takový rozevlátý. A kdybych teď přidal ještě tři kila navrch, bylo by to úplně ideální.“
Co když jich naberete víc?
„Snažím se dělat pomalé krůčky, abych všechna tři kila na sebe nenabalil rychle. Díky tomu se necítím těžký, zabrzděný, nebo že bych zpomaloval. Během jedné přípravy se mi už stalo, že jsem bral nějaký suplement a necítil se po něm dobře. Tak jsem ho vysadil a byl zase v pohodě.“
S Kadeřem koukáme na Ordinaci a Ulici
Co vlastně dělá Ladislav Krejčí ve volném čase? U Cristiana Ronalda to víme všichni, u vás moc ne.
„Protože volného času moc není. A když jo, tak jsem nejradši doma v klidu a odpočívám. Na jaře jsme pořád hráli čtvrtek- -neděle. To ve středu ráno cestujete, vrátíte se v pátek odpoledne na trénink. Přijdete domů večer. V sobotu dopoledne jste doma, odpoledne trénink a zase jedete na hotel do neděle. Byl jsem rád, že jsem ve volnu mohl být doma. Ale když je chvilka, tak si taky rád zajdu na golf. Ani nejde tolik o tu hru, nejsem do toho zapálený. Mám rád hezké prostředí, tu procházku.“
Co fotbal? Díváte se na zahraniční soutěže, nebo ho máte doma už po krk?
„To zase jo. Když večer ležím v posteli, tak fotbal většinou běží. Bundesliga, Premier League…“
To má přítelkyně radost.
(směje se) „Většinou se nekouká a něco si čte. Ale je pravda, že někdy už říká, abych to přepnul.“
Máte oblíbený tým, kterému fandíte?
„Dortmund. Odmalinka ho mám rád. S Pavlem Kadeřábkem jsme si vždycky říkali, že by bylo fantastické si za něj zahrát.“ Co seriály a filmy? „To se možná radši ani neptejte…“ (směje se)
Co seriály a filmy?
„To se možná radši ani neptejte…“ (směje se)
Proč?
„S Kadeřem koukáme na Ordinaci a Ulici.“
Nevím, co na to říct.
„Je to taková pohodovka, klídek, relax. Člověk vypne. Ale kluci v nároďáku se nám smějí.“
Vždyť se tam nic neděje, je to pořád stejné.
(směje se) „To říkají úplně všichni! Ale když pak koukáte na fotbal, tak aspoň nevadí, že jste neviděl předchozí díl. Nic vám neuteče, pohoda!“
Ještě se vrátím k přítelkyni. Plánujete rodinu?
„Krásná otázka, slýchám ji všude. Většina spoluhráčů z ročníku 1992 už rodiny má, časem to přijde. Je ale pravda, že třeba u Bráby (Jakuba Brabce) mě to překvapilo, když mi to poprvé řekl. A teď, když k nim jedeme na grilovačku a vidím, jak si hraje s malou, tak je to hezké. Je to velká radost pozorovat, jak malá roste.“
