Víc pádnějších argumentů už nebude. Ten sobotní je dost velký na to, aby naplno zaznělo, že českému fotbalu roste obrovská naděje. Václav Černý debutoval měsíc před svými osmnáctými narozeninami v nizozemské lize za slavný Ajax. Hrál třináct minut, při výhře 3:0 nad Willem II se podílel na posledním gólu. A možná nebude chybět na soupisce i pro play off Evropské ligy proti Jablonci. „Nikdy v životě na to nezapomenu,“ vryla se mladíkovi do vzpomínek nesmazatelná stopa.
Že si ho opatrně chystají a piplají pro áčko, to se ví. Václav Černý absolvoval v létě s áčkem Ajaxu soustředění v Rakousku, za úkol pak dostal prosadit se trvale v béčku ve druhé lize a čekat na povolávák o patro výš. Ten přišel velice rychle. Už ve druhém kole Eredivisie si 17letý chlapec rozdělal statistiku mezi elitou.
Nejde se nezeptat, co to s vámi dělá. Už jste se s tím srovnal?
„Byl to zážitek, na který v životě nezapomenu. Něco neuvěřitelného. Ani jsem nepočítal s tím, že to přijde tak rychle.“
Ano, možná se trochu počítalo s tím, že by start v Eredivisii mohl přijít během této sezony, ale určitě ne už ve druhém kole. Tak co za to může?
„Jednoznačně největší zásluhu na tom má podle mě to, že Ajax má teď obě křídla zraněná. Viktora Fischera a Amina Younese. A taky jsem dal v béčku pět zápasů po sobě gól, jsem na tom dobře kondičně, cítím se dobře, daří se mi, všechno hezky sedí. Trenér Frank de Boer byl skoro na všech zápasech béčka, myslím, že i proto mi tu šanci dal.“
Povězte, nepřemohla vás ani na chvíli nervozita nebo jakákoliv jiná emoce předtím, než jste vstoupil do ostrého zápasu v 50tisícové Amsterdam Areně?
„Nikdy do téhle doby, nikdy v životě jsem před zápasem nebyl nervózní. Před žádným utkáním jsem na nic takového netrpěl, žádné nervy, ale teď... Bylo to pro mě něco obrovského, takže i takové jsem měl nervy. (smích) Být v aréně při zápase áčka, to se mnou muselo něco udělat. Ale myslím, že jsem to zvládl dobře.“
No jistě, podílel jste se na třetím gólu. Povězte o té akci něco.
„S Anwarem (El Ghazim) jsme si chvíli předtím prohodili místa, on šel nalevo, já napravo. Yaya Sanogo mi překlepnul dlouhý balon od Jaira Riedwalda, mohl jsem si to nechat pro sebe a jít do vápna, ale viděl jsem, že Lasse Schöne je dobře naběhnutý mezi stopery, tak jsem mu to z jedničky šajtlí přistrčil. A pak to kluci vyřešili skvěle. Možná škoda, že to gólman nevyrazil před sebe, protože si na míč sáhl a skoro ho měl, mohl bych to doklepnout. Ale i tak super, mohl jsem s klukama slavit v našlapané aréně, to bylo úžasné.“
Černý: Blahopřál mi i Bergkamp
V kabinách bývají při debutech různé tradice, nejčastěji zápisné do kasy. Čeká něco vás?
„V Ajaxu jsou takové tradice, které jsou spojené už se zápasem. Byl jsem potom nejdéle na hřišti, běželo se děkovné kolečko před tribunami, všichni tleskali. Pak za mnou sešel na hřiště taťka, to byl skvělý moment. Pak pět rozhovorů do holandských televizí, to bylo dost narychlo, ani jsem neměl skoro co říct, jak jsem pořád hledal slova. Do kabiny jsem přišel jako poslední, všichni mi začali tleskat, kluci, realizační tým, blahopřáli mi. A zápisné určitě bude, jen ještě nevím kolik eur přesně. A ještě písnička.“
Písnička? A jaký hit dáte?
„Budu zpívat v úterý, určitě dám nějakou českou, aby tomu nikdo nerozuměl. A určitě krátkou, ať to mám rychle za sebou.“ (smích)
Takže ohlasy máte na debut jen pozitivní?
„Jo, s trenérem De Boerem jsem se bavil jen chviličku, ptal se mě, jaký to byl pocit. Něco jsem rychle řekl a on na to, že se uvidíme v neděli v tréninkovém centru. Pak mi blahopřál i Dennis Bergkamp, objal mě. Já myslím, že tohle úplně stačí. Když jsem viděl jejich obličeje, cítil jsem, že jsem určitě nezklamal.“
Jaký význam pro vás má, že jste stihl debut ve velkém klubu už v sedmnácti letech? To spousta velkých českých hráčů z různých objektivních příčin říct nemůže…
„Stalo se to v sobotu, všude na Twitteru, Instagramu a Facebooku spousta gratulací, jenom já si to ještě pořád nemůžu dát dohromady. Byl to můj sen a najednou se skutečně stal. Na to nepůjde zapomenout.“
Taky by mohlo jít o znamení, že se budete v prvním týmu objevovat častěji, ne? A třeba už teď v týdnu v play off Evropské ligy proti Jablonci...
„Takhle, nejsem si tím vůbec jistý, nechci to zakřiknout, nic takového. Ale pokud to zůstane tak, že se Viktor i Amin nestihnou vrátit, je velká šance, že nominace zůstane stejná. Stoprocentně ale ještě nic nevím, jen doufám, že budu moct být v týmu.“
