Poslední ligový zápas v kariéře. Odchod si naplánoval slávistický brankář Martin Vaniak na vršovické derby. „Chtěl jsem se rozloučit vítězstvím a vychytanou nulou. To se mi povedlo,“ pochvaloval si.
Přiznal jste, že jste se do branky vracel oknem, sklepem, komínem, vikýřem. Je ještě jiný otvor?
„Jedině kanálem, ale to nechci.“
Neříkejte, že skutečně končíte. To už jste prohlašoval několikrát...
„O konci mluvím poprvé. Teď. Já předtím prodlužoval smlouvu a říkal, že klidně přijmu pozici trojky, že se do branky netlačím. Když mě však trenér postaví, tak tam jít musím. Řekl mi, abych šel, a já nemohl odporovat. Teď mi však končí smlouva. Nevím, co mi klub nabídne, ale do branky už nechci.“
Vždyť se vám ale tak daří. Proti Bohemians jste vychytal další nulu. Víte kolikátou?
„Přesně 161. Jen tři mi chybějí na Stejskala a Čecha. Vždycky jsem hledal nějakou motivaci, abych mohl pokračovat, ale teď už to nejde. Dejte mi pokoj.“
Trenér Petrouš vás však pořád chválí. Co když vás povolá na další přípravu?
„Tak na ni nenastoupím. Už nemůžu. Hlava by možná chtěla, jenže tělo si řeklo dost. Vidíte mě na hřišti, ale ne, jak jsem potom celý rozhašený. Vždyť já když jdu do brány, tak kulhám, maséři se mi smějí. A hlavně večery jsou šílený. Cítím, jak mi to tam škube. Když jsem jel na tiskovku, tak jsem si musel ve výtahu dřepnout. Jsem unavený a zničený. Už je toho na mě hodně. To tak už dál nejde.“
