PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Snaží se držet emoce v klidu, aby mohl analyzovat českou hru, neutíkaly mu detaily a zvládal reagovat na to, co se děje na ledě. Otázkám, že je Josef Jandač na své poměry klidný až moc, se hned bránil: „Co tím teď vlastně sledujete, že do mě jdete, že je to o mých emocích?“ V rozhovoru pro iSport ukázal, že v něm živel pořád dřímá.
Sestavu na čtvrtfinále s Ruskem český trenér Josef Jandač překopal. Promíchal centry z první, druhé a čtvrté formace. Do útoku číslo čtyři přesunul veterána Tomáše Plekance. „Vůbec nejde o nějakou degradaci, každá lajna bude mít proti Rusku nějaké úkoly,“ vysvětloval svoje plány. Klíčový zápas turnaje je tady, dnes od 16.15 jde Česko na Rusy. Nálada šéfa týmu? Bojová.
Jak je vám po těle před důležitou bitvou, berete ji jako svůj vrchol?
„Neřekl bych úplný vrchol, velké zápasy byly už i na Světovém poháru. I když byla ještě jiná akce. Není to o mně. Je to o tom, abychom každý přiložili ruku k dílu a měli svůj optimální den, aby vyšlo všechno, co je potřeba. Abychom mohli být úspěšní, musí sednout malé věci, musíme jim jít naproti.“
Nemáte po zápase se Švýcarskem spíš zamotanou hlavu, než abyste se těšil?
„Proč? Z čeho?“
Že jste dostali facku, přeházeli jste lajny, najednou je asi víc důvodů na přemýšlení.„Nějaké věci fungují, nějaké ne. Tohle platí i u jiných týmů. Jsme si vědomi, že proti Švýcarsku to nebylo optimální. Na druhou stranu to ale taky mohlo být tak, že všechno klapne, zápas vyjde a ve čtvrtfinále se vám najednou objeví věci, které nečekáte. Je to dvousečné. Podstatné je, že všichni trenéři i hráči si uvědomujeme, že to nebylo ideální. Teď jen, aby to proti Rusku bylo jiné.“
Ptáme se proto, že jste po tom posledním zápase ve skupině vypadal na vás nezvykle sklesle. Bez energie, ustaraný.
„Ne, ne, ne. O tom to není. Víte, jakou mám držku, ne? Pořád stejnou. O mém ksichtu to není. Přece nebudu skákat tři metry po zápase, který nám nevyšel. Chápeme, že zápas, který nás čeká, je klíčový z pohledu celého mistrovství. Tak to chodí vždycky. Máme za sebou základní skupinu, která nebyla vůbec jednoduchá, povinnost čtvrtfinále jsme splnili už zápas před jejím koncem. Musíme se teď nachystat tak, abychom další zápas zvládli, to není o mé skleslosti. Ani si tak nepřipadám. Připadám si naopak hodně vyrovnaný.“
Je fakt, že po výhrách jste se tady neopájel, jak všechno šlape. Spíše jste hledal chyby.
„Tohle už mám za sebou. Nebudu lítat v oblacích, když vyjde jeden zápas. Pro mě není ani nějaká tragédie, když prohrajeme. Nemůže být. Pokud vyhrajeme čtvrtfinále, budu se radovat, to ano, ale pak nás čekají další zápasy. Můj obličej je takovej. Děti doma mi říkají, že jsem jak medvídek bručounek. Držku mám takovou, jakou mám. Tak si na ni zvykněte.“
Ale hlídáte si emoce trochu víc než dřív, ne? V extralize to z vás na střídačce víc lítalo.
„A to bych právě neřekl. Vy mě sledujete celý zápas?“
Občas se na lavičku při přerušení podíváme.
„Tak se tam koukejte celý zápas. Nebo si tam dejte kameru, pak to můžete posuzovat. Jsme na mezinárodní úrovni, nemůžu řvát po hráčích celý zápas. Emocí tam máme dost, takhle tam působí třeba Venca Prospal, je to jeho role.“
Nemyslíme to špatně. Jen jde o to, že jste svůj projev na lavičce změnil, působíte jinak, jste koncentrovanější.
„Přece to tady nemůže být stejný, jako když jsem byl na Spartě, kde byl úplně jiný realizační tým, který měl nějaké role. Tady jsou jiní lidé, kteří mají zase svoje úlohy. Co teď tím vlastně sledujete, že do mě jdete, že je to o mých emocích?“
Nikdo do vás nejde. Jen nás zajímá, jestli jste se změnil takhle cíleně.
„Když budu na hráče ječet, akorát v nich můžu probudit nervozitu. Můžeme je povzbudit, říct jim věci, co zrovna nejdou. Do vysílačky navíc slyšíme konkrétní informace, které jim potřebujeme předat, vyhodnotit si situaci. Když se vám něco nedaří, tak se toho nemůžete držet dál. Musíte to změnit, takže musíte být i jako trenér plně koncentrovaný.“
O tom se taky bavíme, je to právě vidět.
„Když budu v emocích na zápase, nebudu tolik zatažený ve hře. Utečou mi podstatné detaily, můžu řvát po rozhodčích, po hráčích... A utečou mi věci, které bych měl do toho v zápase dát.“
Plekanec musel hru zajišťovat dozadu
Bylo velké dilema, jestli před čtvrtfinále překopat útoky, nebo ne?
„Sáhli jsme do toho kvůli tomu, že jsme reagovali na hru v celém mistrovství. Nějak se začne, jinak se může skončit. Nemám problém s tím míchnout v průběhu utkání, celou základní část jsme zkoušeli k sobě nějaké možnosti. A důvod teď je že chceme okysličit první pětku, která momentálně nedávala branky. Uvidíme, jestli pomůže, nebo ne.“
Jak bere Tomáš Plekanec zařazení do čtvrté lajny?
„Všichni kluci si jsou vědomi, že jenom tým tady něco může dokázat. Pleky bojuje, maká, svoji roli si plní do puntíku. Bohužel to ofenzivně pro něj není úplně nejlepší turnaj. Je ale ohromný dříč a dělník, měl k sobě dvě ofenzivní esa, se kterými nebylo úplně jednoduché hrát. Musel hru zajišťovat dozadu, v tom byl stoprocentní. Ale esa se dopředu neprosadila, tak jsme s tím mixli. Není to tak, že by Plekyho někdo vyndaval, třeba v téhle roli může dát hattrick. Nikdy nevíte.“
Variabilita. To je jeho největší klad?
„Můžu ho dát do jakékoliv pětky a on tam nechá maximum, to je jistota. Ví, proč tady je. Ví, jak pomoci týmu. A že mu tam něco nepadlo? To mě vůbec netrápí.“
A myslíte, že jeho ano?
„Jeho asi víc. Ale on i celý tým vědí, že tohle není žádné výkonnostní přeřazení. Spíš zarotování. Každá lajna bude mít proti Rusku nějaké úkoly. On třeba bude v útoku s Horynou (Romanem Horákem), takže dva bulaři vedle sebe, silní v defenzivě, to jsou jejich velké klady.“
S Ruskem to bude třaskavé
Dá se tenhle útok brát i jako síť, do které by se měl umotat šikovný Panarin?
(usměje se) „Každá lajna, která proti němu nastoupí, si ho musí všímat. Ale ne, nemyslím si, že by to mělo být o extra soustředění se jen na něj. Jinak ano, Plekyho formace asi defenzivnější úkoly mít bude.“
Může být i malé plus, že přijde soupeř, který se konečně bude tlačit do vás, a nebudete už zápolit s tak utáhnutou defenzivou?
(usmívá se) „Kdo ví. Anebo se taky zeptám já na soupeře pro čtvrtfi nále: Kdo by byl hypoteticky nejlehčí? Amerika, Rusko, nebo Švédsko?“
Amerika je plná talentu, Švédsko brutálně nadupané, Rusko umí všechno. Nevyberete si.
„Přesně tak, nevyberete. Musíme být na čtvrtfinále na sto procent nachystaní, o našem soupeři víme od úterý, to je dost času se připravit. Minulou sezonu jsme měli s Ruskem hodně příznivou bilanci, letos dost negativní. Pevně věřím, že klíčový zápas se naklopí zase na naši stranu. Bude důležité se hlavně vyvarovat vyloučení, Rusové mají hrozně nepříjemné přesilovky. Klíčové je, abychom zůstali v pěti.“
Navíc proti Rusku asi nebude problém s motivací, což může pomoci u těch dosud bídných začátků.
„Je to čtvrtfinále, tam ani nečekám nějakou jinou alternativu. Motivace je, stoprocentně. Z hlediska historie to byly mezi Českem a Ruskem samé třaskavé mače. A že to teď vyšlo na čtvrtfinále? Možná tím líp, bude to zase třaskavý mač. Hlavně aby to bylo s dobrým koncem.“
