Moderní trend by vyměnil za klasiku. Bývalý skvělý útočník Martin Procházka (45) otevřeně přiznal, že se mu nezamlouvá forma trenérského štábu v české hokejové reprezentaci. „Nejsem si jistý, zda je nynější model správný. Nevím, na co mít pět koučů a ještě jednoho na střeše,“ divil se olympijský vítěz z Nagana, který se sám vrhl na profesionální trenérskou dráhu. Studuje potřebnou licenci a pomalu rozjíždí novou kariéru ve druhé lize.
Jako hráč vyhrál čtyřikrát mistrovství světa, má doma dva bronzy a jednou si vychutnal olympijský triumf. Hodně bylo o Martinu Procházkovi slyšet ještě během posledního šampionátu v Praze v roce 2015, kde dělal tiskového mluvčího. „Dostal jsem se sice do nominace i na mistrovství světa v Moskvě o rok později, ale z toho pak sešlo. Vzal jsem to pragmaticky, už nebyla potřeba, aby to dělali dva lidé,“ popisuje.
Aspoň jste se naplno mohl pustit do práce trenéra...
„Chytlo mě to už od prvního momentu, co jsem vlezl na led. Přišlo mi to stejné, jako když jsem hrál. Mám za sebou sezonu v druholigových Řisutech a můžu říct, že mě to nesmírně bavilo. Nadchl jsem se do toho až tak, že od května dělám trenérskou A licenci.“
Nebudou pak pro vás Řisuty málo?
„Uvidíme, jestli budu během dvou let pilným studentem. (směje se) Rád bych pak šel výš. Teď jsem každopádně rád, že jsme se s majitelem klubu dohodnuli na pokračování spolupráce. Nemůžu se dočkat. Jsme navíc domluvení s Kladnem v první lize, že nám během sezony budou do Řisut posílat juniory nebo hráče na hraně. A vedle koučování v Řisutech budu trénovat děti ve Slaném.“
Půjde ale asi o úplně jiný druh práce. To vám nevadí?
„Spíš naopak. Dostal jsem se k tomu přes svaz, jsem angažovaný v projektu Pojď hrát hokej, který má pomoct přivést mládež k hokeji. Takže budu mít ve Slaném na starost ročník 2010.“
Je vidět, že hokej je pořád neodmyslitelnou součástí vašeho života. Hodně osobností se po posledním šampionátu, na němž Češi skončili sedmí, ozvalo s názorem, kam posunout český hokej. Vy jste dlouho všechny otázky odmítal. Neměl jste v tu chvíli chuť se vyjadřovat?
„Chuť by byla, ale mně vadila úplně jiná věc. Každý den po vyřazení nároďáku ve čtvrtfinále s Rusy jsem v novinách četl jedno hodnocení za druhým. Najednou měl každý tendence rozpitvávat výkony nejen našich hráčů ale i celého realizačního týmu. Nechtěl jsem zasahovat, protože mi to přišlo zbytečné.“
Proč myslíte?
„Přijde mi, že byla přemíra kritiky. Osobně bych neřekl, že na turnaji bylo všechno špatně. Všichni se snažili udělat co nejlepší výsledek. A najednou, když se nepovede čtvrtfinále, je všechno blbě. Tohle si vážně nemyslím. Samozřejmě pro fanouška je čtvrtfinále stupínek k úspěchu a neúspěchu. V Praze jsme třeba byli čtvrtí a stejně to lidi brali jako neúspěch. Takže není rozdíl, jestli vypadnete ve čtvrtfinále, nebo berete bramboru. Pokud lidi nevidí placku na krku, tak je to neúspěch. Mnohdy jsou tyhle zápasy jen o štěstí a nehraje roli, jestli se věci dělají špatně nebo dobře. Hodnocení vystoupení v Paříži bylo fakt obsáhlé a táhlo se to ještě dva měsíce po šampionátu.“
Protože to bylo hodně živé téma. Vy, z pohledu fanouška jste byl spokojený s tím, co jste viděl?
„Neřekl bych, že jsem byl spokojený, ale nechtěl jsem je nějak přehnaně kritizovat. Samozřejmě že bych na pozici kouče udělal jiná rozhodnutí, než současní trenéři, ale k tomu se nebudu vracet. Vadila mi jiná věc.“
Povídejte…
„Souhlasím s názorem, že v národním týmu je moc trenérů. Byl bych radši, kdybychom se vrátili ke klasice, kdy je hlavní trenér a ten má u sebe jednoho nebo dva asistenty, kteří mají svoji specializaci. Nejsem si jistý, že je nynější model správný. Je hezký, že trenérské štáby frčí v Americe a Kanadě. V pořádku. Ať si je nechají, ale my bychom si měli jít vlastní cestou. Zkrátka si stojím za tím, že by u repre měla být jedna vůdčí osobnost, která bude mít maximálně dva své pomocníky, kteří se mu svěří se svými poznatky. Když je jich tam víc, tak si myslím, že z toho hlavní kouč musí mít akorát zamotanou hlavu.“
A jak byste tedy realizační tým upravil vy?
„Vezmu to z druhého konce. Určitě bych tam nechal Jardu Špačka. Přijde mi, že je to člověk, který má o hokeji jasno a jeho doménou jsou obránci. Otázku hlavního trenéra nesměřujte na mě, ale spíš na svazový odbor, který na to má úplně jiný pohled.“
Takže Josef Jandač se vám nejeví jako ideální hlavní kouč?
"Pepa má svůj styl. Na lavičce vypadá, že toho hráčům moc neřekne, ale sám jsem zažil, že v kabině jim to všem narovinu dokáže povědět a vysvětlit všechny pokyny. Dobrý trenér nemusí být jenom člověk, který lítá po střídačce a řve na celé kolo. Pepu beru jako kouče a respektuju ho.“
A Václav Prospal vám do realizačního týmu nesedí?
„Proti Vencovi nic nemám. Jen mě trochu zarazily jeho výroky o neoprávněné kritice trenérů po šampionátu, které jste měli v novinách. Ale to je jedno. Jak už jsem říkal – připadá mi, že je v realizačním týmu moc trenérů a každý z nich říká svoje poznatky, které se mohou věčně křížit a nebudou spolu souhlasit. To není dobře. Hlavní trenér by měl u sebe mít experta na obranu a možná i do útoku. A to bohatě stačí. Nevidím důvod mít pět trenérů a ještě jednoho na střeše.“ (směje se)
Další velkou akcí bude únorová olympiáda. Znovu budete sedět u televize a hltat každý zápas?
„Rozhodně. Budu týmu držet palce. Musí hlavně táhnout za jeden provaz. Bez NHL to bude jiné, ale nechci ubírat na kvalitě. I tak to bude prestižní turnaj. Nicméně mě velice mrzí, že kluci ze zámoří nepojedou. Podle mě je to velká blbost od vedení NHL. Nevím přesně, jaké tam byly problémy, ale upřít hráčům olympiádu, to je prostě strašné.“
Jedním z důvodů měla být i dvoutýdenní pauza, během které se vedle hokeje nehraje v Severní Americe baseball nebo americký fotbal…
„A co jako? Tak se budou pro jednou koukat na olympiádu. Úplně mě dojímají s tím, jak si Američané myslí, že jen u nich se hraje to nejlepší. Nejsou středem světa! Jednou za čtyři roky se na olympijských hrách sejdou ti nejlepší z nejlepších, kteří chtějí reprezentovat své země. Tohle jim však zřejmě přijde málo, když o to oberou své hráče.“
