Pavel Bárta
27. července 2016 • 14:48

Exotická tvář v Plzni. Místo lovu střílím puky, říká Yellow Horn

Autor:

Plzeňští Indiáni ulovili pravého indiána. Ten český výraz není přesný, nicméně už jen příjmení posily západočeského klubu zní našinci exoticky. Colton Yellow Horn vyrostl v kanadské Albertě a je potomkem původních severoamerických obyvatel. Pochází z kmene Černonožců a po předcích zdědil jméno Žlutý roh. Jinak ale vypadá jako každý úplně normální hokejový válečník.



Návrh nasadit si pro fotku do Sportu na hlavu čelenku s péry odmítl. Asi to nebyl nejlepší nápad. „Jsem trochu stydlivější,“ vysvětloval pak Colton Yellow Horn, který během rozhovoru s kadencí opakovačky několikrát zmínil, jak je na svůj původ hrdý. A kočovná krev v něm koluje taky. Dnes 29letý střelec hrál na třech kontinentech, naposledy válel za Znojmo v EBEL. Pomohl mu do finále play off a byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem soutěže.

Kam se člověk podívá, všude jste střílel plno gólů. Takže je zřejmé, co od vás v Plzni očekávají. S čím do toho jdete vy?
„Myslím, že to bude další posun, že jdu do lepší ligy, než jsem hrál dosud. Ale abych se přiznal, úplně nevím, co mě čeká. Proti českým týmům jsem dosud hrál jen přípravné zápasy, uvidíme. Předpokládám, že v české soutěži se víc a líp brání. Bude asi těžší se prosadit, nicméně věřím, že si s tím dokážu poradit a moje produktivita moc nepoklesne. V Plzni se teprve rozkoukávám. Moudřejší budu, až si sedneme s trenéry a všechno to probereme. Vím, co týmu můžu dát. Určitě budou chtít, abych nasázel zase pár gólů, jako se mi to dařilo v minulé sezoně ve Znojmě. Nejsem defenzivní typ hráče. Ovšem ani na bránění nesmím zapomínat.“

Jak se vůbec stalo, že jste se ocitl zrovna v Plzni?
„Kontaktovali mě už během minulé sezony. Ale nechtěl jsem se rozhodovat, dokud neskončí play off, chtěl jsem se zaměřit hlavně na to, abychom se Znojmem vyhráli titul. Nechal jsem si pár týdnů na rozmyšlenou a všechno pořádně zvážil. Naštěstí to klaplo pro obě strany, dohodli jsme se. Jsem nadšený, že se můžu přesunout do extraligy. V České republice se mi líbí, užívám si to. A v Plzni taky nejsem poprvé. Před lety jsme tu hráli mistrovství světa osmnáctiletých.“

Víte, kdo je generálním manažerem a majitelem klubu?
„Samozřejmě, že ano! Toho zná každý! Martin Straka je v Česku legenda, u nás doma v Kanadě taky všichni vědí, o koho se jedná. Hrál léta v NHL, když jsem vyrůstal, dívali jsme se v televizi na zápasy a moc dobře se na něj pamatuju. Je paráda, že teď můžu hrát pro člověka jako on.“

VIDEO: Takhle to Yellow Horn umí s holí

Na šampionátu osmnáctek jste v roce 2005 s kanadským týmem Kanady vybojovali stříbro. Už v juniorech jste pravidelně patřil k nejproduktivnějším hráčům, ale do NHL vás ani nedraftovali. Proč to nevyšlo?
„To nevím. Před třemi lety jsem si zahrál v AHL (za farmu Los Angeles Kings). Tehdy jsem se dostal NHL asi nejblíž. Záleží na spoustě okolností. Konkurence je obrovská, musíte být kolikrát v pravou chvíli na správném místě. A to se každému nepovede. Ale jsem šťastný za to, co jsem v kariéře dokázal. Hokej mi toho dopřál strašně moc. Můžu se jím živit, díky jemu jsem procestoval kus světa a navštívil místa, kam bych se třeba ani nepodíval.“

Dost spoluhráčů z plzeňského týmu mluví anglicky. Asi to pro vás není takový kulturní šok, jako když jste přišel do Japonska, nebo před rokem ve Znojmě, kde jste byl jediným Kanaďanem. Navíc poprvé v životě.
„Někdy to bylo vážně dost těžké. V Plzni je pár krajanů, anglicky umějí i kluci, co třeba hráli v Kanadě jako junioři. Potom je jednodušší si zvyknout a zapadnout do týmu. To mi umožnilo, že jsem se od prvního okamžiku cítil v Plzni jako doma.“

Ovšem už s ohledem na váš původ jste sám pro druhé dost nezvyklým úkazem. Člověka jako vy spoluhráči každý den nepotkávali. Jsou hodně zvědaví?
„Ale to je úplně normální. V prvních dnech se v týmu navzájem seznamujeme, oťukáváme, všichni se vyptávají, co a jak. Myslím, že až se postupem času trochu víc poznáme, tohle opadne a budeme se bavit o běžných věcech.“

Na své kořeny je pyšný

Odkud se tedy vzalo vaše příjmení Yellow Horn (Žlutý roh)?
„Vztahuje se zpátky k časům, kdy do Severní Ameriky procházeli první osadníci a původním obyvatelům začali dávat anglická příjmení, odvozená často z jejich původních jmen. Moji předci patřili ke kmeni Černonožců, prastrýc byl náčelník Yellow Horn. Takže z toho naše příjmení vzniklo.“

I na původního Američana zní v dnešní době nezvykle. Nepřemýšlel jste někdy, že byste si ho změnil?
„To bych nikdy neudělal. Naše příjmení si předáváme někdy od 19. století. Na svoje kořeny jsem hodně pyšný. Jsem hrdý na to, kdo jsem, odkud pocházím. Na svou rodinu, svého otce, prarodiče a na všechno, co v životě dokázali, že mě naučili pokoře a vděku.“

Našinec má o lidech jako vy mnohdy hodně romantické představy, znají je pouze z knížek a filmů. Jaké jste měl dětství? Vyrůstal jste jako jiní Američané?
„Určitě to bylo trochu jiné, ale jen v něčem. Máme jiné vyznání, kulturu, styl, jakým žijeme, často odlišné hodnoty. Od toho se spousta věcí odvíjí. Ale chodil jsem do školy ve městě, u kterého jsme bydleli, učil se stejné věci jako všechny ostatní děti. Nebyl to až takový rozdíl.“

Kde jste vyrůstal?
„Na velkém ranči, který patřil mým rodičům. Chovali jsme koně, přes léto jsem je pásl a jezdil na nich. Přiznám se, že venkov a přírodu opravdu miluju dodneška a městský život je pro mě těžký. Nikdy jsem si pořádně nezvykl.“

VIDEO: V barvách Znojma se mu hodně dařilo

Ve třinácti jste za hokejem odešel z domova. Nebylo to pozdě?
„Abych to uvedl na pravou míru: začal jsem, už když mi byly tři roky. V Kanadě chce hokej hrát každý. Jenže jsme měli farmu a museli se starat. Časem však začalo být složité skloubit život na ranči s hokejem, ve třinácti jsem odešel. Jsem hrozně rád, že mi to rodiče umožnili a nechali mě dělat, co jsem si přál, že mě podporovali. Platili mi tréninky, ubytování a já jsem šťastný, že jsem díky jim mohl u sportu vydržet.“

Naučil jste se lovit?
„Vůbec. Střílet neumím, můj otec se lovu taky nevěnoval. Takže nebylo od koho se učit. Navíc během sezony jsem se věnoval hokeji, byl pořád pryč. Místo lovu střílím puky. Je to něco jiného, ale zvládám to líp.“

Udržujete dodnes nějaké tradice a rituály?
„Jistě. Jde spíš o ustálené zvyky. Například před zápasy. Každý den se snažím modlit, žehnat svému domu, sám sobě, týmu, modlím se, aby vydrželo zdraví. Potom držím i jiné tradice, ale ty se dají jen těžko takhle vysvětlit. Aspoň duchovně jsem tak pořád spojený se svým domovem.“

Ryan Hollweg pro plzeňské fanoušky vyhrával po vítězných zápasech na kytaru a zpíval. Chystáte něco podobného vy?
„No, víte, já jsem spíš trošku stydlivější, pokud jde o tyhle věci. Zdrženlivější. O Hollwegovi jsem to slyšel, je to bavič a skvělý kluk. Je o něco starší, ale hráli jsme proti sobě v juniorech. Znám ho celkem dobře už z dřívějška. I pro fanoušky to je výborný hráč.“

V Japonsku mu vadily ryby

Jak jste na tom s jídlem? V Japonsku vám prý moc nechutnalo.
„To je pravda. Nemám rád ryby. Opravdu nejsem jejich fanoušek. A oni je tam dávají téměř do všeho, nejobvyklejším jídlem je sushi, které mi vůbec nechutná. Zkusil jsem ho, ale došel jsem k závěru, že tohle prostě jíst nemůžu. Takže chápete, jak velká změna to pro mě musela být a jak obtížné bylo najít něco, aby mi to chutnalo. Měl jsem omezený výběr, nejvíc mi vadily právě ryby. Taky měli jídla tak nějak sladká. Trvalo mi několik týdnů, než jsem si trochu zvykl. Ale jinak na Asii rád vzpomínám, ten rok v Japonsku jsem si užil.“

Na co jste zvyklý z domova?
„Děláme bizoní steaky, pražené kukuřičné placky. I tohle se těžko vysvětluje, nicméně máme spoustu tradičních jídel. Taky ledvinky, losí maso a podobně.“

A co jíte v Česku?
„Tady to je dost podobné. Hovězí, vepřové, kuřecí a tak. Do restaurací mě brali kluci z týmu, poznal jsem, co mi vyhovuje. Jsem staromilec, mám rád osvědčené věci. Ale současně netvrdím, že občas rád neochutnám něco nového a mně neznámého.“

Co když si musíte objednat sám? Pokud není menu v angličtině, pořád zapichujete prst do jídelního lístku, aniž byste tušil, co vám přistane na stole?
„Někdy to už vím, ale vždycky to nevyjde. Nebo se netrefím dobře. Pak jen doufám, že to bude co nejlepší.“ (usměje se)

Kolem Znojma je vinařský kraj, ale jak jste na tom s pivem?
„Moc často nepiju, ale rád bych zkusil různé druhy. Slyšel jsem, že v Plzni ho mají skvělé. Takže až budeme mít volno, tak s ostatními kluky někam zajdeme. Zároveň však vím, proč jsem přišel. Chci se soustředit hlavně na svoji práci, pomoct týmu vyhrát titul. Nehodlám si tady jen užívat. To není můj cíl.“