Upozornil na nešvary, které z jeho pohledu škodí českému hokeji. Vytáhl ven citlivé informace. Pavel Zacha starší, otec talentovaného reprezentanta, způsobil mimořádný humbuk. V očích svazu je za škůdce. „To určitě ne. Moje snaha je našemu hokeji pomoct. Žádný útok to není,“ vysvětluje vystudovaný právník, který zasvětil celý život výchově dnes 17letého útočníka.
I když sám ho nikdy nehrál na vrcholné úrovni, v hokeji právě jeho jméno teď nejvíce rezonuje. „Zas takovou radost z toho nemám,“ tvrdí Pavel Zacha, jenž proud vášnivých reakcí odšpuntoval kritikou na svých webových stránkách po neúspěchu na juniorském šampionátu.
Čekal jste takovou odezvu?
„Něco ano, ale ta míra mě překvapila. Svoje stránky provozuju sedm let, ale tohle je jiný level.“
Neříkáte si zpětně, že jste v něčem v emocích přestřelil? Proč jste vytahoval informace z mužstva?
„Ne, emoce už v tom nebyly. Slíbil jsem synovi i jeho agentovi (Patriku Štefanovi), že se nebudu vyjadřovat před turnajem ani během něj. I když už v tu dobu to se mnou šilo, že bych něco okomentoval. Co všechno se dělo... Ale když už bylo po všem, nedalo mi to. Jsou to věci pravdivé, stojím si za nimi. A to jsem ještě neuvedl všechny. Dal jsem tam jenom to, co snesou moje webové stránky. Nic bych na tom neměnil.“
Tvrdě jste se opřel do kouče Přerosta, jenž po celkové kritice po mistrovství skončil v nemocnici. Co jste na to říkal?
„Pokud měl zdravotní potíže, přeju mu brzké uzdravení. Na druhé straně je třeba říct, že ani my rodiče nemáme někdy po událostech, které se v našem hokeji dějí, k podobným kolapsům daleko.“
Ve svém komentáři jste zmínil slova jako arogance moci. Co máte na mysli?
„Trenér Přerost to neměl lehké, byl pod obrovským tlakem i od manažerů klubů, kteří do reprezentačního procesu zasahují, diktují si podmínky. Ale zdálo se mi, že se projevilo, že je tam už pět let a z té role trochu vypadl. Z jeho strany bylo arogantní už jenom to, že dělil Čechy na ty správné a na ty druhé, až to dosáhlo řízené popravy předem. Už jenom tahat sem ze zámoří do Česka hráče s tím, že věděl, že je nechce. Peníze na letenky se mohly využít smysluplněji.“
Pavel Zacha st.Vystudovaný 56 letý právník, který se víceméně vzdal vlastního života ve prospěch svého syna, kterého odmala připravuje na cestu profesionálního hokejisty. Provozuje internetové stránky (zacha-hokej.cz), na nichž se vyjadřuje k hokejovému dění. Propaguje kamevédu, tedy revoluční teorii výchovy dětí přímo od narození. Na toto téma pořádá i přednášky. |
Měl jste pocit, že syn má předem boj o šampionát ztracený. Proč? Kvůli vašim kritickým postojům?
„To bych spekuloval, ale do jisté míry to hrálo roli. Stejně jako další vlivy. Upozorňuju na věci, které až tolik nefungují, což se jim nelíbí. Svaz se snaží rozvíjet akademie, ale bylo by lepší, kdyby se tady snažili udržet hráče pozitivním programem. A ne ekonomickým a právním násilím. Tohle nás nikam neposune. V Česku Pavel šanci nedostal, v Liberci ho zazdili. V klubech není motivace pracovat s mladými, naopak se jejich potenciál vraždí. Jsme malá země, těch hokejistů moc není. A když jich ještě polovinu vyházíme za to, že mají jiný názor, tak opravdu moc šancí konkurovat nemáme. Musíme hledat společné cesty, být jednotní. A ne válčit, vyřizovat si navzájem účty.“
Říkáte neválčit. Přitom vy jste ten, kdo v očích svazu válčí a škodí.
„Takhle to za mě schytává i syn. Kamkoli přijde, dostane to hned z první. Ale přece není možné, aby si člověk vyřizoval svoje nesrovnalosti přes děti. A škoda, že si to někdo takhle vysvětluje.“
Není vaše veškerá aktivita vedená hlavně pro to, abyste pomohl svému synovi? Ale ne celému českému hokeji?
„To ne. Nesnažím se vylepšovat situaci sobě, nebo svému synovi. Neusiluju o žádný post, o kariéru. Chci rozvíjet pozitivní výchovu u dětí, ale když vidím, jaká u nás v hokeji vládne atmosféra, moc se mi to nelíbí. A snažím se to napravit. Trvalo mi patnáct let, než jsem do našeho hokejového hnutí v celé jeho nahotě proniknul. Pan Lener mi vytknul, že tím, že na nešvary poukazuju, škodím českému hokeji. Ale já mu říkám: Moment, je chyba v tom, že je problém, a my ho neřešíme? Nebo v tom, že na něj někdo poukazuje ve snaze ho řešit? Proto jsem já nepřítel? Nemůžu souhlasit s tím, že ten, kdo o tom mluví, špiní český hokej. Zametat problémy prostě není cesta. Nechci být stavěný do toho, že škodím. Já chci hledat cesty. Myslet pozitivně. Jestli to někdo považuje za útok, tak to není. Moje snaha je veskrze pozitivní! A není zištná.“
Jak je možné, že jste radil synovi, aby na juniorském šampionátu nereprezentoval? Není to popírání národní hrdosti?
„Když se to takhle podá, opravdu to vyznívá tvrdě a neomaleně. Ale mělo to všechno svůj vývoj. Tou první příčinou je reprezentační smlouva, na jejímž základě musíte platit peníze, když hráč nenastoupí na mistrovství osmnáctek. A hrozba toho, že budeme muset zaplatit pokutu 700 tisíc korun, není pro naši rodinu nic příjemného. Navíc jsem měl signály, že jsou lidé z realizačního týmu připraveni ho pozvat, ale hned potom ho popravit a vrátit mu to, aby to za mě pocítil. I tohle mě odrazovalo. Ale Pavel moc chtěl zabojovat, reprezentovat. Vidět kluky, s nimiž vyrůstal. Chtěl to všechno podstoupit, zvládnul to. Má za to můj obdiv.“
Nechcete všechny tyto svoje aktivity právě kvůli synovi omezit? Aby měl větší klid?
„To víte, že s touto myšlenkou bojuju.“
Jistě na něj i kvůli vám koukají ostatní skrz prsty. Vždyť je to kolektivní sport, nelze koukat jenom na jednoho hráče.
„Je pravda, že často slýchávám, že to dělám pro něj, abych mu pomohl. Ale to je přeci nesmysl, ne? Tohle mu v žádném případě nepomůže! Vždyť vidíte kolem ty reakce... Ale nedá mi to. Dělám, co považuju za správné. Článek, který jsem na své stránky dal, popisuje jenom tři procenta toho, co se děje. S panem Králem i Lenerem jsem mluvil, rozebírali jsme různé varianty, co by se dalo udělat. Chtěl jsem, aby o tom nikde nemluvili, aby se to neprezentovalo. I tohle se nakonec obrátilo proti mýmu klukovi. Takže to si člověk nepomůže. Ale prostě jsou věci, které je třeba vyřešit! Náš hokej je strašně nemocný. A je třeba ho radikálně léčit. Pravda je na naší straně.“
Neříkejte, že nevidíte kus práce za současným svazovým šéfem Králem. I mládež šla nahoru.
„Byl jsem u vzniku akademií, jenže ten systém tak úplně nefunguje. To není záchrana českého hokeje, ten model není až tak ideální.“
Proč?
„Svaz zaplatí tisíce za trenéry, takže byste čekal, že klub je ušetří na mládež. Ale on je předisponuje jinam. Těch věcí je víc a víc. Chybí jednotná metodika, každá mládežnická reprezentace trénuje jinak. Někdo má rád dlouhé běhy, někdo zase ne. Postrádám jednotný systém. Je pravda, že synovi tyhle moje komentáře nepomáhají, nechci to dělat donekonečna. Ale spousta dalších rodičů se na mě obrací. Pokud chceme vést děti ke sportu, to prostředí se musí napravit.“
Nevyčítá vám manželka tuhle svou neustálou aktivitu? Že tím synovi škodíte?
„Určitě mi to vytýká, když je nějaký rozruch. To není nic mimořádného, maminky obecně zajímá blaho rodiny a dětí. A jestli je něco dobře, nebo ne, do toho se pouštět nechtějí. Snaží se chránit děti, což je normální. Takže ano, vytýká mi to. Nemá z toho, co se děje, velkou radost.“
Není na vás také syn naštvaný?
„Nikdy mi neřekl: To ti tedy, táto, pěkně děkuju... Je pravda, že se mu kluci ještě v době, kdy začínal v Brně, za to posmívali. Potom v Liberci už to bylo lepší. Záleží na charakterech hráčů. Někdo mu to dává sežrat. Ale není to tak, že bychom se kvůli tomu hádali. Nestavěl to tak, že by mi to vytýkal. Za což jsem mu vděčný a vážím si ho.“
Bojujete s tím, abyste si dokázal udržet odstup a i na jeho hru koukal kriticky?
„Spíše jsem bojoval s tím druhým. Že jsem ho kritizoval až moc. Nevím, jestli je to z těch mých stránek vidět, ale nejsem ten táta, který ho hladí po hlavě a říká, že je nejlepší na světě. I když zatím ten jeho vývoj vypadá dobře, je zdravý, daří se mu, tak ho neustále upozorňuju i na kritické věci.“
