Co vězí za fenomenální kariérou Jaromíra Jágra? Jistě talent. Ale především mimořádně tvrdý trénink. Sám hokejový útočník říká, že musí makat více než ostatní. Jak to ve skutečnosti vypadá? Během soustředění ve Füssenu nechal deník Sport do své „kuchyně“ nahlédnout!
Zjistíte, proč běhá s dvacetikilogramovou vestou nebo střílí se závažím.
Sice žertuje, že už své tělo nemůže tolik poslouchat, protože ono by nejraději pořád spalo nebo odpočívalo. Ale i tak v malebném německém městečku prochází prvotřídními galejemi.
„Je neuvěřitelné, co všechno dělá,“ všímá si i Anatolij Bardin, šéf Omsku.
I já jsem se o tom mohl přesvědčit. Dopolední „suchá“ fáze s týmem? Nejdříve klasika. Krátké rozklusání, rozcvička, skákání přes švihadla. I více než stokilová Jágrova hora masa a svalů se rozpohybuje.
Následuje pocení v posilovně. Lídr týmu s ostatními chodí po nejrůznějších stanovištích, nejvíce času stráví při posilování nohou.
Ostatní odcházejí, slavné číslo 68 si samozřejmě přidává. „Fotku? Ne, ne. Ještě bych lidem něco prozradil. Jen si ten foťáček zase schovej!“ říká mi. Crčí z něj pot. „Lidi už mě znají, nepotřebují na mě furt koukat,“ dodává a chechtá se. „Nakonec svolí se snímkem, jak usedá k jednomu stroji.“
Pak bere láhev s pitím a zamíří do kabiny. Ta je ale zavřená, protože zbytek týmu vyrazil do tělocvičny. Hrát basket a fotbal. „To není nic pro mě, potřebuju něco víc,“ vysvětluje a hledá maséra. „Prosím, přines mi vestu. Jdu zatím ven, tady je hrozná zima.“
Kráčí od ledu, ze zpoceného těla stoupá pára. A houkne na mě: „Pojď taky.“ Venku si na sebe navleče dvacetikilogramovou olověnou vestu a míří do nedalekého lesa. Za chvíli je u „místa činu.“ Na startu turistické stezky, která začíná příkrým krpálem. Nahoru se navíc musí po schodech.
Právě na této strmé pěšině se Jágr mučí při výbězích. „Nejhorší je, když potkám turistu. Těžko se vyhýbáme,“ vypráví.
Ve čtyři odpoledne už zase na kole přijíždí k hale ve Füssenu.
Jágr se ještě dlouho před začátkem tréninku objeví na ledě jen tak v botaskách a bundě. V jedné ruce hokejku, v druhé závaží z posilovny.
Takové, které se nasazuje na činku. Pro Jágra se na chvíli mění v puk.
Útočník Omsku s ním rychle míchá ze strany na stranu, s krátkými pauzami vydrží několik minut. Potom i několikrát vypálí na opuštěnou branku. „Ještě že v ní nikdo není. To by to gólman pěkně schytal,“ říká.
Proč zrovna závaží? Důvod je jasný. Puk se mu potom zdá tak lehounký... Přichází můj další pokus o fotografii. „Tak jo. Ale jen s pukem, ne se závažím. To je přeci tajný!“ směje se.
 |
V pondělním deníku Sport najdete: |
| » celý rozhovor s Jaromírem Jágrem O čem mluví: » Proč stále cítí tréninkové rezervy? » Za co nabízel redaktorovi dvě stě korun? |
