"Bylo by hezké, kdyby mě někdo napodobil. Ani bych se nezlobil," uvedl Dostál před odletem do Finska, kde bude v roli televizního spolukomentátora. "Zlato by se pěkně komentovalo. Mají k tomu našlápnuto a šance určitě je."
Atakovat příčku nejvyšší mohou biatlonisté v obou kategoriích. V této zimě vyhrály individuální závod Světového poháru Veronika Vítková a Soukalová, obě se navíc podílely na třech triumfech ženské štafety. Mezi muži se na stupně vítězů vrátil Michal Šlesingr, stříbrný a bronzový z MS 2007, a jednou uspěl i Ondřej Moravec.
V Kontiolahti, kde šampionát začne ve čtvrtek, tak biatlonisté nastoupí pod tlakem velkého očekávání. "Ještě větším než před olympiádou," uvedl Dostál. Na hrách v Soči loni biatlonisté pozici ustáli a přivezli pět medailí. "Věřme, že to zvládnou i teď. Vyzrálost tam je vidět, tak snad si to do hlavy zbytečně nepustí. Srovnat se musí i s větrnými podmínkami na střelnici, což v sezoně dokázali," doplnil Dostál.
Čtyřiačtyřicetiletý Dostál ovládl v roce 2005 vytrvalostní závod na 20 kilometrů v rakouském Hochfilzenu. Startoval tehdy s číslem 17 a v hustém sněžení minul jen poslední z dvaceti terčů. "Loučil jsem se tehdy s medailí," vzpomínal Dostál. "Počasí bylo hrozné, navíc mě před startem ještě vytáhli na doping, takže jsem neměl čas na pořádné testování. Bylo to v kvapíku, ale pak to šlo lehce a samo."
Číslo z vítězné dvacítky stejně jako zlatou medaili má vystavenou ve vitríně na chatě Tesanka v Jizerských horách, kterou s manželkou provozují. "Teď je ale doma ve sklepě, jelikož se chata rekonstruuje."
Po skončení kariéry Dostál přijal pozici spolukomentátora. "Je to takové hobby a možnost vrátit ke sportu, který jsem dělal a znám ho," řekl. Závody komentuje věcně a přidává postřehy z trati i střelnice, kterou mívá možnost si vyzkoušet. Před Kontiolahti si speciální vítěznou formulaci nepřipravoval. "Snad nám závoďáci pomůžou a půjde to samo. Necháváme tomu volný průběh podle vývoje závodu," uvedl.
Čeští biatlonisté zatím slavili zlato na mistrovství světa pouze třikrát. Poprvé díky ženské štafetě ve složení Jana Kulhavá, Jiřina Adamičková, Iveta Knížková, Eva Háková v bulharském Borovci v roce 1993. První individuální titul získala o deset let později Kateřina Holubcová-Jakešová ve vytrvalostním závodu v ruském Chanty-Mansijsku.
