Že srovnání z první věty z ní jako blábol? Jistě, oba se pohybují na úplně jiných úrovních, ale v mnohém se jejich situace podobá. Oba vstoupili do závěrečné fáze svých kariér. Český kanonýr už o něco dřív, i proto, že je o pět let starší. Ale platí pro ně, že v určitý čas ztratili své výsadní postavení v klubu.
Zatímco pro Wayna Rooneyho je to čerstvé a bolestivé období, protože se přesunul na lavičku náhradníků, ať už v Manchesteru United, nebo v anglické reprezentaci, David Lafata to zažil už v minulé sezoně.
Trenér Zdeněk Ščasný ho před utkáním na Schalke posadil. Vsadil na pohyblivější hráče a přineslo to úspěch v podobě remízy (s Lafatovým gólovým příspěvkem). Při jarním tažení Sparty Evropskou ligou v úvodu proti Krasnodaru chyběl vinou zranění a chytil se Lukáš Juliš.
S Laziem Lafata nenastoupil ani na minutu v odvetě a na Villarrealu odehrál jen tři minutky. Dokonce i v ligové soutěži se ve dvou případech dostal do hry až z lavičky, což se mu nestalo v součtu předchozích šesti sezony (včetně angažmá v Jablonci).
Jak už pak bývá, nejen v Česku, ale tady jsme na to specialisti, začalo období odepisování zkušeného forvarda. Protože je starý a pomalý, na evropskou úroveň už nestačí, dravé mládí se hlásí o slovo a mělo by dostat přednost.
Přednosti a úspěchy jsou rychle zapomenuty. Lafata nikdy nebyl rychlostní expres. Jeho silnou stránkou byl výběr místa a koncovka. Tu buď v sobě máte, nebo ne. A s věkem to nemá nic společného.
V počtu branek nemá konkurenci
Není prototypem, jak se často říká, moderního útočníka. Jenže fotbal je úžasný v tom, že se v něm dokáží prosadit i hráči, kteří úplně nezapadají do škatulky aktuálních trendů.
Za jihočeského snajpra mluví čísla. Jestliže Rooney zaostává jen tři góly za klubovým rekordem Bobbyho Charltona (249 ku 246), tak Lafata se blíží třetí příčce v Klubu kanonýrů.
Od chvíle, kdy přišel do Sparty, nastřílel 68 ligových branek. Druhý a třetí nejlepší střelec za stejné období Libor Došek a Milan Škoda jich mají jen 37 (slávistický útočník ale strávil sezonu 2013/2014 v roli stopera). I tak bije rozdíl do očí. Ve čtyřech z posledních pěti sezon překročil dvacetigólovou hranici.
Najdete někoho, kdo by to dokázal? Ne. Nejen mezi současnými hráči, ale ani v celé historii samostatné soutěže. A jeho nástupce, který by takřka garantoval dvacet gólů v ročníku, se bude hledat složitě i ve Spartě. Talentovaný Lukáš Juliš se trápí, trefil se pouze ve třetím kole. Vypadá to, že lepší střelecké dispozice má Matěj Pulkrab. Ovšem i pro něj bude složité se k podobným číslům dostat.
Lafata už není první volba pro evropské poháry, kde se hraje mnohem náročnější a rychlejší fotbal, jenže stále jí může být pro domácí ligové zápasy. Z posledních dvaceti gólů jich slavil šestnáct na Letné. Ve chvílích, kdy Sparta musí dobývat a nemá prostor na brejky, je stále velmi platný. Takřka nenahraditelný.
Šilhavý se vyrovnal Ciprovi
Trenér Jaroslav Šilhavý si lepší start do angažmá ve Slavii přát nemohl. Zatímco na Dukle se rozjížděl pomalu, s jednou výhrou a jednou remízou z pěti utkání, po přesunu do Edenu ještě neprohrál.
Ziskem třinácti bodů z první pětice zápasů na lavičce „červenobílých“ vyrovnal doposud rekordní zápis Františka Cipra z jeho druhého angažmá ve Slavii na startu sezony 1999/2000. Navíc čtyři čistá konta navíc udržela naposledy na podzim 2012. Šilhavého klidná síla účinkuje až nečekaně rychle.
Konec dalšího jabloneckého experimentu
Jestli jsou někde mistři na rozjetí „nové“ cesty a její brzké ukončení, jsou to v Jablonci. Klubový boss svého času hodně stavěl na zkušených hráčích, jež působili převážně ve Spartě a Slavii, a vraceli se domů z ciziny.
Když jej ale v evropském poháru v létě 2010 vyškolil kyperský APOEL Nikósie, rozhodl se změnit filozofii a stavět na mladých. Přivedl několik zajímavých hráčů jako Filip Novák, Ondřej Vaněk nebo Jan Kopic. Jenže pak přišla éra „Galacticos“ a mohutné investování. I ta skončila předčasně a neslavně.
A přišel loňský návrat Ivana Horníka do velkého fotbalu, hledání neokoukaných tváří, pochopitelně i levnějších. Neokoukaný byl i kouč Zdenko Frťala. V Jablonci věřili, že by v něm mohli mít svého Jindřicha Trpišovského. To se nestalo. Jak Horník, tak kouč po necelém roce skončili. A s nimi i další experiment. Jestli jsem ve výčtu nějaký přeskočil, omlouvám se. Na severu jich už bylo opravdu mnoho…
Související články
