Když se po příjezdu do Londýna po pěti letech vrátila na olympijský stadion, hned si vzpomněla na svého tátu, který jí tehdy ještě fandil z hlediště. Na letošním MS v Londýně už jí fandí jen z nebe. A kladivářka Kateřina Šafránková i pro něj vybojovala výkonem 70,67 metru postup do finále, svůj první na globální světové akci.
První hod nestačil. Ten druhý? Úplná bída, Šafránková raději přešlápla. Ale ještě měla jednu ránu. A v hlavě se jí vyklubala vzpomínka na tátu.
„Vzpomněla jsem si před třetím hodem. Já si na něj hodně často vzpomenu, vždycky mi to hrozně přál, ale když se mi to nepovedlo nebo mi to nešlo, odcházel ze stadionu,“ usmívala se Šafránková. „Vím, že kdyby tady teď byl, tak by na třetí odešel, pak se vrátil a řekl mi, že se mi to povedlo proto, že odešel…“
S hodem za 70 metrů byla spokojená. „Samozřejmě, limit to není, žádnou záruku mi nedává, ale trenér hned říkal, že to bude stačit,“ prozradila Šafránková, když ještě netušila, jak daleko budou létat kladiva v druhé kvalifikační skupině. „Nebyl to až tak špatnej hod,“ uznala.
Před kvalifikací byla dost nervózní. „Špatně jsem spala, ráno jsem vstávala brzy. Letos jsme trochu předělali systém, chodím na snídani a po ní honem do fitka, takže jsem si dneska odbyla jeden trénink a šla závodit. Když jsem se před prvním hodem rozbíhala, udělalo se mi strašně těžko a úplně se ve mně všechno sevřelo, nemohla jsem dýchat a říkala si: Panebože, co mám dělat?“ líčila krušné okamžiky. „Na chvíli jsem si lehla, dala nohy nahoru a doufala, že to ze sebe shodím. První dva hody se nepovedly, ve třetím jsem zkusila na to nemyslet.“ A vyšlo to, kladivo letělo za 70 metrů.
Netrpělivě pak sledovala soupeřky z druhé skupiny a pomalu mohla začít spřádat plány na finále. „Tam rozhodně nebude co ztratit, musím do toho šít od začátku. Ale půjdu tam uvolněná a myslím, že mě bude nabíjet ta atmosféra. Lidi jsou skvělí, neskuteční, fakt. Londýn je podle mě nejlepší stadion, pokud jde o fanoušky.“
Před pěti lety ještě její táta seděl v hledišti olympijského stadionu, před dvěma lety zemřel, ale dnes Šafránkové pomohla i myšlenka na něj. „Je to takový… Občas si trochu pofňukám, ale vzpomínám…“ líčí Šafránková. „Je to život. Člověk se z toho musí oklepat a má na co vzpomínat. Rozhodně mi pomohl. Je tu se mnou.“
Témata:
londýn, finále, atletika, postup, sport, ms v atletice, Kateřina Šafránková, MS v atletice 2017, Sport na Heureka.cz
Související články
