Byl nejvyšší čas, aby se taky ukázal na hřišti. Červnové EURO U-21 se blíží a adept české nominace Adam Jánoš byl od konce listopadu v autu. Svalové zranění mu nedalo pokoj, poprvé naskočil až v sobotu proti Dukle (1:2). Dal gól, ale z výkonu nadšený nebyl. Nezářil on, ani celý jihlavský tým.
Poznal jste, jak je obtížné naskočit po tak dlouhé pauze, že?
„Bylo to znát, už když jsem šel s juniorkou. Ty dva měsíce se na mně projevily, žádná sláva to nebyla. Ale hlavně stál za prd celkově náš výkon.“
Těší vás aspoň branka?
„Byla ze standardky, s čímž se u mě moc nepočítá. Hlavou se trefuju minimálně. Gól by potěšil, ale bohužel není tříbodový. Takže je k ničemu.“
Trenér vás střídal v 65. minutě. Došly vám síly?
„Ještě bych si asi troufnul hrát dál. Ale trenér to chtěl oživit.“
Do zápasu jste se hodně ponořil, diskutoval jste i s rozhodčími. Proč?
„Přišlo mi, že se některé zákroky mohly posoudit jinak. Šli jsme třeba do souboje oba stejně, akorát, že protihráč u toho trošku zařval. Takže jsem nakonec z toho vyšel hůř já.“
Váš návrat přišel později, než se předpokládalo. Co se stalo?
„Měl jsem pauzu tři týdny a cítil jsem se dobře. Ale možná jsem to uspěchal, sval se mi znova natrhl. Takže nastala další třítýdenní přestávka plus nějaké tréninky. Celkově to trvalo přes dva měsíce. Potřebuju hrát a hrát chci! Bylo by ideální, kdyby přišla forma hned.“
Mluvil jste s reprezentačním trenérem Jakubem Dovalilem?
„Zatím mi nevolal, ale byl tady asistent Jan Suchopárek. Bavili jsme se spolu.“
Očima soupeře: Roman Polom |
| „Nebyl to náš nejlepší výkon, bylo to hodně odbojované. Byl těžký terén, změnilo se počasí. I klima asi hrálo roli, byli jsme takoví pomalejší. Je super, že je teplo, ale přišlo to náhle a je to trošku nezvyk. Můj gól, to byl nacvičený signál. Počkám si při něm na zadní tyči a pak u ní vyplavu sám. Povedlo se mi to už v minulém utkání, ale tentokrát jsem míč umístil líp. Jenom jsem se snažil trefit bránu a měl jsem štěstí, že to gólmanovi přepadlo přes ruce.“ |
