Zná Davida Lafatu velmi dobře. Vždyť s ním gólman Michal Špit (41) dlouho hrál za Jablonec. Dokonce si spolu při nácviku střelby vytvořili jakýsi rituál. „Když jsem míč chytil, ještě jsem ho vyrazil, jako že jsem ho neudržel, aby to mohl doklepávat,“ prozrazuje člen Klubu ligových brankářů. I to, jak na tréninku Lafata kradl spoluhráčům góly, či zvýšenou potřebu spánku.
Poznal ho z obou stran. Michal Špit chytal Davidu Lafatovi střely jako soupeř, ale šest sezon s ním také v Jablonci slavil góly jako parťák. „Nejvíce ho můžete poznat, když s ním jste v jednom týmu,“ zve Špit na exkurzi do světa výjimečného střelce. „Když pomineme jeho střelecké vlastnosti jako pohotovost, schopnost zakončit pravou i levou nohou, výbornou hru hlavou a neskutečný výběr místa, ale i skromnost, pokoru a píli, hlavně bych u něj vyzdvihl něco, s čím jsem se za svou kariéru u jiného hráče nesetkal. A to je především jeho hlad po gólech,“ říká současný trenér gólmanů v Jablonci.
Ale ten má přeci každý útočník. Co je však u Lafaty jiné, že jste se s tím u dalšího nesetkal?
„Měli jsme s Davidem mezi sebou dohodnutou jednu věc, něco jako takový rituál. David na tréninku vždy dobře dobíhal střely, kdykoliv spoluhráč vystřelil. To měl v sobě zakořeněné. A pokud jsem míč chytil, vždy jsem ho ještě vyrazil, jako že jsem to neudržel, aby to mohl doklepávat. Ještě jsem mu tak umožnil dávat góly. A i z nich se dokázal neskutečně radovat!“
Tenhle rituál vymyslel David?
„To tak prostě postupem času vyplynulo. Když dobíhal, tak řekl, ještě to vyraž, ne? A takhle to mezi námi zůstalo. Když na to byla příležitost, dělali jsme, že to David dorážel. Tohle pěkně dokumentuje, jak moc chce dát gól a jak velkou touhu vstřelit branku má. A ještě si vzpomínám na jednu věc.“
Jen povídejte.
„Když se trénovala střelba po centru, kdy se chodilo do zakončení ve dvojicích, tak ten, co chodil s Davidem, jednu dobu to byl Luboš Loučka, se prakticky vůbec nedostal k zakončení. David mu ten centr vždy ukradl. A je jedno, jestli šel na první nebo na druhou tyčku. Třeba z deseti centrů se Luboš Loučka dostal do zakončení tak dvakrát a osmkrát zakončoval Lafata. Nezměrný hlad po gólech na něm byl patrný na každém tréninku.“
Zní to všechno jednoduše. Nedovedu si totiž představit útočníka, který netouží dávat góly.
„Ono se to zdá jednoduché, ale u něj to pramení z tréninku. Když se něco dělalo, fakt to dělal naplno. David chodil do soubojů a chtěl dát gól. I za cenu toho, že dostal naloženo. V tréninku do mě kolikrát vjel, protože chtěl dát gól, a pak se omluvil. Dokázal rozdat, ale i přijmout, což je důležité. Každopádně jsem nikdy nezažil nikoho, kdo měl tak enormní touhu dát gól. Myslím, že právě to ho činí tak úspěšným. Plus jeho pokora. Přes to všechno, co dokázal, zůstal stejným klukem, jako když mu bylo dvacet. Je velmi dobře vychovaný, inteligentní, sláva a peníze ho nezměnily.“
Prozradíte nějaký jeho rituál?
„Před utkáním má každý svůj mikrosvět, ale vím, že před zápasem hrozně rád spal. Byl jsem i jeho spolunocležník, takže vím, že David večer brzo usínal a i v den zápasu si potřeboval tak na hodinu schrupnout. Takže třeba jeho tajemství tkví i v tom, že byl pokaždé dobře vyspaný.“
Už tři roky se na Lafatu připravujete jako soupeř. Co nyní radíte obráncům, jak ho uhlídat?
„V tuto chvíli David dospěl do fáze, kdy je nesmírně zkušený. Ubránit ho ve vápně je prostě složité. Neříkám, že je nějaký rychlík, že by někomu frnknul, to on nikdy nebyl. Obráncům spíše radíme, aby sledovali nejenom míč, ale především jeho pohyb. Opravdu dokáže naznačit a míč si najít a v zakončení je pak neomylný, finální fázi má velmi přesnou. Je proto důležité sledovat ho při náběhu, nesledovat jen míč. Když zablokujete Lafatu, míč propadne dál. Podíváte-li se na jeho sestříhané góly v posledních měsících, je opravdu neskutečný v tom, že je vždy tam, kam jde centr. Je to sice omletá fráze, že má někdo čuch na góly, ale jestli ho někdo má, je to právě David.“
Už má 192 ligových branek. Na jakou se může prostřílet?
„Osobně si myslím, že teď žádnou metu nemá. Ti dva střelci (Bican a Kopecký) jsou hodně daleko. Po zápase s Příbramí jsem mu psal esemesku, že věřím, že by ještě Bicana chytnout mohl, samozřejmě se smajlíky. Ale u něj to není o metě, on prostě miluje pocit, kdy dává gól. U něj je to o pocitu gólové nenažranosti.“
Mimochodem, co vám odpověděl?
„Že už to asi nestihne. Taky se smajlíky.“
