Pět let spolu sdíleli stejnou kancelář v tréninkovém centru na Strahově a i teď jsou v úzkém kontaktu. Ostatně nechybělo mnoho a Petr Havlíček pomáhal Davidu Holoubkovi s brigádou u áčka Sparty coby asistent. Nakonec zůstal trenérem letenské šestnáctky, nicméně konzultaci či postřeh svému někdejšímu spolužákovi z fakulty nikdy neodmítne.
Petr Havlíček zrovna na globálním finále soutěže Nike Most Wanted v Anglii radil svým svěřencům, když mu zazvonil telefon. Na druhém konci byl David Holoubek, prozatímní kouč Sparty chtěl od svého kamaráda a kolegy slyšet názor na vítězství nad Southamptonem, které letenskému klubu zajistilo postup ze základní skupiny Evropské ligy. Je evidentní, že trenér Sparty U16 představuje pro Holoubka důležitou zpětnou vazbu.
Jak dlouho se Davidem Holoubkem znáte?
„Už dlouho. Potkávali jsme se už na škole, protože na FTVS chodil o dva roky výš. Věděl jsem, o koho jde, protože je to výrazný typ. Byl to takový frajer, když jsem ho potkával, říkal jsem si, co to je za machýrka? (směje se) To byl takový první dojem, který na mě udělal. Nicméně když jsem začínal na Spartě, byl jeden z prvních, kdo mi dal pomocnou ruku, takže jsem názor na něj brzy změnil. Myslím, že můžu říct, že se z nás stali docela dobří kamarádi. Vídáme se i ve volném čase, není to čistě jen pracovní vztah.“
Změnil ho úspěch?
„Když měl úspěch s devatenáctkou, tak ho to trochu změnilo, dával to najevo. Ne třeba vědomě, ale bylo z něj cítit, že mu narostlo sebevědomí. Teď mám pocit, že ho úspěch u áčka naopak změnil k dobrému. Samozřejmě si uvědomuje, že to úspěch je a že odvádí dobrou práci, ale překvapilo mě, jak na to reagoval. Myslel jsem si, že to bude ještě horší, než když měl úspěch s devatenáctkou.“
Takže když byl ještě u staršího dorostu, museli jste ho ostatní trenéři rovnat?
„My se takhle rovnáme skoro vždycky, to není jen Davidův případ, ale nás všech. V kanceláři na Strahově to máme tak nastavené, že tam nikdo nemůže ulítnout žádným směrem. Když je někdo dlouho smutnej, ostatní mu pomůžou, a naopak, když je někdo dlouho nahoře, tak ho sestřelí.“
Když nastoupil k áčku Sparty, chtěl si vás vzít do realizačního týmu s sebou. Proč to nevyšlo?
„To nevím. David mi řekl, že by si se mnou chtěl vzít víc lidí ze Strahova. Je to pochopitelné, chtěl kolem sebe mít lidi, které dobře zná. Bavili jsme se o tom, ptal se mě, jestli bych do toho šel, že to chce přednést na setkání s vedením. Potom mi řekl, že to zatím zůstane ve stávajícím složení.“
Kdyby se ta možnost znovu objevila na stole, neváhal byste?
„Máme ve smlouvě, že když nás přeřadí k jiné kategorii, nesmíme odporovat. Takže bych musel dodržet smlouvu.“ (směje se)
Teď se v souvislosti se Spartou mluví o Jindřichu Trpišovském, Adrianu Guľovi, Jozefu Chovancovi či
Martinu Haškovi
. Myslíte, že by s dotyčnými pány chtěl David Holoubek spolupracovat?
„Nevím, jestli by tu novou roli přijal, ale podle mě to vnímá tak, že to bylo takto nastavené na šedesát dní a pak se to může změnit. To, že měl momentálně velký úspěch, mění pohled na věc. Je jasně vidět, že by na vedení prvního týmu jednoznačně měl, umí navázat vztah s hráči. Kdyby ale nebyla jiná možnost, myslím, že by s tím neměl problém.“
Obával jsem se, že to v chlapech bude jiné, ale zvládl to tam, říká
Čím to, že si umí získat hráče na svou stranu?
„Je to týmovej hráč. Je inteligentní, odborně dobře vybavený, vnímavý, umí motivovat, dokáže tvořit atmosféru v týmu, dokázal to v mládeži u jakéhokoliv týmu. Trochu jsem se obával, že ve chlapech to bude jiné, ale je vidět, že ne, že to dokáže v pohodě i tam.“
Takže vás nepřekvapilo, jak dobře záskok u áčka zejména v Evropské lize zvládl?
„To, že obohatil hru a dal například obranné fázi jasný systém a principy hry, mě nepřekvapilo. Vím, jakým způsobem pracuje a co umí hráče naučit. Jen dobře pro celou Spartu, že to dokázal za poměrně krátkou dobu. Ale myslel jsem si třeba, že bude mít problém s médii, s rozhovory. A překvapilo mě, jakým způsobem to zvládl. Po prvním týdnu, kdy vedl souběžně áčko i devatenáctku, jsem mu řekl: Dádo, klobouček dolů, výborná práce. Vůbec jsem nečekal, že to celé takhle zvládne.“
Jak moc nyní David Holoubek konzultuje svá rozhodnutí s Jaroslavem Hřebíkem, sportovním ředitelem mládeže Sparty?
„Teď si myslím, že minimálně. Ale zásluhu na tom, že je teď David u áčka, má pan Hřebík obrovskou. To, jak nám všem pomohl, by se nemělo nikdy opomenout. Máme to štěstí, že nám dělá oponenta a v podstatě i kouče. Chodí na téměř všechny zápasy žákovských a dorosteneckých kategorií a ihned nám dává zpětnou vazbu. On teda koučuje svým způsobem, ale předává nám myšlenky, které nás stále obohacují. Všechny nás naučil jisté systematičnosti a hlavně jakým způsobem se dá o fotbale přemýšlet. Pokud jde o odbornou stránku, je to pro mě jeden z největších odborníků na světě. Co se týče obranné fáze stoprocentně, žádný jiný trenér nemá takto do detailu propracovaný systém. A v útočné fázi má rád přímočarost, to, co teď David praktikuje u áčka. Podobným způsobem nyní hraje třeba Lipsko v bundeslize, nebo hrál v minulé sezoně Leicester v Anglii.“
Vy jste s Jaroslavem Hřebíkem v příbuzenském vztahu. Je horší jako šéf, nebo jako strýc?
„Je svůj, ale mám ho rád. (směje se) Když jsem byl v žákovském věku, byl na mě hrozně tvrdej. V té době jsem ho moc neposlouchal. Možná to byla chyba, protože teď jsem možná ještě mohl hrát fotbal na jiné úrovni, než kterou hraji. Někdy prosadí to, co chce, trošku tvrději než někdo jiný, kdo ho nezná, může to pro něj být hodně nepříjemný. Má rád dokonalost a preciznost, a když někdo nejede v tomhle režimu, vybouchne. Ale teď už to není tak strašný. Jak je starší, tak je klidnější. Každopádně, kdo ho pozná blíž, ví, že je to zlatej člověk.“
