Na trůn TOP 50 teenagerů deníku Sport usedl zcela automaticky a logicky. Vždyť na podzim Martin Graiciar zářil. Patřil k důležitým článkům libereckého týmu, který je na čtvrtém místě jedním z největších překvapení první poloviny sezony. Vstřelil čtyři góly, na jaře by chtěl přidat dalších pět. „Na podzim jsem si gólový cíl nedával. Teď bych ale chtěl pět branek, aby bylo vidět, že výkony mají vzestupnou tendenci,“ líčí. Připravovat se však bude muset i na Itálii, kde bude od léta bojovat o místo v sestavě Fiorentiny.
Liberec přiváděl Martina Graiciara jako neobroušený diamant. Mladý útočník poctivě sbíral praxi už během minulého jara, teď se však chystá na dokončení prvního kompletního roku v dospělém fotbale. „Management i diváci jsou v Liberci skvělí, není na vás takový tlak. Pro mladého kluka super místo na popasování se s fotbalovým tlakem i tlakem zvenku. Ani jsem nečekal, že by kabina mohla přijmout mladého kluka tak, jak přijala mě,“ komentuje situaci ve Slovanu.
Do Liberce jste přišel z Plzně. Jak na Viktorii zpětně vzpomínáte?
„Byl jsem v Plzni od jedenácti nebo dvanácti let, asi šest roků. Podstatnou část fotbalového života jsem strávil tam. Hrozně moc mi to dalo, poznal jsem spoustu skvělých lidí, kteří mi pomohli. Na druhou stranu, když přišlo na lámání chleba a padla otázka, jestli se posunu do dospělého fotbalu, tak jsem vlastně nedostal příležitost. A proto jsme se dohodli, že bude lepší odejít do Liberce, kde šance se ukázat v dospělém fotbale byla.“
Jak moc bylo pro mladého kluka náročné nedostávat šanci a nakonec z Plzně odejít ve zlém?
„První trénink s áčkem jsem měl tuším v šestnácti letech a nakonec z toho byly celkově pouze dva tréninky. Častokrát mi slibovali, že s nimi pojedu na soustředění, budu širší člen týmu, nebo v MOL Cupu dostanu příležitost na lavičce. Nedopadlo to. Nezlobím se... Stačí se podívat na Plzeň. Je našlapaná, má spoustu bodů, daří se jí a pochopitelně asi příležitost pro mladé hráče není. Těším se na to, co bude na konci ligy, až Viktorka vyhraje titul o několik kol dřív, jestli dá šanci odchovancům, protože by si ji určitě zasloužili.“
Nakonec jste si tak trochu postavil hlavu a téměř celý podzim jste nehrál.
„Měl jsem dlouhý čas na rozmyšlenou a ještě nemělo ani padnout finální řešení, ale stejně mě vyřadili z juniorky. Nebyl to můj výmysl. Vyřadili mě z juniorky s tím, že když tak dlouho váhám, tak tam asi nechci být. Druhý den mě vzali zpátky, ale to už jsem řekl, že tam být nechci, když mě vyhodili. Těžké to samozřejmě bylo, ale byla to velká výzva a myslím, že jsem udělal dobře, že jsem šel zrovna do Liberce.“
Kompletní pořadí TOP 50 talentů českého fotbalu najdete ZDE »
Wenger viděl mé tři góly
Máte za sebou i stáž v Arsenalu. Jak vzpomínáte na setkání s Arsénem Wengerem?
„To bylo něco neskutečného. Obzvlášť potom pro čtrnáctiletého kluka, který zná jenom české poměry. Vidět tréninkové zázemí Arsenalu, poznat hráče prvního týmu, na které člověk kouká v televizi... To bylo super. Byl jsem tam týden, trénoval jsem s U18 i U20. Pak jsem odehrál ještě zápas s Norwichem, ve kterém jsem vstřelil tři góly. Vypadalo to, že bych měl přestoupit. I Arsene Wenger říkal, že se mu líbím v trénincích. Byl se na dvou i podívat, viděl také zápas. Naneštěstí jsem se potom v šestnácti letech zranil, takže jsem nemohl jít.“
Mrzí to asi ještě o to víc, že vás o šanci připravilo zranění...
„Mrzí to hodně, ale na druhou stranu kdo ví, kde bych byl teď. Už bych za sebou měl polovinu smlouvy, nebo by mi končila, nejsem si jistý. Musel bych se třeba vrátit do Česka, nemuselo se mi to v Anglii povést. Kolik hráčů, kteří šli v takovém věku do zahraničí, uspělo? Nakonec to dopadlo tak, že jsem šel českou cestou přes dospělý fotbal a jsem ve Fiorentině. Možná všechno zlé je pro něco dobré.“
Anglická liga je ale soutěž, která je pro vás nejvíc, že?
„Určitě. Anglická a německá liga. Tyhle dvě jsou pro mě top. Myslím si, že italská liga je pro mladého hráče asi to nejlepší na to, aby se zapracoval do vrcholového fotbalu. Příkladem jsou například Patrik Schick nebo Jakub Jankto.“
Vizitka mládí a zbrklosti
Z Plzně jste přestoupil do Slovanu Liberec. Asi jste nečekal, že už za půl roku budete mít smlouvu se zahraničním klubem.
„To vůbec. Absolutně jsem to nečekal. Doufal jsem, že bych mohl odejít do zahraničí, ale rozhodně jsem nečekal, že by to mohlo být až tak rychlé. Také jsem nečekal, že bych mohl na tak mladého kluka, kterým jsem, odehrát takové množství zápasů. Jsem za to nesmírně rád.“
Jak moc jste pokukoval po EURO U21?
„Ani mě nenapadlo, že bych jel. Nastoupil jsem na jaře do pouých šesti zápasů a ani ne celých. Ještě jsem se tolik neukázal a hlavně v jednadvacítce bylo mnoho výborných hráčů.“
Jak berete reprezentaci? Je to určitě šance se ukázat, není vám už U19 malá?
„Takhle bych to nechtěl říct, je tam víc dobrých kluků. Právě díky reprezentaci si mě všimla Fiorentina. Navíc je velká pocta obléknout český dres a reprezentovat naši zemi.“
Je hráč na trávníku v reprezentačním dresu o něco nervóznější?
„Byl jsem nervózní v lize na jaře a teď už reprezentaci beru jako normální zápas. Řeknu si, že už jsem zažil těžší zápasy. Přece jen je dospělá úroveň daleko obtížnější než devatenáctková.“
Máte nějaké rituály, abyste se vyhnul nervozitě?
„Asi úplně ne. Občas dodržím, že se neholím před zápasem. Myslím, že už jsem to jednou porušil, ale snažím se to dodržovat.“
Vnímal jste souboj o čas na hřišti s typově podobným Matějem Pulkrabem nějak výjimečně?
„Je to super hráč i kamarád. Nebyla to taková konkurence, aby to nějak škodilo týmu, naopak zdravá konkurence by měla být asi na každém postu. Jsem za to rád, dělá to hráče lepším.“
Nakonec jste na podzim vstřelil čtyři branky. Jaké bylo vaše předsevzetí před začátkem soutěže?
„O gólech jsem žádné předsevzetí neměl. Bylo pro mě nejdůležitější odehrát co nejvíc zápasů. Jsem za čtyři góly rád, ale musím k sobě být trochu kritický, mohlo jich být víc. Mohl jsem dát třeba šest sedm gólů. Je to vizitka mládí, zbrklosti v zakončení. Čím víc zápasů odehraju a čím častěji budu v těch situacích, tím to doufám bude lepší.“
Za Trpišovským do Slavie?
Jaké je to hrát pod Jindřichem Trpišovským? Je to nejlepší mentor, kterého jste kdy poznal?
„Určitě, společně s panem Lubošem Kozlem, který mě měl v reprezentaci U19. Je to nejlepší trenér hlavně proto, že s ním pracuji v klubu dennodenně. To on mi dal šanci v dospělém fotbale, když jsem přišel z mládeže. Byl jsem zelenáč a on mi dal příležitost, čímž mě ukázal fotbalové veřejnosti.“
Jaký je?
„Je to super člověk. Vše řekne na rovinu a myslím si, že oproti nějakým trenérům je lidský. Žije s kabinou, je náš další hráč, je s ním zábava. Na nic si nehraje, je sám sebou.“
Říkal vám tuto sezonu, že byste měl na něčem pracovat?
„Vždycky se musí na něčem pracovat. I kdyby to neříkal, hráč by měl vědět, že je pořád potřeba na něčem pracovat. On chce, abychom se všichni posouvali, takže i mně samozřejmě říkal, ať makám na spoustě věcí. Bavili jsme se třeba o hře zády k bráně, nebo nábězích za obranu i klidu v zakončení. To je pořád něco.“ (směje se)
Říkal jste, že si budete po trénincích přidávat, abyste stačil na Fiorentinu. Dodržel jste to?
„Jo, docela často. Trénujeme s asistentem trenéra Jaroslavem Köstlem hlavně zakončení, hodně mi pomáhá v individuálních trénincích. Ne samozřejmě každý den, někdy jsem utahaný, takže jdu na regeneraci, nebo domů. Ale když to jde, tak zůstávám.“
Ve Fiorentině už jste byl, měl jste s týmem tréninky. Jaké to tam bylo?
„Ve všem je velký rozdíl, i v technické vybavenosti hráčů, stejně jako rychlostní i taktické. Je to úplně jiný svět.“
Máte nějaké osobní cíle na jaro?
„Alespoň abych překonal čtyři góly z podzimu, aby bylo vidět, že výkony mají vzrůstající tendenci. Takže třeba pět gólů. Z hlediska hry chci, abych se dostával ještě víc do zakončení a abych byl v některých utkáních nebezpečnější.“
Bylo by pro vás komplikací další hostování?
„Vůbec žádnou. Samozřejmě budu bojovat o místo v sestavě, ale jsem mladý a nebudu se divit, když mě Fiorentina pošle na další hostování. Budu to brát jako cestu v mé kariéře. Vůbec bych se nezlobil. Nevím, jestli do české ligy, možná by vhod přišla i jiná liga, abych měl jiné zkušenosti.“
Ve Slovanu se vám ale líbí. Přimluvil byste se, abyste případně mohl zpět pod Ještěd?
„Jsem hráč Fiorentiny a budu muset dělat, co řeknou. Abych si to sám navrhl, to asi ne. Ale pokud by mi po přípravě, kterou tam absolvuji, řekli, že jdu na hostování a zeptali by se mě, kam bych chtěl, tak bych asi řekl Liberec.“
Měl by na vaše rozhodování vliv odchod trenéra Jindřicha Trpišovského (rozhovor vznikal ještě před oficiálním potvrzením - pozn. red.)?
„Asi ano. Myslím si, že by to mělo velký vliv. Chtěl bych pod ním dál pracovat.“
